Jeden z mých oblíbených citátů od Carla Junga zní: „Nikdo se ještě nestal osvícený tím, že zaměřil svou pozornost jen na příjemné věci. Osvícenými se můžeme stát jen v případě, kdy do temnoty vneseme světlo našeho vědomí.“

S tímto výrokem se ztotožňuji na celé čáře. Za posledních 10 let jsem přečetl velmi mnoho knih, vyslechl si nemálo přednášek a nasál jsem enormní množství informací na téma „pozitivní myšlení“ nebo „duchovní způsob života“.

Vše, co jsem se naučil, jsem ve svém každodenním životě napodoboval. Do omrzení jsem přemýšlel nad podobnými mantrami jako: „Mysli jen pozitivně.“; „Všichni jsme láska a světlo.“; „I toto se jednou skončí.“; „Odpoutej se od svého ega.“

Zapsal jsem desítky a desítky stránek v mém deníku, kde ne že prosím, ale přímo žádám Boha nebo Vesmír, aby mi pomohly stát se lepším člověkem a zbavit se mých stinných stránek.

V mé hlavě jsem si sám pro sebe říkal: „Bože, prosím pomoz mi stát se více milujícím, soucitným a chápavým člověkem.“

Dovolte mi nyní říci toto – samozřejmě není nic špatného na tom, když se modlíme za takové věci. Ale nejednou mi napadlo, že asi to nebude žádná náhoda, když ještě nejsem ztělesněním těchto vlastností, za které se tak zoufale modlím.

A vlastně, kdo je to ten divoký, dotěrný, neodbytný, sobecký mužíček, který se mě stále pokouší ovládat a manipulovat mnou? Proč na sebe stále upozorňuje?

Vyprávím tu o mém „stinném“, respektive „egoistickém“ JÁ. Všichni ho máme, není možné se ho zbavit. A čím více se budeme pokoušet před ním utíkat, schovávat ho nebo popírat, tím více budeme vyostřovat náš vnitřní konflikt.

Pokud opravdu věříme tomu, že za každých okolností musíme být jen šťastní, naplněni láskou, zářit jako slunce a těšit se, pak sami sebe klameme a žijeme v pohádkovém, nereálném světě.

Proč pozitivní afirmace nestačí

Všichni chceme radost a ne bolest. Jenže život takto zkrátka nefunguje. Nezapomínejte, že žijete v dualistickém světě.

Naše duše a naše zkušenosti budou na nás navždy působit tak, aby se náš život vrátil zpět do rovnováhy. Proto také pociťujeme značný neklid, když potkáme někoho, kdo nás donutí zamyslet se nad našimi pohnutkami, ideály, přesvědčením či hodnotami.

V té situaci si obvykle ve své hlavě říkáme: „Musím se chovat laskavě, musím mít s tímto člověkem soucit, musím zůstat klidný.“ Afirmace, afirmace, afirmace, jedna za druhou…

Jenže takto jdeme sami proti sobě a proti našim hodnotám. Jen proto, abychom vyhověli někomu jinému. Nejčastěji se stane to, že se nakonec podřídíme. Bojíme se, že bychom mohli ublížit druhým, pak raději ublížíme sobě.

Na tomto místě se s vámi podělím o můj osobní příběh. V souvislosti s tzv. světlým/stinným JÁ jsme za poslední rok ve vztahu s mou přítelkyní prošli výraznými změnami. Náš vztah prožíval krizi.

Jednoho dne, když nám už bylo jasné, že to takhle dál nejde, nekompromisně upřímná slova mé přítelkyně mi hned pomohla znovu se spojit se sebou samým. Umožnila mi vrátit se k sobě samému.

Účinek upřímnosti je přímo zázračný, protože ve stejné chvíli si i moje přítelkyně jasněji uvědomila své vlastní klamné představy o našem vztahu. V poslední době mi stále naznačovala, že jsem příliš uzavřený a myslím víc jen na sebe, a ne na nás oba.

A přitom jsem ve svém nitru celou dobu velmi dobře věděl, že umím být velmi milující a starostlivý. Velmi často jsme zažívali jednu hádku za druhou. Nyní víme, že věci, o které jsme se pohádali, jsou malichernostmi, ale tehdy jsme jim připisovali mimořádnou důležitost.

Možná ji rozhněval tón mého hlasu, mě zase podráždila její slova. Jednoho dne k nám pozvala na návštěvu jednu naši kamarádku. Jenže mi o tom nedala předem vědět.

A jelikož příprava obědu proto zůstala na mých bedrech, neměl jsem čas si s návštěvou promluvit tak, jak by se patřilo.

Moje přítelkyně přišla do kuchyně, políbila mě na obličej a řekla: „Ó drahý, ty vaříš oběd? Jak hezké, že si mohu od sporáku chvíli odpočinout. Ať nevařím stále jen já.“

Trochu jsem pokýval hlavou a řekl jsem: „Není to zcela pravda. Jsme spolu už šest měsíců a vařívala jsi jen občas.“

Tímto způsobem jsme se tam natahovali jako takové malé děti.

Důležitost upřímnosti a otevřenosti

A ano, můj hlas byl najednou syrovější – jasný důkaz mé podrážděnosti. Chtěl jsem jen, aby si se mnou promluvila upřímně, a ne ironicky.

A jelikož moje přítelkyně v té chvíli viděla jen moji přehnanou reakci, pak samozřejmě neměla jak pochopit, v čem je skutečný problém, proč jsem byl celou dobu takový uzavřený a upřen víceméně jen na sebe.

Naše společná kamarádka, která byla tehdy u nás na návštěvě, se snažila v nejlepším úmyslu napjatou situaci mezi námi zmírnit. Ale bezvýsledně – po celý zbytek večera jsem už jen zůstal uzavřen v sobě.

Pravdou je, že takové „chvilky uzavřenosti“ jsem měl za poslední období častěji. V takových chvílích se ta uzavřenost u mě v podstatě projevuje jako úplná nečinnost.

T této situaci jsem necitlivý, stručný, studený, jsem samý sarkasmus, dokonce se chovám povýšeně a odměřeně. Dnes si uvědomuji, že náš vztah se v té době opravdu scvrkl už jen na potahování se za slovíčka.

A oba jsme z toho už byli pořádně unavení. Uznávám, že je mimořádně náročné mluvit s někým, kdo se chová tak jako já tehdy. A složitost situace se zkomplikovala ještě tím, že i moje přítelkyně mě samozřejmě viděla jen přes její „filtry“.

Začal jsem se vyptávat mých nejdůvěrnějších přátel: „Chovám se podle tebe uzavřeně?“ K mému údivu většina odpovědí zněla „ano“, jenže s tím, že vždy všichni dodali: „…ale také jsi laskavý, pečlivý, je s tebou zábava… Ale ano, občas jsi uzavřen.“

Dnes už vím, že na moje „chvilky uzavřenosti“ jsem nemohl od mé přítelkyně čekat žádnou pozitivní, či dokonce radostnou reakci. A tak jsem pomalu začínal propadat pocitu, že se mnou něco není v pořádku. A pořádně!

Ale muselo projít ještě několik měsíců, kdy jsem si kousal do jazyka, potlačoval své citové výbuchy, do deníku jsem si zapisoval jen smutné poznámky a ronil jsem moře slz, které pramenily z mé sebenenávisti.

Nenáviděl jsem sama sebe za to, že jsem nebyl tím, koho by moje přítelkyně mohla milovat nebo chtít. Prošel jsem obdobím hluboké nejistoty…

Velké odměny se dočkají ti, kteří mají odvahu vidět

Požádal jsem mého velmi dobrého přítele a kolegu Jana o pomoc nebo radu. Důvěřuji mu a velice si vážím jeho názoru, protože se umí v každé situaci zachovat zcela nestranně a neutrálně.

Díky němu jsem pochopil, že moje zdánlivě bezútěšná situace mi ve skutečnosti přinesla i mnoho pozitiv.

Ty největší z nich jsou neochvějná a zdravá sebeláska, upřímná touha zjistit, co je skutečnou příčinou mých problémů a zejména ve vztahu s mou přítelkyní znovu zavládla harmonie a porozumění.

Moje uzavřenost, sklony k manipulaci druhých či požadované chování jsou ve skutečnosti ty stránky mé osobnosti, které jsem si sám před sebou odmítal přiznat.

A ty chvíle, kdy se u mě tyto vlastnosti projevovaly naplno, ve skutečnosti sloužily právě k tomu, aby pomohly i mé přítelkyni vystřízlivět ze svých zidealizovaných a mylných představ o mně jako partnerovi, který je vždy a za všech okolností „milý“, „laskavý“ a „milující“.

Co by znamenalo, jak jsem již zmínil, chtít jen radost, ale bez bolesti.

Všechno je to velmi zajímavé, protože od té doby, jak jsem o mých problémech vícekrát mluvil s mým přítelem Janem, jsem si znovu začal jasně uvědomovat, že opravdu všechno, co nás v životě potká nebo se nám přihodí, slouží ve prospěch našeho nejvyššího poslání a vede k naplnění našich skutečných hodnot v tomto světě.

Toto jsem si nepřečetl v žádné knize, nemám to ze žádné přednášky, ani tady necituji někoho, „kdo ví o životě více než já“. Tato slova jsou výsledkem mých vlastních zkušeností, jejichž význam jsem pochopil až s odstupem času.

Naše stinné, egoistické JÁ vyvíjí neuvěřitelnou námahu, aby upoutalo naši pozornost a osvobodilo nás od našich iluzí či mylných představ.

Naše stinné, egoistické JÁ je ve skutečnosti protiváhou, kompenzací k tomu extrémnímu světlu, ku kterému se obvykle všichni horlivě přikláníme v naší dobře myšlené snaze o sebezlepšení.

Naše stinné JÁ je však tím potřebným prvkem, který je „zárukou“ skutečné životní rovnováhy, zárukou opravdového duchovního růstu.

Myslím si, že je ten správný čas, abychom se všichni zamysleli a přehodnotili vše, o čem si myslíme, že jsme se na naší životní pouti naučili. Všímejte si toho, s čím vaše srdce rezonuje a s čím ne.

S mým přítelem Janem jsme strávili mnoho času diskutováním o tom, zda a jak je možné sjednotit a uvést do rovnováhy obě stránky naší osobnosti.

Ti z nás, kteří jsou uvědomělejší a mají schopnost sebereflexe, pravděpodobně umí rozpoznat ty chvíle či situace, ve kterých se projevilo jejich „stinné JÁ“.

Je jisté, že není jednoduché mít takto vyvinutou schopnost sebereflexe, je však možné si ji vypěstovat – to úsilí stojí za to.

Základní myšlenky

Naše myšlenky jsme s Janem zformulovali do několika bodů:

1. Pokuste se určit chvíle a situace, ve kterých se zřetelně projevilo vaše tzv. stinné JÁ.

2. Popřemýšlejte nad tím, jestli pro vás i pro druhé vyplývá nějaké poučení či užitek ze situací, ve kterých se vaše stinné JÁ projevilo.

3. A naopak – popřemýšlejte nad tím, jestli nedošlo k situacím, kdy projevení se našeho „světlého JÁ“ nejenže nebylo k užitku, ale v konečném důsledku celou situaci ještě více zkomplikovalo.

4. Jakým způsobem se stinné JÁ v našem životě podílí na naplnění našich nejvyšších hodnot a životních záměrů?

5. Co by nám hrozilo, nebo jakým negativním způsobem by se mohla v našich životech projevit neexistence našeho temného JÁ?

Závěr

V každém problému, jakož i v každé zdánlivě negativní charakterové vlastnosti, se ukrývá zlaté, zářivé zrnko moudrosti, zkušenosti a poznání.

A právě v dnešních časech jasně vidět, že na Zemi naléhavě potřebujeme podstatně více uvědomělých lidí, mohli bychom říci až „divoce uvědomělých“ lidí. A to více, než kdykoliv předtím.

Je nejvyšší čas, abychom začali žít upřímněji a směřovali k životní rovnováze!

Zpracovala: Mocvědomí.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png