Stále máme tendenci řídit všechno myslí, vůlí a mít náš život pod kontrolou. Stále v sobě živíme naše představy toho, jak by to mělo vypadat, co bychom chtěli a dokonce detailní představy o situacích, o těch druhých a nakonec i celém světě. Představy toho, co by se mělo stát, co chceme, co očekáváme, nás bohužel nepustí dál v našem vývoji. Tyto naše představy nás jen svazují, drží a někdy i drtí v té samé situaci a pocitech stále dokola. Pustit a důvěřovat, to je to, oč tu běží.

Právě naše představy způsobují, že se pak cítíme nešťastně nebo nespokojeně, když se situace nevyvíjí podle naší ideje. Ale proč tvoříme tyto představy? Není jednodušší je prostě nemít, a spíš s dětskou zvědavostí nahlížet na situace tak, že nic neočekávám, neplánuji, nepředstavuji si, ale jen jsem v přítomnosti tady a teď s tím, že uvidím, co se stane? Přeci život je o to zajímavější, když se zbavím svých představ, které mě jen pořád dokola svazují, zklámávají a činí nespokojeným.

Mít rád to, co mám a nyní žiji, je umění žití v dostatku, štěstí a radosti.

To je ten level, kam se snažíme všichni dostat. Prostě být vděčný za to, co mám. Těžko se to představuje těm z nás, kteří jsme ještě stále nastaveni na představy toho, že se máme tzv. “špatně” nebo, že bychom se mohli mít lépe, ale zkusme si uvědomit, že Vědomí (Vesmír, Universum, Veškerenstvo…) chce nejen pro nás vždy to nejlepší, ale že to nejlepší v dané chvíli i máme a prožíváme. Jsme tady a teď pro náš duchovní růst, a dostáváme to nejlepší právě pro nás. Zkusme na to nahlédnout z jiného úhlu pohledu.

Není to náhodou tak, že právě to, co nyní dostáváme, je to nejlepší právě pro nás, a že nás to má naopak obohatit a posunout v našem růstu?

Zkusme nahlédnout do minulosti, a nenaučilo nás náhodou to tzv. “těžké” například větší důvěře v sami sebe, větší sebehodnotě a sebeúctě, že díky tzv. “špatnému” rozhodnutí nejsme o to horší člověk. Neposunula nás náhodou takováto situace blíže k nám samotným, a nemohli jsme náhodou, díky takovéto zkušenosti lépe a hlouběji nahlédnout tomu, kdo doopravdy jsme? Co když je to o tom, poznat právě sám sebe, odhodit masky, představy a začít žít vědomě a podle sebe?

Pokud přijmeme to, co nyní prožíváme a co máme, jako něco, co je nejlepší právě pro nás, náš život se od základu změní, protože my pochopíme, kdo ve skutečnosti jsme, a jakou moc máme ve své mysli.

Zkusme na to nahlédnout jako na něco, co jsme si zvolili, co nás posouvá, co nás činí lepšími, než jsme si kdy, mohli představit. A pokud stále cítíme tlak a pocit zoufalství, tak to odevzdejme.

Jak odevzdat to, co již nechci žít?

Prostě to odevzdejme Vědomí (Vesmíru, Universu, Veškerenstvu…). Řekněme si, rozhodněme se proto, že plně přijímáme a odevzdáváme tuto situaci Vesmíru s tím, že se budeme těšit na to, jak si s tím Vesmír poradí:)

Nebudeme nic očekávat, ani si představovat, jen to odevzdáme a uvidíme, co nejinteligentnější energie Vesmíru vytvoří. Jako to zvídavé dítko, které žije jen tady a teď (v přítomnosti) budeme sledovat, co přijde. A to, co přijde, můžeme obdivovat a pozorovat. Když budeme cítit chuť se zapojit, když budeme mít pocit, že je čas být tomu účasten, tak se staneme účastníkem procesu, ale již jen jako pozorovatel v přítomnosti. Bez souzení, hodnocení, představ a vytváření, jen budeme v centru dění sledovat, jak je Vědomí dokonalé.

Najednou zjistíme, že je to hra, že to, co se děje, je pro nás ta nejlepší možná varianta. Že lze z této situace “vyjít” jako nový člověk, odnést si z této situace nové zkušenosti, vědomosti, moudrost…

Najednou rosteme, aniž by nás to bolelo, tížilo, tlačilo nebo činilo zranitelnými. Prostě se nás to nedotýká na úrovni srdce. Na úrovni srdce si to užíváme a cítíme vděčnost za tuto zkušenost.

Dokud se nepustíme našich představ a očekávání, budeme se stále točit v kruhu a ve starých vzorcích, a to do té doby, než budeme zastaveni, či životními situacemi donuceni, již pochopit. Přišli jsme sem růst a všechno, opravdu všechno, co se nám děje, je vždy to nejlepší, právě pro nás.

Důvěra, že vše se děje nejlépe možně

Pokud si zvolíme současnou situaci a stav našeho bytí, uděláme to nejlepší pro sebe. Dosáhneme sebevědomí, pokory, vděčnosti, jistoty sami v sebe, ve svou sílu a lásku, začneme milovat všechny a všechno. Budeme žít život.

Díky přijetí toho, co se nám děje, se stáváme lepší verzí sebe sama. Uvědomme si, že dobro a láska nás provázejí každý den v našem životě a náš život je věčný. Vědomí si je vždy vědomo toho, co potřebujeme. Vždy dostáváme to nejlepší pro ty nejlepší výsledky.

Život je určen k žití. Vše, co se nám děje, je to nejlepší, co můžeme zakusit pro náš růst, pro nejvyšší dobro nás samých. S tím jsme sem přišli. Náš život je dokonalý takový, jaký je. To nejsou fráze, to je skutečnost. A když přijmeme tuto skutečnost, náš život se stane harmonií v bytí tady a teď. Nádhernou esencí harmonie a lásky. Lásky sami k sobě a ke všemu ostatnímu. Nic není špatně, naopak všechno je dobře.

A vše si vytváříme my sami. My si volíme, zda budeme šťastní nebo nešťastní.

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png