ROZDÍL MEZI SLUNÍČKÁŘEM A POKORNÝM ČLOVĚKEM

Tento článek vznikl na základě jedné diskuze, ve které vyšlo na povrch, že někteří lidé neuchopili rozdíl mezi konzumním přístupem k instantnímu osvícení a skutečnou spiritualitou, opírající se o prožitou zkušenost, ukotvenou v každodenním životě . Sluníčkář je podle mého názoru označení pro člověka, který nemá v sobě uchopenou vlastní sílu, chybí mu zdravé hranice a zodpovědnost a může mít sklony ke spasitelskému komplexu, kdy se snaží zachraňovat nevinné bytosti před zlým světem, nespravedlivým systémem, ekologickou katastrofou, hrozvým matrixem. Má také sklony odevzdávat svou moc do rukou pomyslných autorit, ať už různých duchovních guruů nebo v negativním významu právě onomu obludnému systému. Častokrát věří, že všeobjímající láska spasí svět, až na to, že se tuto lásku snaží prezentovat na vnější úrovni, tedy jako způsob obrany neboli masky. Snaží se tím překrýt vnitřní frustraci a pocit bezmoci vůči vnějšímu světu. Ve skutečnosti se z velké části identifikuje buď s rolí obětí, nebo jejím zachráncem, každopádně ve svém nitru bojuje proti vnějšímu nepříteli a tím neustále vytváří odpor a agresi, které vedou k postupné sebedestrukci. Hněv bývá často potlačený na základě odmítání emocí jako projevu nízkého ega. Tito lidé často trpí duchovní pýchou, povýšeností a pocitem zoufalé osamělosti, právě proto, že nemají kontakt se svou přirozenou podstatou. Mohu být vyznavači různých náboženských hnutí nebo hnutí new age, mají pocit nadřazenosti nad ostatními méně vnímavými nebo méně duchovními lidmi. Pokorný člověk je rovněž zastáncem všeobjímající lásky, ale na rozdíl od sluníčka tuto lásku zachovává ve své niterné úrovni prožívání a na povrchu, tedy v emocích a činech však dokáže projevit nesouhlas i vlastní sílu. Nenosí masku bolavého úsměvu, umí jednat rázně a postavit se sám za sebe. Chrání své niterné postoje, dává otevřeně najevo svůj názor, avšak uvnitř jeho bytosti spočívá klidné a laskavé vědomí toho, že vše je pomíjivé a nic není důležitější, než zachování lásky ve všech situacích. Láska se u něj projevuje nekompromisním činem a někdy může vypadat jako vymezení hranic, nebo dokonce potrestání viníka, slovní konfrontace, nakopnutí do zadku, bouchnutí do stolu. Ano, i tak může vypadat láska, pokud vyvažujeme zdravým způsobem nezdravé prostředí. Pokud ostatním chybí respekt, máme příležitost je svým přístupem i vychovávat. A dokud v našem srdci hoří plamen bezpodmínečné lásky, nezáleží na image, nezáleží tolik na vnějším projevu. Důležité je neztratit sebe a jednat podle niterných impulzů, vycházejících z intuice. Pravá pokora vychází z autenticity a autenticita vychází z přijetí sebe sama. Proto si nepleťme pokoru s měkkostí a nezaměňujme lásku za slabost. Láska je stav bytí a může na sebe vzít mnoho různých podob a forem. Proto je důležité vnímat obsah a záměr za formou a nikoliv jen slepě věřit všemu, co je na povrchu. Když se naučíme vidět skrz formy a situace, objevíme novou vrstvu reality, která je běžným očím skrytá.

Zdroj: Facebook Tara Svobodová