Zdroj: Pixabay.com
To, co aktuálně probíhá vně nás a dotýká se nás všech na mnoha rovinách, má mnoho úhlů pohledu. Co jiné vědomí, to jiný pohled na to. A podotýkám, že my všichni, každý jeden z nás, jsme vědomí, nikoliv tělo. Tělo je náš pozemský obal, obal pro vědomí. A naše vědomí se neustále rozpíná, zvětšuje, stává se komplexnějším tím, jak se osvobozujeme z bloků, tedy tím, jak přijímáme své potlačené části. A s tím je spojené, že v těch našich pozemských tělech vnímáme stále více komplexně, stále více z nadhledu, z větší perspektivy, více do hloubky.
A já v tomto článku nabídnu ve zkratce svůj pohled. Třeba to s vámi bude rezonovat, třeba vůbec nebo jen zčásti. Však uvidíte. To je jedno. Jsem však velmi silně vybízena, abych napsala, co napíšu. Na té plošší rovině se mi do toho moc nechce, jelikož je to spíše článek pro užší okruh lidí v Klubové sekci, nicméně na hlubší rovině cítím velkou vnitřní radost, když to napíšu takto veřejněji. Tak se má stát, tak jsem vedena (když jsme u toho niterného vědění 🙂 ) a tak tedy píšu vám všem.
Zdroj: Jinypristup.cz

Předně. Jsem na všechny obyvatele Země velice hrdá. Být v této době na Zemi je ohromná čest a současně i ohromná odpovědnost a ohromná výzva, jak na kolektivní rovině, tak i v individuálních životech každého z nás. Každý hraje svoji roli a každá role má svůj hluboký důvod, který jsou schopni hned zahlédnout ti, jež vidí komplexněji, anebo třeba za pár let nebo desítek let i ti, kteří to v tom průběhu nebyli schopni vidět.

To, co vidím já v současné situaci, je probouzení lidí ve velkém. Je to něco, na co mnoho z těch dříve probuzených čekalo, něco, co i já jsem občas jako střípek v nějakém článku roky zpět jako semínko mezi vás rozhodila. Celkové vnější dění a energie, které na lidi tlačí a nejspíš ještě teprve budou tlačit, jsou velkým požehnáním. To, co vidíme kolem sebe je něco jako divadelní scéna, kde se odehrávají určité situace, které jsou potřebné k tomu, aby se lidé probudili, aby se probudilo co nejvíce lidí.

Jelikož ty tlaky z toho, co se děje vně, nutí lidi jít dovnitř sebe, najít útočiště, bezpečí v sobě. Vede to lidi, a tentokrát davově, aby se fixovali na přítomný okamžik, na vnitřní klid. Zpočátku možná pro úlevu od vnějšího dění. Později sami zjistí, že právě v tomto období těch tlaků započala jejich intenzivní cesta ke svobodě  – nejdřív vnitřní a pak i vnější. Jelikož přes tu fixaci na přítomný okamžik vynucenou vnějším děním se začnou dostávat do klidu uprostřed bouře. A začnou vnímat svoje vnitřní vedení, začnou vnímat ty hluboké pocity uvnitř nich, které jsou čistými informacemi oproštěnými od balastu emocí a myšlenek. A stanou se svobodnými nebo aspoň zase o kousek svobodnějšími.

Žádná situace vně pak neovlivní to, jak se oni budou cítit uvnitř, čímž následně i maximální měrou budou zmírňovat pro sebe dopady dění vně. Zjistí, co je to vnitřní vedení, jaké to je, že to vlastně občas i vnímali, jen nevěděli, že je to ono, a začnou cítit neskutečné bezpečí, které vychází z nich. Jelikož budou vědět, že kdykoliv se mohou spojit se sebou hluboko uvnitř, se svým vědomím, které je hluboko za emocemi a myšlenkami, a to je vždy povede ve směru jejich největšího dobra a tedy dobra i všech zúčastněných. Jelikož vnitřní vedení, spojení s Bytím samotným, nikdy nevede do boje ani jakéhokoliv nepřátelství, ale vede konat v neutralitě a soucitu a přitom tím nejefektivnějším způsobem. Lidé objeví svoji moc, která se nachází uvnitř nich samých.

A to se dostávám k dalšímu důležitému poselství, které tu mám předat.

Boj proti něčemu a stejně tak boj pro něco je pořád bojem. Nepřátelství k tomu, který vysílá nepřátelství, je pořád nepřátelstvím.

Ti, jež jsou plni strachu z toho, co se kolem děje – z nemoci své, blízkých, kteří automaticky přijímají to, co je jim veřejně předkládáno, jako dogma, jsou v oběti. Avšak stejně tak v oběti jsou i ti, jež se cítí dotčeni a klamáni postupem veřejně činných zástupců společnosti.

Obojí pohledy ještě nejsou svobodné, jelikož vychází z rozrušení a nikoliv z klidu, z neutrality.

To, jak se kdo chová, jedná a rozhoduje, to je příběh dotyčného, za který si ponese odpovědnost. To nemůžeme řešit ani vyřešit. Jelikož za nikoho nikdy nic nevyřešíme. Avšak to, že nás to vytáčí či navozuje nepříjemné emoce, které nás ovládají, to je zase náš vlastní příběh a naše vlastní odpovědnost. Jelikož tím sami sebe informujeme, že nám chování jiného, nebo nějaká vyvstalá situace brnká na nějaké naše vlastní neuzdravené zranění, na nějakou naši roli, kterou jsme kdysi sehráli a dosud nepřijali.

Nad tím existuje ještě jiný rozměr, který je mnohem mocnější, než jeden či druhý zmíněný pohled, a sice soucit.

Je to ten pocit, který se v nás rozhostí, když oba zmíněné přístupy opustíme a půjdeme ještě dál, ještě nad to, a zeptáme se, jaký dar nám to celé nese a začneme to jako dar vnímat. To je pohled přes soucit. Je to pohled, kdy vedle toho všeho, co vidíme, vnímáme i tu odvahu všech těch duší, byť si této role ve svých tělech nemusí být vědomi, které se rozhodli pomoci v nás kolektivně aktivovat ten hluboký strach, tu bezmoc nashromážděnou napříč životy a mnoha generacemi, aby se to vše zrychleně mohlo vyplavit a již v nás nebýt a tak se i následně již neodrážet jak v individuální rovině, tak i na celospolečenské rovině ve všech podobách. Toto vnímání z neutrality nám však nebrání vyjádřit svůj názor, avšak bez vnějšího a vnitřního boje. A toto konání z neutrality má opravdovou moc. Mimo jiné už jen tím, že neplýtváme energii na boj a plně ji zaměřujeme na to, co chceme vytvořit, změnit.

Jsem si vědoma toho, že to, co tu píši, nebude nejspíš zatím pro mnohé uchopitelné. To je v pořádku. Třeba bude za čas a budou se moci k článku později vrátit. Semínko však bude zaseto, byť bude třeba za tím o něj nepečováno.

Bylo důležité napsat tento článek a nabídnout jiný úhel pohledu, jakési poodstoupení do toho. Jelikož v této době mají všichni velkou možnost se probudit a rozhodnout se, jak uvnitř sebe budou k dění přistupovat – z toho pozemského pohledu a tedy ve strachu (ať už ze smrti či ze ztráty svobody) nebo v míru, v klidu opřeni o vyšší princip a tedy i o vědomí, že byť tomu nerozumí, je v tom pro ně skrytý ohromný dar a sleduje to celé vyšší smysl. A věřte mi, čím větší, hlubší krize, tím větší dar je v ní nabídnut. A to jak v individuálních životech, tak i na společenské rovině. Sami jste to jistě mnozí ve svých individuálních životech zažili mnohokrát.

A ten dar spočívá mimo jiné i v tom, že začneme stále více vnímat autoritu uvnitř sebe, že se obrátíme dovnitř sebe a tam se najdeme, najdeme to spojení sami se sebou, ten kanál informací, který k nám nepřetržitě promlouvá. A upozorňuji, že to nejsou ani emoce a ani myšlenky a už vůbec ne hlasy v naší hlavě, neboť ty pochází ze zběsilé mysli. Ty informace se nachází v hlubokém pocitu uvnitř nás vycházejícím z vnitřního klidu, míru a nikoliv z rozrušení.

To, co tu píši, o tom vím své. To, co se nyní pod tlakem vnějších událostí děje a teprve bude dít moře lidem – ty tlaky, ten zmatek, chaos, vytržení z konceptu, to možná až zoufalství atd., které jde do hloubky a mění vše, se donedávna událo jen menšímu množství lidí v porovnání s celkovým počtem lidí žijících na Zemi. Nemyslím běžné tlaky, stresy, strachy, které nesl běžný život, myslím tím naprosté rozcupování reality, ve které ti jedinci žili.

Tito jedinci, kterým se to jednotlivě již dělo v jejich individuálních životech, často mnohými považováni za blázny, jelikož s tím okolí nemělo žádnou zkušenost a vůbec tak okolí netušilo, čím procházeli, již tuto dobu prožívají po většinou jinak. Daří se jim být více ve vnitřním klidu, míru, a tím vidí celé dění jakoby z většího nadhledu. Jejich vnitřní svět, jejich vnitřní dění není tím zasaženo nebo ne v takové míře, jelikož si již něčím podobným, byť vyvolaným individuálním děním v jejich životech sami prošli dříve. A proto tito lidé i jasně vidí, jelikož tou cestou nedávno nebo dávno šli, že nyní masa lidí se vydává na tu samou cestu. A vidí to, jelikož to znají, mají s tím vlastní zkušenost, tu cestu velmi dobře znají. A jelikož i vědí, že je to celé, ten jejich intenzivní vývoj k sobě, přivedl k mnohem větší vnitřní spokojenosti a následně k mnohem harmoničtějším věcem vně, k mnohem větší síle a pocitu naplnění, ví, že to moře těch lidí kráčí do toho stejného, byť se to třeba i teď nezdá. A tedy že svět se mění směrem k větší harmonii.

A i já jsem byla jedním z těch lidí a započalo to u mě od konce roku 2012. Vím, co jsem prožívala, vím, co mi pomáhalo, a kam mě to dovedlo, byť má cesta pokračuje, jsem stále na cestě. A věřte mi, není se čeho bát. Teď zpětně, když se ohlédnu, tak si sama pro sebe s úsměvem na rtech říkám, že kdybych bývala věděla, že to, co se mi bortí, byla iluze, že jsem to nebyla já, a že mě to celé vedlo k většímu pocitu naplnění, ke skutečnějšímu žití a k požehnáním, o kterých se mi ani nesnilo, a to ty nejsladší odměny teprve přijdou, tak bych si ten čas pádu užila, radovala se z toho, namísto abych se sužovala zoufalstvím z toho, že se mi můj život zbořil.

Nejspíš natočím v nejbližších dnech video o tomto mém zmiňovaném období, kde i popíši, co mě pomohlo tehdy a třeba to někoho z vás v této době, která přichází, podpoří. Pokud video natočím, bude na YouTube kanálu „Jiný přístup“.

O tomto mém procesu jsou i obě knížky, které jsem napsala. Ta první „Na cestu za svobodou – Potenciál“ je přímo o tom období mého velkého zoufalství, ale hlavně o tom, co jsem začala dělat, že jsem se z toho nejen dostala, ale i na tom vyrostla. A ta druhá knížka „Na cestu za svobodou – Sebeúcta“ je takové volné pokračování mého dalšího vývoje po období té intenzivní krize, kdy mi docházely stále hlubší souvislosti a poznání. A taky je o některých mých nepříjemných vztazích s lidmi, které se mi postupně neutralizovaly, léčily, a o tom, co jsem začala dělat jinak, že se to tak dělo.

S láskou Peťa

Zdroj: www.jinypristup.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě