Musím se z toho nejdřív vypsat. Protože mi asi ještě chvíli bude trvat, než si dovolím položit se do celé záležitosti emočně. Doslova opět prokrastinuju… Protože prvotní vhled je pro mne vysloveně trapný :-(.

Včera jsem se mohutně vybouřila svým slovním průjmem v sáhodlouhém článku. Asi v něm nebylo úplně všechno “špatně”, přesto jsem se jím zabývala hodně dlouho i po jeho napsání a bylo mi čím dál hůř. Moje sebevědomí padalo a padalo. Dokonce jsem si říkala, jestli vůbec mám nárok se takhle veřejně vyjadřovat a předkládat druhým svoje osobní vývody.

Tlak vnitřního boje ve mně vzrůstal s každou minutou. Agrese, divoký vztek krásnou obecnou češtinou nazvaný brutální nas*anost. Ani jsem nejdřív nevěděla na koho. Ještě ze záchodu jsem volala na manžela, že jsem tak v p*deli, že by mi už nepomohlo, ani kdybych ho mohla zmlátit. (Tohle prosím chápejte jako v naší rodině vysoce specifickou, láskyplnou konverzační manýru :-D!)

Tak KOMU jinému bych nejradši rozbila hubu?

Musela jsem jít do svého křesla a najít viníka mého utrpení. Chvíli mi to sice trvalo, ale pak jsem si dovolila zachytit onoho prudiče mezi vlastními vnitřními bytostmi. Některá z nich mi nehorázně nadávala. Ne slovy, jen svým vztekem a nenávistí. Bušila do mě jak do boxovacího pytle. Jako když jste svědky zoufalé a bezradné matky, která stojí nad o zem sebou mlátícím dítětem, které hystericky vyvádí ve snaze prosadit svou. 

Co s tím? Nechat, s klidem vědomé přítomnosti pozorovat, a když se energie poněkud vyčerpá a zeslábne, obejmout s pocitem ‘já vím, je to těžké, ale nedá se nic dělat; přesto tě mám ráda’.

Pak mi přišla sms-ka s avízem na mail. Potřebovala jsem ještě chvíli, aby byl proces pro tuto fázi ukončen. Pak jsem se šla podívat.

Byl to dopis od spřízněné duše, která mi tímto obrovsky pomohla a jsem jí za to nekonečně vděčná. Pokud tohle, D., čtete, už v odpovědi jsem psala, že vím, že náhody neexistují :-). Všechno má svůj smysl. Děkuji!

D. mi popsala hluboké sdílení přístupu k vnitřní práci na sobě, jaké objevila i zde, konkrétně v článku “Pracka v láhvi”. A nejenom nás dvou. Vlivem propojenosti nás všech skrze společné vědomí lidstva jsme konstatovaly, že ať jde o Indii, Brazílii, Británii nebo Českou republiku, “syndrom sté opice” funguje (i když tady momentálně jde o jiný příběh o opicích :-DDD)

Zatím jsem jenom cítila, že “z tohohle kontaktu” ještě něco pro mne důležitého “vyleze”.

Hned dnes ráno v koupelně mi všechno došlo. Proč právě článek o chamtivých opicích a opičím držení myšlenky. Proč mě tak rozhodil vlastní včerejší článek. Poznání se mi však vůbec nelíbí – a proto se mi do něj nechce ponořit emočně, a proto teď radši tady opět deklamuju, místo abych mákla skutečně.

Ale beru vše jako předstartovní horečku, přípravu k výkonu :-DDD… Zatím si tedy pomůžu k částečnému uvolnění formulací myšlenek z vhledu.

Bylo jasné, že i já se velmi zarputile držím nějaké myšlenky a odmítám ji pustit, i když hrozí, že mě zničí. Člověk se drží nezměrné spousty nesmyslů a neví o tom. Proto je náročné najít hřebíček, a uhodit na správnou hlavičku. Tady pomůže, jako vždy, jediné – nechat se vést vnitřním vedením. A ještě jedna věc je naprosto zásadní: nebát se přiznat si i “nejodpornější” pravdu. Je to humus, ale vskutku nemá cenu lhát si do vlastní kapsy. To mi nepomůže.

Ego se kroutí jak had, aby nemuselo s pravdou ven… A já tady pořád chodím kolem horké kaše a už bych se asi měla konečně vymáčknout…

Jde o pýchu. Kdyby ale jen tak nějakou pidi pýchu. Já mám problém s největší možnou, přímo kosmickou pýchou, arogancí a jejími těžkými důsledky.

Pomůžu si teď citací z Wikipedie: “Arogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří dávají najevo nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým lidem.

Francouzské arrogance je odvozeno z lat. arrogantia, od ad-rogans, ten kdo si svévolně osobuje a přisvojuje postavení, práva či nároky. Na rozdíl od pýchy, která je o své nadřazenosti upřímně přesvědčena, arogance charakterizuje vnější chování a vystupování osoby, která si nárokuje a osobuje víc než jí přísluší, ač si toho zpravidla je více méně vědoma. K aroganci patří také pohrdavé, nezdvořilé až hrubé vystupování vůči druhým. Hranice mezi pýchou a arogancí však není ostrá, arogance může být jedním z vnějších projevů pýchy. Arogance však i často zakrývá vnitřní pocit méněcennosti, jejž si dotyčný kompenzuje namyšleným vystupováním navenek.

…. Staří Řekové byli přesvědčeni, že každé neštěstí, jež člověka potká, je důsledek arogance a pýchy.” …

Jejda, jejda, jejda…

Už včera jsem poprvé kousla do kyselého jablka – právě v inkriminovaném článku. Možná právě proto mě tak sejmul. Včerejší vhled jsem i bolestně vybrečela, ale byl to jenom začátek.

Nejenom že jsem ohrnovala nos nad “pokleskem” pozemských bohyní (a teď si uvědomuju, že pohled “shůry” jiné dimenze je naprosto totéž, co pohled uvědomělého vědomí, ducha, tady v těle – fakt jsme pořád v “tom Jednom Prostoru”!), já jsem ohrnovala nos nad všeobecnou nevědomostí.

Proč? Patrně mám za sebou dlouhou historii individualizovaného vědomí, které bůhví jak dlouho už putuje Kosmem a sbírá všemožné zkušenosti z všemožných existencí a stvoření. Nebo naopak, kratičkou. Obojí může vyvolat stejně mylný pocit neporazitelnosti. I “bohové” jiných civilizací jsou jenom bytosti v procesu duchovního růstu.

Takže buďto jsem při svém kosmickém putování (odtud cítím přitažlivost k vesmírné družici a jejímu jménu Voyager – viz článek “Most přes hlubinu věků”) byla velmi úspěšná a nabyla dojmu, že mě to opravňuje k pýše a pocitu všemocnosti, nebo naopak jsem nevycválaný kosmický puberťák, který zatím prd zažil, ale cítí se ve své mladické síle neporazitelný. Co platí, nevím, ale ani to není podstatné. Důležitý je jen ten tristní “výsledek”.

V obou případech musím konstatovat, že je ve mně silná arogance, pohrdání a krutost k jakékoli nevědomosti a jejím následkům. Kdo je hloupý, ať za to nese následky a ať pořádně trpí, aby si to sakra(!) zapamatoval. Bez milosti! Neznám slitování! Já jsem velký a mocný Duch, kterému se to prostě nemůže stát, protože !!!!!! – Tolik uvažování mého duchovního ega…

Pýcha předchází pád.

I proto se nemůžu zbavit pocitu, že jsem zde, na Zemi, poprvé. Protože tak šílený ŠOK, který mě postihl při příchodu sem, jsem ještě nikdy nepocítila.

To, čím jsem tak z hloubi celého svého dosavadního Vědomí pohrdala, se stalo i mně. MNĚ – tomu nádhernému, mocnému, zářivému individualizovanému vědomí, které ví, že je Vším, že je stále doma, že se nemá kam ztratit, že je součástí trvalé hojnosti, štěstí, radosti, klidu, Ticha a Světla. Ztratila jsem NAPROSTO VŠECHNO, čím jsem se tak pyšnila a považovala to za výdobytky, nebo neodejmutelné dary svého Prvotního rodiče – Éteru.

Nic. Pusto, prázdno, temnota, chlad, hlad, totální zmrzačení, neustávající bolest (myšleno na duchovní úrovni, v níž jsem se dosud pohybovala).

Ego je ego. Ať je na úrovni mysli, emocí, těla, nebo na úrovni spirituální. Odmítá se pustit. Je jak ta opice s prackou v láhvi. Jak umanutá – čeká na svou zkázu a neví o tom…

Proto jsem si s sebou do pozemského těla přitáhla někde v skrytu přisáté klíště duchovního ega. 

Když jsem byla malá, dávali v televizi úsměvný animovaný filmík “Kamenáč Bill a ohromní moskyti” (dokonce i teď jej slze shlédnout na You Tube!). Dodnes si pamatuju, jak jsme se bavili, když moskyti velikosti býka vysávali veškerou krev z krav tak dlouho, dokud se jim nepostavil neohrožený Kamenáč Bill (zní to blbě, ale tam je to fakticky velká sranda; teda alespoň jako dítěti mi to tak přišlo :-D). A dnes jsem si vzpomněla – ano, moje duchovní ego se chová přesně stejně, jako ti obří moskyti… A táhnu si ho pořád s sebou.

 Když Prvotní Vědomí ze svého řídícího dispečinku naznalo, že už opravdu stačilo, poslalo mě do převýchovného zařízení jménem Země. To prý je takový mazec, že ještě nezklamalo. Zlomí každého vzpurníka. A teď už jen pozoruje a s láskyplným soucitem čeká – přesně jako uvědomělá matka, stojící nad dítětem propadlým záchvatu hysterického vzteku a odporu. Ví, že musí počkat, až se energie vyčerpá, dítě se unaví a bude schopné pochopit, že takto ničeho nedosáhne, neuteče před skutečností, přijme porážku a nechá se obejmout.

A moje vzpurná energie se právě dostává na dno. Po té, co jsem sem “spadla” a zapomněla, přičemž zbyla jenom poušť, v níž nebylo nikoho jiného, na něhož bych mohla a chtěla(!!!) vylívat dál svou arogantní nevědomou pýchu (protože najednou mi došlo, že tady jsou pouze úplně stejní nešťastníci jako já, přičemž navíc i já cítím jejich bolest jako svou, a proto jim nesmím ještě přidávat), obrátila jsem veškerou zlobu a sílu proti sobě: jak jsem mohla být TAK blbá a dovolit, aby se mi to stalo???!!! Jsem stejně neschopná, jako všichni ti chudáci kolem! Nezasloužím si tedy jiný přístup, než jaký jsem už měla zažitý – za selhání z blbosti se krvavě platí. Byla-li jsem před tím šťastná, úspěšná a bohatá, musím teď pykat jako zoufalá, bez práce, která by mě neničila, a tím pádem bez peněz. Howght. Domluvila jsem.

Kosmos je však neustálý pohyb, vývoj, změna. Nic netrvá věčně (kromě Prvotní Podstaty). 

Muselo být, že jednoho dne si dovolím, spíš bych měla říct – budu donucena si přiznat, že i tohoto nářezu stačilo. Je třeba jít dál.

Takže teď stojím, zatím stále v obranné pozici, ale připravuji se, před branou emoční bolesti, kterou budu muset ještě otevřít a projít vším, co se za ní skrývá, abych to mohla s láskyplným pochopením a soucitem sama k sobě propustit. Dřív se dál nepohnu.

P.S. Pokračování bude následovat – až se tedy konečně pohnu…

Jarmila Faltýnková

www.sofie-dawa.cz

 

Zdroj všech obrázků: pixabay.com

  

 


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png