Zdroj: Pixabay.com

Moji blízcí přátelé, přátelé blízkých přátel,

(Pokud si chcete tento článek radši poslechnout, níže najdete jeho audio verzi)

Tento text je o smrti, o svobodě, o znovuzrození. Zkuste tedy především pozorovat své pocity, které ve vás bude vzbuzovat

SMRT. To slovo vypadá děsivě. Dělá se, že není. A přesto tu je. Jen vztah k ní bývá často nejasný. Smrt tu vždycky byla, ať se o ní mluvilo nebo ne. Vždy jde vedle našich kroků. Její otisky vedle našich stop. Je tu a je na nás, jaký k ní zaujmeme postoj. Zda ten plný strachu, obav, nevyzpytatelnosti, možná i nespravedlnosti. Nebo jiný.

Ten prvně zmiňovaný postoj nenechává člověka svobodným a nutí ho hledat někoho nebo něco, co ho od údělu smrti odvrátí, uchrání, ideálně, který ho od smrti vykoupí. Tento postoj ke smrti dělá z lidí ustrašené chudáky, kteří důvěřují komukoliv, kdo jim slíbí zaručený obchod se smrtí ve prospěch života. Odevzdají svůj život dobrovolně do cizích, silnějších, mocnějších rukou. To je tedy jedna z možností. Najít si někoho, kdo ví, jak nad smrtí zvítězit.

Nebo tento vztah ke smrti vede člověka k formě vazalství, otročení, sebeodevzdání se těm, kteří smrtí vyhrožují. Ať už přímo, nebo nepřímo. Podporujíce strach ze smrti utahují těmto lidem okovy na jejich životech, na jejich srdcích, na jejich hrdlech. Ze strachu ze smrti jsou ochotní, pod vedením těchto strachopánů popřít svůj vlastní život, své cítění, své bytí. Ze strachu se tito lidi zříkají nároku na život, na svobodné projevování se, na svobodné myšlení. Pro samotný strach ze smrti není prostor pro vlastní svobodný a radostný život.

Ale uvědomíte-li si, že vedle vás jde smrt od prvopočátku vašeho zrození, pak je SMRT vaše součást a dá se velice dobře vystopovat v celém vašem životě. Vždy smrt nechala něco zemřít, aby se něco jiného narodilo. Smrt je tedy ukončení. Nebo jěště lépe – PROMĚNA.

Ať už jste se drali na svět z maminčina bříška a uzavřela se doba pobytu v bezpečném, známém, jistém prostředí a přišlo narození do skutečného světa, pak to byla také smrt. Nebo když jste se rozešli se svojí první láskou. Pak i smrt tohoto vztahu přinesla do života něco nového, nečekaného. Smrt, kterou s lehkostí lze nazývat proměnou je naším celoživotním partnerem. Jde celý život s námi. Je náš parťák a dělá náš život proměnlivý. Protože jinak, bychom byli pořád v maminčině bříšku a nikdy nevystoupili ven.

To, co vypadá obtížně a je svazující, je rigidita. Strnulost. Neochota. Nebo jinak řečeno: zvyk je železná košile. Protože žití s vědomím možné každodenní proměny, tedy smrti nebo přeměny, od nás vyžaduje vysokou míru uvědomění. Pokud jsme strnulí, v zajetí svých kolejí, bereme sebe, své okolí jako neměnné. Samozřejmé. Není potřeba ničemu věnovat pozornost. Žijeme tedy na takzvaného autopilota. A to je to, o co spousta lidí nechce přijít. Nechce přijít o své jistoty, o svou pohodlnost. O řízení svého autopilota. A proto si paní Proměnnou do svého života nechtějí pustit. Přizvat si jí. Přiznat si její existenci. A už vůbec ne tu každodenní.

Proč tedy panikařit ze smrti, když s námi jde už od prvního okamžiku zrození? Proč se smrti bát, když jenom přináší Proměnu? Proč se jako housenka, všemi nožkami držet starého zvyku být housenkou a bát se stát se kuklou a nebo nedejbože barevným motýlem?

Co se může tak strašného stát, když člověk zemře? A veříte-li v nebe anebo v „prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo v jednotu, a i kdyby ne, tak co se sakra může tak strašného stát, pokud žijete každý svůj den, každou svou hodinu i minutu svého života vědomě. Lidem, které milujete, to dáváte jasně najevo tak, že oni vaši lásku cítí. Říkáte to, co bytostně cítíte jako důležité. Radujete se v každém okamžiku svého života, vykonáváte to, co je pro vás bytostně důležité.

Neztrácíte čas nesmyslama, žvástama, tlacháním, bezduchým vstřebáváním bezduchých informací od bezduchých lidí, kritizováním, papouškováním, bezmyšlenkovitou poslušností. Prostě žijete svůj svobodný život podle sebe. Pak budete, stejně jako indiáni, připraveni každý den zemřít. Odtud pochází jejich „dnes je dobrý den zemřít“.

Srovnejte si tedy nesrovnané, řekněte nevyřčené, obejměte ty, které toužíte již dlouhou dobu objemout a neděláte to. Předejte důležité informace tam, kde máte, třeba o tom, na jakém místě se budete po smrti se svými milými setkávat, splaťte všechny dluhy, napište závěť, no a prostě začněte žít. Začněte naplno žít s vědomím, že každý moment může být ten poslední.

A užijte si naplno ten příval energie, který získáte z tohoto osvobození. Z osvobození se ze strachu ze smrti. Protože již nikdo cizí nad vámi nemůže mít moc. Protože vás nemůže strachem ze smrti manipulovat. Protože vy už o ní víte. A vy už u nikoho nebudete hledat jistoty života, protože nikdo, kdo je úpřímný, vám je prostě nedá. Je to na vás. Jen a jen na vás.

 A kdyby vás přeci jenom někdy polapil strach o vaší konečnosti, pak se koukněte na přírodu. V listopadu opadá listí a v zimě vypadá, že vše umřelo. Ano. Až do následujícího jara.

S láskou,

Ágnes od Jezera Poznání.

 


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě