Pokusný poryv větru a příště už letíme

… do auta naskakuje čistokrevný, vyšinutý Uran, avšak hned na první zastávce přistupuje Saturn. Čas jako by se zastavil. Ztělesněná stabilita až statičnost, tíživá nehybnost, zatuhlá struktura, únava a bolest, respekt k pravidlům navzdory neustálým stížnostem na ně, protože „Je to hrozný, ale co naděláš, když je to nařízení?!“. Oh well, Uran se ošívá a v oku mu naskakuje tik! Začíná fáze vyrovnávání. Uran cítí, že vběhl do slepé uličky, že mu osud nasazuje ohlávku a na nohu přivazuje betonový kvádr, aby jasně deklaroval, že žádné kvantové skoky tu netrpíme. Saturn strádá taky, jinak: hanbou se propadá za uranskou nevychovanost před každým představitelem autority, což je (v jeho očích) každý, kdo drží v ruce klíče od něčeho a je mu přes padesát. V prostředí bílých plášťů se stud rozlije plošně.

Takže, na osobní úrovni si dnes osaháme své limity, skutečně fyzicky se zastavíme o zeď, která brání našemu rozletu a blokuje pocit, že můžeme svobodně dýchat, že můžeme roztáhnout křídla a vzlétnout. Ještě neletíme, ale už cítíme, že to potřebujeme jako sůl! Začínáme si vizualizovat trajektorii letu, posilovat křídla a zejména detailně rekognoskovat terén a prohlížet zeď: chce to pár nárazů, oloupat omítku, vydrolit maltu a pak už pěkně cihlu po cihle dolů … Dnes tedy spíš přípravná fáze, protože ve hře je zatím jen Luna a ještě k tomu přilepená na Saturn. Je to sice Luna pokrevně spřízněná se všemi anarchisty světa, ale přece jen se může cítit poněkud inhibovaná. On ten Saturn za zadkem dělá svoje: Impulsivní touhu rozkopat všechno, co mi stojí v cestě, zasype povinností jak hromadou štěrku. Jakýkoliv pokus o svobodné sebevyjádřením zabije diktátem tradice a přísným pohledem zpod kostěných brýlí. Navalí na nás zodpovědnost a úkoly, pohrozí trestem a na rebelii už nezbude prostor. A přesto se okno pootevře, průvan prudce třískne okenicemi, svěží proud vzduchu rozmetá pečlivě srovnané papíry a spolu s nadějí je rozhází všude po místnosti.

Protože tohle téma dneškem nezačíná a nekončí, odteďka bude na tapetě v jednom kuse. Souvisí s kvadrátem Saturnu ve Vodnáři a Uranu v Býku, který střídavě posiluje a rozvolňuje se, ale de facto drží háky po celý rok 2021. Což znamená, že minimálně na lunární úrovni se k němu vztáhneme čtyřikrát do měsíce a na úrovni osobních planet (aspoň těch rychlých, co stihnou oběhnout kolečko za rok – Slunce, Merkur, Venuše) čtyřikrát do roka. První kompletní sekvence nás čeká od 21. dubna do 2. května. Tak jo. So far, so good, musím běžet, konec saturnského ticha a klidu v čekárně (sem Uran nedosáhne, tím pádem wifi taky ne) a vyrážíme do zběsilého světa tam venku. Třeba na sebe narazíme! Mějte se a bacha na nervy, vyrovnávání!

P.S. Luna, Uran, Saturn, to je furt něco, ale kvůli tmu rozhodně nezapomeňme na to rande, Mars a Venuše už v přesném sextilu!