Rozpuštění oddělenosti

To, co se v určité fázi iluze času děje, lze nazvat rozpouštění oddělenosti. Pokud osobnost tzv. spadne do oddělenosti od celku trpí, pokud se ještě ztotožní s osobností trpí ještě víc, neboť si bolest uvědomuje přes mysl tzv. se ztotožní s tím, kdo trpí. Jakmile osobnost vystoupí z oddělenosti a je celkem, není tam již nic, co by trpělo, neboť tam není nic, co by nebylo celkem tedy vším.

A není možné proto nic udělat, děje se to samo. Není možné to uchopit myslí, neboť ta vnímá z pocitu oddělenosti. Není to tedy možné uchopit myslí, ale jen se to děje. A i děj je iluzí.

Mahulen Tereza Kisir

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz