Puzzle dnešní doby

Ženská psychika je zařízena tak, že po sexu se žena naladí na hnízdění. Pro ni sex je láska a okamžitý sňatek (podvědomě). Je tak okamžitě lapena do pocitu vlastnictví, což je novodobý druh lásky, kterým jsme od malička byli vychováváni. Tímto postojem, že vnímá muže jako manžela, chce, aby se jako manžel choval a tak začne od muže požadovat „změny“, které sama neudělala na sobě.

Stále připomínám, že náš muž je jen takový král, jaké my jsme královny.

Sebe-důvěra ženy vede muže ke své důvěře v sebe.

Tímto postojem „náročné ženy“, která se snaží v pýše nad svými nedostatky změnit svého muže, žena vytváří tlaky

• Manipuluje
• Podmiňuje
• Nárokuje z pocitu vlastnictví (podvědomého)

V podvědomí však chová a roste pocit viny (viz příloha), že neplní roli šťastné ženy (přírodou danou) a tudíž „krmí“ muže zase jen podprahovou vibrací viny.

Oba dva uvěznění v nadvládě převýšeného ega (tj. strach udělat chybu) se vzájemně podporují v pocitu viny, jak je uvedeno v prezentaci. Toto vzájemné učení trvá do té doby, než si někdo z nich neuvědomí, že je třeba změnit energetiku jejich vibrace.

V dnešní době je to většinou žena, která je ve finále více vybavená pro vnímání intuice a očistu organismu (přes periodu). Kolektivní vědomí ji dnes hodně pomáhá.

Jak z toho ven?

• Meditace na očistu dělohy a emočního těla
• Očišťování pocitu viny – dá se dělat právě přes emoční očistu dělohy (u mužů očista údu)
• Dbát na povahu slov. Jsou to kódy, kterými živíme své podvědomí a tak si pak vytváříme realitu
• Denní sebereflexe a disciplína v práci na svém štěstí
• Zodpovědnost za vše, co se děje kolem. Vnímat vše jako lakmusový papírek svého vývoje
• Odpočívat dostatečně a jakmile přichází nízká vibrace
• Strava jako transformační prostředek a meditační forma na své blízké
• Udržovat se šťastná (děti, příroda, zvířata, vše živé…)
• Pochopit, že pocit viny nevzniká zvenku, ale vevnitř. Žena i muž potřebují projevit lítost (viz prezentace). Žena musí začít se sebenaplňovat a co nejvíce zaměřovat svou pozornost na to, kde jí to jde úplně nejvíce (například vaření, pletení, psaní, zpívání…)
• Potřebuje přestat věřit, že udělala chybu, že není dost dobrá, když svým chováním odrazuje muže

Tímto se totiž přes muže učitele naučí svou cenu a nepůjde ihned do sexu, kde ztrácí tolik svou vnitřní sílu. Muž se po sexu naprosto přestává snažit. Tam je pak stokrát těžší práce. Protože žena je již pod vládou své vnitřní psychiky, která není v rovnováze. Je pod sexuálním ovládáním muže. Muž také, ale on to zvládá jinak.

Jde to a práce je možná, ale je méně příjemná a cesta do pravé zamilovanosti je 50/50 a mnohem delší.

Žena potřebuje transformovat pocit viny (uvědoměním). Potřebuje přestat věřit, že udělala chybu a že není dost dobrá. To se po sexu právě tolik komplikuje, protože už „podvědomě vlastní“, vyhodí své vnímání ven, namísto dovnitř na svou balanci, kde leží její síla. Tlačí a tento tlak muž opětuje velmi rezervovaným chováním (cítí se omezován). Velmi často se muž stahuje a žena začíná pochybovat O SOBĚ, protože ji pocit viny vede dovnitř. Muže vede pocit viny ven a hledá vždy spoluviníka venku. Celá situace je u obou o pochopení své pravé hodnoty (a vybalancování vnitřního páru). Není to o tom, že ona není dost dobrá. Muž se vlastně přirozeně stahuje, protože jí dává prostor udělat „korekci “ v sobě, tj. najít štěstí v sobě.

On se spoléhá na ženu právě z toho důvodu = pociťovat štěstí a naplnění za své dosahování. Toto jej učí žena, která to umí vrozeně od přírody, když přijde na svět (ztrácí to v důsledku tlaku žít život pomužsky).

Je to právě ženský princip, který mu dává múzu/drive tvořit (pro ženu v první řadě).

Taková žena, která zmastruje sama sebe (= navrátí se ke své ženskosti), je šťastná a milující žena, od té se neodchází!

Miluji život… Eva

*Je zde ještě jeden velmi důležitý aspekt k pocitu viny. Ten se týká vztahu rodič a dítě.

Díky tomu, že v minulosti nebylo praktikováno projevování svých emocí, naši rodiče setrvávají v neprojevení, a to je neustále stahuje do sebe-ospravedlňování (mnohdy dodnes). Jejich vnitřní pocit provinění (již předán z předešlé generace), posílený mnohdy právě svým vlastním pocitem viny ohledně výchovy svých dětí, vedl k předávání dalších pocitů viny, které nové generace již nemají přijímat.

Naše úcta vůči rodiči je velmi důležitá a hierarchicky je opravdu důležité ctít rodiče s vděčností a láskou, avšak nemá tato vděčnost přecházet v „otroctví“. Dítě nenese zodpovědnost za emoce svého rodiče a tím právě ukončuje pokračování přenášeného pocitu viny.

Za vztah rodič – dítě vždy zodpovídá starší. Proto se potřebuje rodič sám dostat do vědomí, které mu dodá odvahu jít a vyhledat terapeuta, či jakkoliv jinak projevit své lítosti, aby transformoval své vnitřní bolestné emoce. My se po vzoru našich rodičů nemáme dál potácet v neprojevených emocích, které pak vybíjíme na dětech, ale zastavit tento velmi ponižující vzorec a vyjádřit své emoce bezpečně pro sebe i naše děti. Dítě, které vyrůstá v neustálé kritice (právě v důsledku neprojevených emocí rodiče) necítí bezpečí a tak přichází do světa vybavené velmi chatrným pocitem sebe-vědomí.

Jediná cesta, jak z kola ven je opět přes bezpečné projevení emocí, projevení lítosti.

Více v článku a prezentaci o pocitu viny a celé audio z 11. září 2018.

Zdroj: http://www.evakavkova.com