Zdroj: Pixabay.com

Většina lidí si dokáže jasně a zřetelně představit například vbočený palec i bez obrázku. Často se mluví o palci vychýleném z osy a červené bouli, která ničí boty a trápí miliony lidí na světě. Ale je opravdu nutné se tím trápit? Není! Řešení, myslím tím opravdové řešení, je jednoduché. Bez legrace! Jakmile si člověk uvědomí, co to znamená, že noha (zdravá i s deformací) je vždy součástí celého těla.

Ať v tuto chvíli řešíte problémy chodidel u sebe, někoho z rodiny nebo u svých klientů, ponořte se do následujícího textu, protože zažívat ten báječný pocit, že rozumíte a že další nabalující problémy se vám (nebo lidem, kterým pomáháte) vyhýbají obloukem, je k nezaplacení.

Mezi řádky pohybového systému je napsáno nejen to, co se ve skutečnosti děje, ale správný pohled odkrývá také indicie na cestě k řešení.

Kdy při pohledu na chodidlo raději zbystřit?

Předtím, než se objeví nápadné změny na chodidlech a člověk si vyslechne oficiální diagnózu, chodidla již volají o pomoc velmi dlouhou dobu. Lidé si často říkají, že zvláštní pocity při vzniku deformací samovolně odezní. Opak je pravdou. V lepším případě ty pocity jen pomalu přestáváme vnímat, ignorujeme čím dál více a zvykáme si na často obtěžující omezení, která zasahují do našich oblíbených aktivit. Tohle ovšem dokážeme změnit. Jakmile nasloucháme svému tělu opravdu pozorně. Pokaždé, když vnímáme signál, můžeme si užít to, že signál slyšíme a rozumíme a můžeme se chopit příležitosti k obnovení rovnováhy.

Zdroj: Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy, str. 15, Zuzana Kejíková

Pro člověka je nejpřirozenější pohled na nohy shora a ten na odhalení problémů úplně stačí. Nejdříve se podíváme na palec a celou palcovou stranu chodidla. Někdo může objevit zarůstající nehet (případně jiné problémy s nehty), ohnutý první článek palce, křivý palec, nebo podélně plochou nohu. Možná objevíte zvětšenou mezeru mezi palcem a ukazovákem, propadlou příčnou klenbu, případně kladívkové prsty. Na malíkové straně může někoho trápit tzv. vbočený malíček. Některá chodidla vypadají na pohled beze změny a jen palec má sníženou pohyblivost. Když to shrnu, jakékoliv nepohodlí v oblasti chodidel je voláním o pomoc, které si můžete přeložit například takto: „Člověče, máš před sebou výzvu! Stačí vědět, co máš dělat!“

Jak pochopit deformace chodidel v kontextu celého těla a mít jasno v řešení?

Při bližším pohledu na příčiny vbočených palců dříve či později narazíte na pojem „přetížené přednoží“. Odborníci se shodují, že přední část chodidla je zatížena více, než je noha ochotna snášet. Obecně by se dalo říci, že hmotnost není rozložena na chodidlo rovnoměrně. Vzniká tak každá deformace, chodidlo se nepohybuje v pohybovém stereotypu, pro jaký jej stvořila matka příroda.

Chodidlo si neřekne samo od sebe „už toho mám dost, teď si budu zkoušet horší pohybové stereotypy, ať se zdeformuju. Třeba mě některá z těch horších možností, kde čelím nadměrnému tlaku, který mi škodí, začne bavit více než pohyb, kde můžu využívat plný potenciál těla“. Na to je chodidlo malý pán! Noha je malá, i když nakupujete v XXL obuvi, protože úměrně tomu doroste velikost těla.

Trik je v tom, že tělo touží být v rovnováze, souží nás bolestí, ať něco uděláme správně, protože jinak odmítáme naslouchat.

Vždy je prvním krokem začít zatěžovat chodidlo správně. Pokud je deformace velká, je třeba chodidlo zatěžovat minimálně o něco lépe a pak je třeba v souladu k tomu cvičit cviky pro regeneraci deformace.

Nevěříte? Například ortopedické vložky fungují na principu centrace chodidel do rovnováhy. Někdy je to k vzteku, když si je pořídíte.

Nohy bolí jako čert. Proč? Protože tělo si funguje ve stereotypu jako dřív. Přesně v tom, kterému se přizpůsobily nohy. A nohy teď mají fungovat jinak úplně samy? To je přece nesmysl! Tak bolí a volají: „Člověče, co nám to zase provádíš?!“

Jak začít chodidlo zatěžovat správně? Nebo alespoň lépe?

Všechno souvisí se vším, obzvlášť v těle, protože máme jen jedno. Jakmile se něco chcete dozvědět o těle a pohybovém systému jako celku, obvykle se musíte prokousat tunou latinských názvů, hromadou detailů a celkový kontext je zapsán mezi řádky. V knize Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy je to jinak.

Ty souvislosti, které potřebujete znát, jsou popsány polopatě, podobně, jako jsem to vysvětlovala své malé dceři, a jakmile jsem to vyzkoušela na kurzech, kde si to lidé snadno pamatovali, rozhodla jsem se jednoduché vysvětlení, které šetří čas i nervy, sdílet v knize.

Jednoduše řečeno je třeba se postavit a chodit rovně. Jak to udělat, když často ani netušíte, že chodíte jinak než rovně? Ideální je, pokud se kouknete na video, jak chodíte, nebo třeba mrknete do zrcadla předtím, než se narovnáte.

Správné držení těla v klidu i v pohybu by mělo být maximálně intuitivní. Ale co dělat, když není? Stačí začít cvičit s minimem rozptylujících prvků, připomínat si správnou polohu kostry a dát prostor k práci svalům, které se chtějí zapojovat, jen jim v tom bráníme. Efekt je báječný, na kurzech mě baví poslouchat nadšené komentáře typu: „Jééé, já stojím rovně a jde to úplně samo!“

S rovnějším postojem se odlehčí tlak na chodidlo a je fajn k tomu přidat cvičení na chodidla. Někomu to trvá déle, někdo to zvládne rychleji. Každopádně postup je pořád stejný. Prvním krokem je správná komunikace lopatek s hrudníkem.

Pro dosažení cíle je jedno, jestli si pro sebe řeknete, že má lopatka spolupracovat s hrudníkem nebo hrudník s lopatkou, důležité je, že se postavíte a spolupracují. Cvičení je od toho, ať je vám lépe celý čas mimo cvičení.

Díky tomu, že cvičíte správně, se pak postavíte rovněji, nebo úplně rovně. Pokud to nejde intuitivně, je to na zblbnutí.

Příběh Hanky

Kdysi mě oslovila Hanka, k mému postupu se stavěla skepticky. Znala jen příběhy ze zdravotnického prostředí, které málokdy rozzáří obličej posluchačů milým koncem. Chtěla zlepšit koleno, kde se jí odklápěla čéška.

S tím, že když se to povede, pak možná jednou i palce. Myslela si, že trable s kolenem nastaly kvůli pokažené operaci. Naštěstí byla příčina v hypermobilitě jejích kloubů, díky kterým jí připadaly přirozené pohyby, které jsou už za hranicí přijatelnosti. Já jsem pověstná tím, že příčiny zkoumám proto, ať mi mezi řádky vyjeví cestu k řešení.

Hanka mi ukázala odklápěcí koleno vsedě, mrkla jsem od kolena dolů, nahoru a viděla jsem „iksko“. Tak jsem jí nohu srovnala a řekla jsem jí „ukaž, jak se odklopí teď“. „To nejde“. „Ok, stačí, když budeš mít centrované kyčelní klouby a trochu posílíš svaly.“ Hanka mou radu respektovala a koleno se samozřejmě zlepšilo. Trochu jí překvapilo, že když cvičila na koleno, měla rovnější i palce.

Nedávno se rozhodla, že nadešel čas i na palce a ploché nohy. Protože nejsme z jednoho města, požádala o pomoc konkurenci. Pak mi volala naštvaná, jestli spolu můžeme cvičit online, že už zaplatila 2 tisíce a dozvěděla se jen to, co jsem jí řekla už před lety já.

Dokonce před ní další klientka se cvičením sekla hned v začátku a Hanka slyšela hanlivou poznámku o tom, že každý to nedokáže. Já mám úplně jiný názor, protože vyřešit problémy pohybového systému je těžké, jen pokud nemáte to správné know-how. Cvičíme spolu online. S ohledem na specifika jejích hypermobilních kloubů.

To znamená, že cvičení na chodidla jsou ještě menší třešinkou na dortu než u kloubů s běžným rozsahem pohybu. Hanka potřebuje maximum svalové spolupráce pro centraci kyčelních kloubů.

Píšu o tom hlavně proto, že lidé s hypermobilními klouby často zažívají negativní chvilky, když se jejich zkušenosti liší od toho, co řekl terapeut Dornovy metody. A pak někdo řekne, že to nefunguje. Funguje, principy jsou skvělé.

Tato metoda je báječná a pomáhá, jen s hypermobilními klouby je třeba cviky namixovat se spoluprací svalových skupin, aby byly principy zachovány, a současně se vyhneme spoléhání na limity slabšího vaziva. Proto jsem napsala knihu Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy, kde je mimochodem know-how, které by měl mít napsáno za ušima každý majitel hypermobilních kloubů.

Obvykle totiž hypermobilita a vazivová slabost vedou k problémům s chodidly. Je to logické, málokdo se pohybuje úplně 100% perfektně a lidé s pevnějším vazivem se o něj mohou opřít bez následků, lidé s volnějším vazivem potřebují být ve svém pohybu preciznější.

Člověk žije na zemi tisíce let a v dobách, kdy se pohyboval a běhal v souladu s potřebami svého těla, uměl intuitivně to, co se v moderní civilizaci potřebujeme naučit vědomě. Při dlouhém sezení, nebo například po nemoci se každý odchyluje od užitečné svalové spolupráce.

To je úplně přirozené, každý živý systém šetří energii. Vsedě nepotřebujeme mít aktivní svaly, které spotřebovávají více energie. To je v pořádku. Jenže tělo je tak chytré, že když se rychle postavíme, existuje něco jako pojistka, která zablokuje náš pohyb, když svaly nestihnou zareagovat včas. Určitě znáte slovo houser nebo ústřel. To je skvělý příklad, jak se postavit bez aktivace svalů, které k tomu potřebujeme.

Možná vás překvapí, že si můžeme vytvořit návyk, ať se s každým postavením na nohy (nebo po pár krocích) dostaneme do pohybu, který nám svědčí. S vyšším věkem to potřebuje každý člověk, chápat souvislosti a opírat se o to funkční, namísto toho nefunkčního.

Nikdo nemládne a dokonce i úspěšní vrcholoví sportovci při zvyšování výkonu občas šlápnou vedle, ale umí dát tělu prostor hloubkově regenerovat, poučit se a příště být lepší.
Tohle a mnohem více se můžete naučit z knihy Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy.

Nohy nás nosí celý život, při zranění jedné nohy nepřicházíme jen o polovinu schopnosti chodit. Budeme nohám diktovat, co mají dělat a jak mají vypadat a budeme si trvat na tom, že to víme lépe než naše tělo, které nevědomky dokáže řídit miliardy procesů v jednu chvíli?

Jakmile se snažíme s kapacitou vědomé mysli, která je 7 +/- 2 prvků, tedy 5-9 snažit řídit procesy pohybového systému, je to jako byste pokaždé před jízdou autem zatáhli ruční brzdu. V autě je také hromada procesů, které probíhají bez našeho vědomí, a také nezatahujeme před jízdou ruční brzdu nebo se nesnažíme za jízdy rukou pohánět motor.

Držíme se toho, co ovlivnit můžeme. Máme pedály, páčky, čudlíky a volant. Auto nás doveze z místa A do místa B. Tělo funguje podobně, stačí porozumět a držet se toho, co můžeme, a vědět, jak to udělat. Ať už jde o opravy, nebo zvyšování výkonu.

Někdo chce trvat na tom, že dělá vše správně a výsledky, které dostává, jsou náhoda. Věřím, že vy ne! Naučit se dávat tělu prostor, aby si řídilo svou miliardu procesů a člověk měl výsledek, který očekává, je snazší, než se může zdát. Nohy nám rády poskytnou vytoužený výsledek, stačí respektovat jejich potřeby, chápat souvislosti a vědět, že v jednoduchosti je krása.

V knize Jak srovnat vbočený palec bez operace a jednou provždy jsem udělala vše pro to, aby i vaše cesta byla snadná, rychlá a zábavná.

Zdroj: www.lavendu.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě