Příběh mezigalaktické lásky

views 3 473 datum 11. 6. 2020
Zdroj: Pixabay.com

Nechte se inspirovat příběhem opravdové lásky, která přesahuje i galaxie. Pozvěte své srdce i duši, ať čtou tyto řádky společně s Vámi. Naleznete mnoho informací, které pomohou s rozvojem každého z nás.

Doba čtení 7 min.

Cesty k sobě


SDÍLENÍ Z OSOBNÍHO DENÍKU:

Dnes jsem se rozhodla sdílet s Vámi část mého osobního příběhu Duše na cestě mými životy a vztahy. Musím říct, že jsem váhala. Je to tak osobní a intimní sdílení. Na druhou stranu, impuls ze srdce-vědomí je mocnější. Jsem si jistá, že v tomto archetypálním příběhu se najde mnoho žen, a mnohá srdce se tím proléčí a zacelí. Samozřejmě, obdobný scénář v sobě mohou objevit i muži, jen je potřeba dosadit si to své..

Dělím se s Vámi o kus mé ,,práce na sobě", s vědomím, že je důležité se vzájemně inspirovat právě skrze sílu našich osobních prožitků. Vím, že může být velkou pomocí ukázat navenek, jak naše zkušenosti uchopujeme, prožíváme a proměňujeme ve Světle Vědomí.

Ostatně, odtud se zrodil název mé stránky:). Předávám lidem pouze to, co dokážu dát sama sobě. Následující text je zapsán ve 3.osobě - z nadosobního pohledu vypravěče (což je skvělá terapeutická technika, kterou můžete použít, chcete-li nazřít vyšší smysl událostí ve Vašem životě).

Jedná se o popis skutečných událostí, protkaný mými prožitky ze spontánní meditace, která mi pomohla přepsat nefunkční záznam v podvědomí. Kéž je Vám text inspirací a podporou k hlubokému léčení vztahů.

💙✨PŘÍBĚH MEZIGALAKTICKÉ LÁSKY💙✨
,,Její Duše započala svou cestu na Vodní planetě v oblasti Lyry.
Zrodila se z mořské pěny, Sluncem políbená, Bohy požehnaná.
Měla vlnité, dlouhé bílé vlasy, zářící po vanilce. Její smaragdovo-safírové oči byly zrcadlem do hlubin oceánu. Její srdce, naplněné něhou k Bohu, jednoho dne zatoužilo po jeho odrazu, ve fyzicky hmatatelné přítomnosti Muže.

A tak potkala Jeho: Sluncem políbeného, Zemí prohněteného,
Milostí Oceánu prozářeného Muže z Elfí říše.
Byli tak stejní, a přesto tak jiní.. Jejich polarity se mocně přitahovaly. Byla to Láska na první pohled.
Žili spolu šťastně a měli spolu překrásnou dceru, bytost,
v níž se spojila esence Vody a Země. Trávili společně celé dny, na vlnách lehkosti bytí, v propojení s mořskými hlubinami,
v rozverném tanci s delfíny.

Když čekali druhé dítě, hráli si spolu na louce plné nádherného barevného kvítí, odrážejícího svou vůní naplněnou lásku jejich bytí. Náhle kdesi něco zapraskalo. Zvláštní zvuk.. On zpozorněl, vstal a šel se podívat opodál.
Ona za ním křičela: ,,Nechoď, prosím! Budu rodit.. Zůstaň se mnou, bojím se..“

..A on šel dál.. Jejich dcera běžela za ním..
Před nimi náhle se otevřela hvězdná brána – portál do jiné dimenze. Oba jím prostoupili. Milovaná dcera se schovala a utekla.. On se během chvilky skácel k zemi a na místě skonal.. A Ona, jeho milovaná, těsně před porodem, ucítila
přerušení jemného živoucího vlákna mezi nimi, jak když tne do živého.

Vyhasla. Zhroutila se. Splnila se její největší noční můra:
Přišla o svou životní lásku, o milovaného muže, o odraz její duše.. Ve chvíli, kdy byla nejvíce zranitelná..
Ve chvíli, kdy měla být svědkem rozhojnění jejich lásky
o nové Boží dítě, se stala svědkem rozloučení s ním..

Propadla se do nicoty a tehdy poprvé začala proklínat Boha.
,,Proč jsi dopustil, abychom se shledali, když jsi nás rozdělil takovým způsobem? Proč zrovna teď??“
Tehdy poprvé zapochybovala nad smyslem lásky ve fyzické realitě. Cítila hluboké zklamání a zmar z nenaplněné lásky mezi mužem a ženou. Zmar z pomíjivosti a dočasnosti toho všeho.

K čemu to je, když to musela ztratit tak bolestivě?
S vědomím, že bude odteď na všechno sama, s jedním malým dítětem…? Tehdy poprvé uvěřila tomu, že je na všechno sama, bez podpory, bez pomoci..

Od té doby ušla dlouhou cestu.
Její duše zesílila, když se rozhodla svou vodní esenci smísit se zářivou, hřejivou silou Slunce, s bytostmi hvězdných Lvů, Fénixů a létajících Sfing. Začala si vážit životních výzev.
Díky Pádům na dno procitla do vděčnosti z nového vzkříšení,
v zažehnutí plamene jejího odvážného Ducha.
Těžké balvany minulosti se staly stabilní půdou,
z níž vyrůstala její vyváženost a síla zkušeností.

Avšak někde tam, hluboko, hluboko na dně oceánu jejího srdce, stále zůstávala rozjitřená, rozechvělá vzpomínka na tu nejbolestivější, prvotní ztrátu svého milovaného.
Stále z ní tiše, nepozorovaně, avšak zcela neomylně vyzařoval bytostný strach ze ztráty jejího muže, kterým si do života přitahovala ty nepravé muže.

Ten strach byl tak veliký, že si podvědomě zakázala jej znovu potkat, aby už nemusela znovu cítit tu bolest a marnost z pomíjivé lidské existence. A tak si zas a znovu přitahovala muže, kteří jí nebyli na roveň. Zas a znovu jí jeden po druhém ukazoval, že on není ten pravý pro ní.

Zašlo to tak daleko, že otěhotněla s mužem, jenž nesl energii Lucifera. Nechala spojit Světlo a Temnotu, propojila dvě galaxie v Jednotu. Tak to chtěla její duše. Z jedné vrstvy Služba lidstvu, z další vrstvy plán pro její Poslání,
a z té nejosobnější vrstvy zviditelnění otisku její minulosti:
přesvědčení, že musí být bez muže a sama s dítětem, se opět naplnilo.

Kruh se opsal, po stovkách životů: tehdy zůstala sama s dítětem, a tak i nyní s ním zůstala sama. S tím rozdílem, že teď jej neměla se svým životním partnerem. Zablokovala si k němu přístup, aby už nemusela prožívat tu bezbřehou bolest ze ztráty. Nechápala, proč jiní mají tak krásné, harmonické partnerské vztahy, a ona ne.

A tak musela znovu potkat Jeho, aby pochopila.
Poznala ho okamžitě, na první pohled.
Jeho Kristovskou esenci, milující vyzařování Jeshuy.
Pousmála se nad tím, jak si vyměnili fyzickou podobu:
On má teď stejné modré oči, jaké ona měla kdysi.
Ona má teď stejné hnědo-zelené oči, jaké on měl kdysi.
Ona byla tehdy světlejší, on tmavší. Teď je to naopak.

Oslovila ho. S nadějí, že si rozpomene. Nevnucovala se.
Jen se ukázala, byla, vyčkávala. On jí však nepoznal. Závoj zapomnění byl příliš silný. Ano, on jí volal ve svých toužebných vzpomínkách, a tak se vrátila, přišla.
Přišla a řekla ,,Tady jsem. Nic neočekávám. Jen Ti chci říct, že jsem..“ On jí však nepoznal.. Zahleděl se příliš do podoby její minulosti..

On netoužil po ní – po její duši.. Toužil jen po její fyzické kráse minulosti, která už není, a být nemůže..Vše se mění a vyvíjí,
a tak i ona se ze své vodní esence rozvinula do síly sluneční…Tehdy pochopila, že on nemiloval její duši, ale její obraz minulosti.. Stála tváří v tvář té zatvrzelé, arogantní zdi, kterou před ně postavil.

A z hradeb vnitřní síly, které si Ona vystavěla kolem svého srdce, se náhle vyvalil hřmotný proud bolestivých vzpomínek.
Zmar, smutek, žal, lítost, hněv, zoufalství, bezmoc…
Cítila, že se dotkla nejhlubší jizvy svého srdce.
Věděla, že slzy jí očišťují.. Věděla, že v tomto životě s Ním nemá být.. Věděla, že po Zemi kráčí mnoho dalších paprsků její duše v mužských tělech..

Přesto, vlny bolesti vyvěrající z hloubi její duše byly tak silné, že se zmohla na pouhé: ,,Proč??“
A v tu chvíli se zjevil její prapůvodní tatínek.
S Otcem Všehomíra, se Zdrojem, již byla ve spojení.
Tentokrát to však byl první tatínek její individuální duše,
která se rozhodla jít cestou znovuzrozování.
Byl to vládce moří, Bůh Poseidon.

Podíval se jí svým hlubokým, chápajícím pohledem do očí,
utřel jí slzy z tváře a pohladil jí jemně po vlasech.
Jeho pohled byl plný soucitu a živoucí přítomnosti.
Bylo to poprvé, co spatřila tak živoucího, zralého muže.
Takového, jenž vyzařuje pevnost a stabilitu skrze
bezbřehost svého milujícího, moudrého a zralého srdce.
Byl to muž, který se nebál pocitů a emocí, neboť si byl vědom toho, že on je ten pevný přístav, kolem něhož bouřlivé vlny pouze probíjejí.

Přivinul ji pevně k sobě. Jeho plazmatické vodní tělo
ve vírech promývalo její srdce, její břicho, její lůno..
A poté jí svýma hlubokýma očima řekl:
,,Přicházím, aby sis vzpomněla, že existuju uvnitř Tebe. Už neseš ve své DNA vzpomínku na to, jaké to je, mít milujícího otce, který tě respektuje, a podporuje.

Ve Tvém podvědomí stále byla aktivní představa, že je normální, aby se muži chovali pohrdavě, cynicky, hrubě, s polozavřeným srdcem.Ty však v sobě neseš prapůvodní matrici, harmonickou šablonu Stvoření, která ti připomíná, co je ve skutečnosti normální a přirozené.

Oživ v sobě mou přítomnost. Já jsem Tvůj první otec. Tvůj prvotníní vzor mužů, jaké budeš odteď potkávat ve svém životě. Nech v sobě rozlít tento živoucí obraz, prožitek toho, co je tvým Božským Právem.“

Byla překvapená a zaskočená dojetím. Nečekala takové setkání. Vše do sebe zacvaklo jako dílky jedné velké skládačky, a ona v sobě náhle ucítila záchvěv naděje.
Když přeci jen zauvažovala nad tím, zda by Mu měla napsat,
vysvětlit své prožitky, uzavřít to celé svým otevřením sdílením… Milovaný tatínek, Bůh Moří, se na ní usmál a řekl:

,,Podívej se hluboko do sebe. Proč chceš dojít smíru? Chceš jeho odpověď.. Co když ti ale odpoví svým nepřijetím a nepochopením? Zbytečně tak prohloubíš jizvu, kterou už nemusíš nadále oživovat. Nech to plavat..
Není moudré ani láskyplné snažit se dojít řešení tam,
kde pro to nejsou otevřené dvěře..

On není připraven. Važ si své energie a svého času.
Tak už konečně odvrať svůj zrak od mužů, kteří byli zrcadlem pokřivené šablony Tvého prvotního pozemského vzoru otce,
a otoč hlavu na druhou stranu, k mužům Nové Země,
Kteří v sobě nesou můj otisk harmonické, prapůvodní matrice Božského Mužství.

Oni existují. Jen otoč hlavu a vydej se jiným směrem, než doposud. On čeká na Tebe, ne ty na něj. On čeká, až si posbíráš poslední kousky své sebeúcty. A to se teď děje.“

…A tak s vděčností propouštěla veškeré emoce,
které byly dosud zamrzlé hluboko v jejím srdci jako kusy ledu.
Rozpouštěla je dechem Ducha, svou přítomností, odevzdáním.. Cítila, že je na prahu posledního klíčového přechodového rituálu: dokončení závěrečné zkoušky z její sebe-úcty, sebe-hodnoty, sebe-lásky.

Nevzpomněl si? V pořádku. Pak to není on. Ne pro tuto inkarnaci. Čeká na Ni jiný. Nemá smysl cokoli vysvětlovat, objasňovat, ani se obhajovat. Není potřeba plýtvat svou energií a časem tam, kde se nemůže vrátit.

To už za ta léta pochopila, a teď už je schopná to také žít.
Jeho zapomnění a odmítnutí ji navrátilo zpět do její vnitřní lásky. Napřímilo Jejího Ducha.Teď už se jí odmítnutí a nepřijetí jejích pocitů a pravdy druhými nijak nedotýká.
Nemá už na co narážet, kusy ledu se již rozpustily.

Před ní je teď velké Neznámo. Neví, kam kráčí, neví, co bude, neví, kam jí život zavede.. Jediné, co ví, je, že uzavřela starý cyklus od počátků svého Stvoření.
Cítí se tak zranitelná a křehká.. Jako novorozeně.
Nezbývá, než se zahalit do měkkého,
laskavého přijetí každého okamžiku..
Ví, že teď už na ní čeká něco mnohem, mnohem lepšího.
Stačí se odevzdat a nechat se vést.

Je Doma. Z prvotní Lyry, zpět na Zemi. Uzavřel se kruh.
Je Doma, ve svém Srdci, v němž roztály prastaré ledy.
Připravená a odevzdaná.
Ona Je."

S láskou,
Anthea Réa a Hvězdná Rodina.

www.anthea.cz

Zdroj:www.facebook.com

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021