Skok do tmy, rozhovor

views 2 221 datum 3. 12. 2020
Zdroj: Luboš Kirman

Co vás vedlo k sepsání knihy Skok do tmy?

Knihu skok do tmy jsem nosil v hlavě už delší dobu. Nebylo to zprvu nic konkrétního, jen neurčitá potřeba vyjádřit se k tomu co člověk kolem sebe vidí. Každý z nás je neustále v kontaktu s rodinou, přáteli nebo s kolegy z práce. A často vidíme ty životní příběhy. Mnohdy mne napadlo, proč se lidé v životě chovají tak jak se chovají. Co za tím je? Proč mají neuspokojivé vztahy, nedaří se jim finančně nebo strádají zdravotně? Je to náhoda? Mohou to ovlivnit? Uvědomují si, co jejich situaci předcházelo? Dokáží vyhodnotit jak a podle čeho se rozhodují? Žijí svůj život vědomě nebo jsou pouze ve vleku událostí?

Viděl jsem, že spousta lidí se v životě plácá a napadlo mne, že znalost principů, jak to tady vše funguje, by jim mohla pomoci. Možná by začali o způsobu jak žijí, o své životní cestě uvažovat jinak. Více do hloubky.

Zdroj: Luboš Kirman

O čem vlastně kniha pojednává?

Je to příběh. Ukazuje rok života hlavního hrdiny Tibora. Na začátku je člověkem, který je úplně v koncích. Jeho mínění o sobě je na bodu mrazu. Každé jeho rozhodnutí, kterým se snaží svou situaci řešit, vede ke stále horším výsledkům. Nemá rodinu, peníze a ani přátele. V této situaci nevidí žádné východisko a je v hluboké depresi. Nakonec se dostane do bodu, kdy stojí na hraně rozhodnutí, jestli v životě pokračovat nebo ne. K jeho definitivnímu a nezvratnému rozhodnutí už zbývají jenom vteřiny. V poslední chvíli se mu shodou okolností za velmi dramatických událostí objeví v životě žena, jenž mu jeho čin nevědomky překazí. Tibor si ihned uvědomí, že je jeho pravým opakem. Atraktivní, sebevědomá a úspěšná. A člověk, který ví, co chce, jaké je jeho poslání a který ví na jakých pravidlech je tento náš svět založen. Když se však Tiborovi ztratí, začne ji všude hledat, protože podvědomě tuší, že ona je ten správný člověk, který mu může dát odpovědi na jeho otázky. No nakonec se mu to podaří ovšem za velmi dramatických událostí. A tady příběh teprve začíná. Ta žena mu začne ukazovat principy víry, zodpovědnosti a sebehodnoty. I když to Tiborovo ego skousává mnohdy hodně těžko, postupně si ty principy začne uvědomovat. Je to pro něj někdy velice bolestná cesta do svého nitra ale nakonec pomalu začne věci ve svém životě měnit.

To vypadá zajímavě. Kdybyste měl popsat motto knihy jaké by bylo?

Když nad tím tak přemýšlím, myslím, že hlavním mottem knížky je ZODPOVĚDNOST a VÍRA.

Zodpovědnost za vše, co v životě činím. Ve svém okolí vidím spoustu lidí, kteří se ke svému životu nedokáží postavit zodpovědně. Jistě se s nimi setkává každý z nás. Jsou to lidé, kteří hledají příčiny toho, co se jim děje všude možně, jen ne u sebe. Neustále si stěžují. Na rodiče, na partnery, na to, že svět jim nedává šanci. Jejich realita je svět, ve kterém existují problémy a potíže. Svět, který je zlý, krutý a kde platí oko za oko a zub za zub a svět, ve kterém nevěří, že by cokoli mohli změnit. Věří tomu tak silně, že si nedovedou představit, že by to šlo jinak. Navíc jejich postoj vyjadřuje, že za svůj život nechtějí převzít absolutní zodpovědnost. A proto zůstávají tam kde jsou. Je to past, ze které není úniku. Říká se, že člověk je průměrem pěti lidí se kterými se nejčastěji stýká. Pokud v sobě nenajdou odvahu vystoupit z toho, kde jsou směrem k něčemu novému, nikdy se v jejich životě nic nezmění. Chápu, že je to někdy složité vykročit do neznáma. Člověk by musel totiž opustit i ty malé jistoty které mu jeho vlastní vězení nabízí. A to se hodně lidem nechce. Myslím si, že převzít absolutní zodpovědnost za svůj život je základní podmínka k tomu, aby se člověk začal posunovat z místa kde je, do místa, kde by chtěl být. Pak se teprve člověk může začít rozhodovat na základě principu příčiny a následku, vědomě. Že co zaseje, to sklidí. A že nikdo jiný než on to nemůže udělat.

A jak s tím souvisí Víra?

Velmi hodně. Víra a zodpovědnost jsou podle mě spojené nádoby. Navíc pokud pochopíme, že všechno souvisí se vším a že ve skutečnosti nic od sebe není odděleno, pomůže nám to dívat se na svět úplně jinak. Pokud si uvědomíme že jsme součástí něčeho mnohem většího, než je náš materiální svět, něčeho, co oplývá neuvěřitelnou inteligencí, možná si začneme uvědomovat, že tu na to nejsme sami. Můžeme to nazvat, jak chceme. Bůh, univerzální vědomí, vesmír, je to celkem jedno. Hlavní je uvědomění, že existuje mocná síla, která se snaží organizovat naši realitu pokaždé v náš prospěch, že nám ukazuje šipky, kam máme jít a otevírá nám dveře do světa, který je pro nás ten nejlepší. Jenom s touto inteligencí musíme najít společnou řeč a neházet jí klacky pod nohy. Pak uvěříme, že to vše je v našem nejlepším zájmu. A uvěříme, že když požádáme, dostaneme odpověď na to, které dveře otevřít. Pak je jen na nás abychom vstoupili. Víra souvisí samozřejmě i se sebehodnotou. Protože pokud věříme v něco, co nás převyšuje, co nás miluje, v něco "BOŽSKÉHO" a věříme, že i my sami jsme toho součástí, pak to ani nemůže být jinak. Pak i víra v boha je současně i víra v sebe. A pokaždé když se to stane, tak to také na nás bude vidět. Bude vidět, že věříme tomu, co děláme a jak žijeme. Nejenže to bude vidět ale bude to z nás vyzařovat. A když pochopíme, že existují univerzální principy, které fungují vždy a všude, jako třeba to, že stejné věci se přitahují, uvědomíme si, že to, v co věříme, se nám začne objevovat v naší realitě více a více.

Henry Ford to vystihl svým citátem přesně.

"Pokud si myslíte, že něco dokážete nebo nedokážete, pokaždé budete mít pravdu".

I Tibor nakonec svým způsobem k tomuto poznání dojde.

Zdroj: Luboš Kirman

Inspirovala Vás nějaká Vaše osobní zkušenost?

Myslím, že to ani nejde jinak. Že každý autor dává do toho, co tvoří, kus sebe a svých osobních zkušeností. A je jedno jestli jde o knihu, hudební dílo nebo třeba film. Nebo o jakoukoli práci, při které se něco vytváří. Každý člověk zažívá jistě období, kdy se mu daří s obdobími, kdy to za moc nestojí. Nejsem výjimka. Je to úplně normální a v tomto duálním světě to ani jinak nejde. V podstatě je to dobře. Protože jinak bychom si nevážili toho dobrého. Neměli bychom možnost srovnání. Mnohdy lidé poznají hodnotu toho, co mají a za co by mohli být vděčni až v momentě, kdy to ztratí. No a tenhle svět je naše hřiště na kterém se tyto zkušenosti učíme zvládat. Ono je vlastně nejdůležitější, jestli se z toho, co zažíváme, dokážeme poučit. A příště řešit věci lépe. Získat nadhled. A (nepos..t) se z toho, když zrovna věci nejdou tak, jak bychom chtěli. Takže ano je v tom i osobní zkušenost. Ne však z konkrétních událostí, které v knize popisuji, ale z pochopení principů toho, jak se ta hra tady hraje. Principů, jejichž pochopení může pomoct mnoha lidem. Právě proto byla kniha napsána.

Proč jste k tomu použil formu příběhu?

Moc jsem nad tím nepřemýšlel.

Chtěl jsem prostě vyjádřit nějaké myšlenky, a tak jsem se pustil do psaní. Prostě jsem začal a ono se to nějak vyvinulo. Myslím, že to bylo jakési vnuknutí. Impuls z vyšších sfér. A tak vznikl příběh. V podstatě jsem při psaní neměl ani žádnou kostru. Když jsem kus napsal, příběh se přede mnou začal odvíjet sám. Když se na to podívám zpětně nejdůležitějším krokem bylo začít. Myslím, že ten princip je univerzální. Pokud chce kdokoli cokoli v životě změnit, měl by začít. Nečekat na nějaké až. Až budou lepší podmínky. Ty nebudou nikdy. A pokud má někdo pochybnosti o sobě, jestli to dokáže, měl by začít i tak. Co bude potřebovat se naučí cestou. Před časem jsem napsal úvahu do časopisu Frontman. Byla na téma odkud přichází geniální skladby. Popisuji v ní domněnku, že všechny tyto geniální skladby již existují někde v neprojeveném světě a na nás je jenom se naladit a stáhnout si je. V podstatě se to děje vždy, když vypneme racio a necháme se vést. Každý, kdo kdy složil nějakou píseň s kytarou v ruce mi to potvrdí.

S knihou Skok do tmy to bylo, myslím, podobné.

Proč se kniha jmenuje Skok do tmy?

Je v tom symbolika. Trochu to asociuje to, o čem jsme hovořili před chvílí. Jde o to, že pokud se nám zdá náš život neutěšený, necítíme se v něm dobře a nedává nám to, co bychom od něj chtěli, není jiná cesta než ho začít měnit. Najít odvahu překonat zónu pohodlí a vykročit směrem do neznáma. Prostě skočit s vírou, že mě čeká něco mnohem lepšího než to, co žiji teď. Že to všechno je pro mě už dávno připraveno. Jen musím podniknout kroky. Dát věci do pohybu. Vyměnit stagnaci za život. A brát to trochu jako neuvěřitelné dobrodružství. A těšit se na to co mi přinese příští den. A dovolit, aby se to všechno začalo dít. No a to jsme ale zpátky u víry.

Kde si můžou lidé knihu koupit?

Kniha vyšla díky skvělému týmu nakladatelství Pointa. Koupit ji lze na stránkách vydavatelství.  https://pointa.cz/project/89a80fdb-dfb4-11e8-8329-0a891f09afaa

Nebo ve všech dobrých knihkupectvích.

Audioknihu lze získat na stránkách knihy https://skokdotmy.cz

Autor: Luboš Kirman

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021