Pohádka o princezně Nataše

datum 23. 8. 2020
Zdroj: Pixabay.com

Někdy nám život přinese nelehké zkoušky, a dokonce musíme opustit náš domov. Nikdy bychom však na něj neměli zapomínat a dělat, že jsme ve skutečnosti někdo jiný, než jsme. Princezna Nataša to dobře věděla, a proto může inspirovat i nás.

Doba čtení 2 min.

Cesty k sobě


Jednou v Rusku, žila malá holčička, která se jmenovala Nataša.

Nosila černé botky, bílé ponožky a pěkné modrobílé kytičkové šaty.

Také plyšového medvěda nosila pořád pod paží. Ta holčička bydlela v zahradě. Byla to totiž malá ruská šlechtična a tak milovala svoji zahradu, že tam dokonce i bydlela. Spávala v altánku s růžemi, opatrovala růže i medvěda a chodívala po zahradě od rána do večera zpívajíc. Občas byla však také smutná. Byla totiž na světě úplně sama. Vlastně se v té zahradě spíše schovávala, protože zlí lidé, kteří tou dobou v Rusku vládli, hledali malé šlechtičny, jako byla Nataša, aby jim mohli ubližovat.

 

Protože však Nataša byla velice chytrá, malá holčička, sebrala jednoho krásného dne svoje věci a plyšového medvěda, rozloučila se se zahradou a svými růžemi a vydala se na obrovskou loď, která tehdy odjížděla z přístavu, aby dojela do jiné, úplně cizí země.

Tou zemí byla Francie. Holčička tam z lodi vystoupila, záda jí už totiž bolela, protože byla celou cestu schovaná za sudem, a našla si novou, hodnou rodinu, která se o ni pěkně starala.

Z Nataši pak vyrostla pěkná, francouzsky vychovaná dáma.

Jmenovala se Natálie a nikdy nezapomněla na to, že je šlechtična. Nikomu to však nikdy neříkala, jenom se podle toho chovala, protože se již kdysi dávno rozhodla, že se bude v životě chovat vždy čestně, aby neudělala nikdy ostudu svému šlechtickému rodu a jménu.

Po mnoha letech, když zlí lidé z Ruska odešli a neměli už žádnou moc, Natálie se rozhodla, že se bude domáhat svého majetku a rodného jména. Nikdo jí ale nevěřil, že je to ona, malá ztracená, ruská šlechtična.

Natálie však měla pořád svého starého, plyšového medvěda. Medvěd měl totiž na krku zlatý řetěz se jménem šlechtického rodu a to byl důkaz, že Natálie byla opravdu ta malá ruská princezna Nataša. Oba si pořád ještě pamatovali zahradu, ve které se schovávali, překrásný palác, ke kterému zahrada patřila i loď Potěmkin, která je dovezla do Francie.

Nakonec všechno dobře skončilo.

Francouzka Natálie prokázala, že je původně ruská šlechtična Nataša a dostalo se jí tak zpět všechno jmění po rodičích, které jí zlí lidé ukradli. Ukázalo se, že bylo velmi spravné, že Nataša nikdy nezapomněla odkud pochází, že si opatrovala vzpomínky na dětství i plyšového medvěda a hlavně, že se vždy chovala čestně a důstojně, tak, jak by se chovala pravá šlechtična. To se v životě nikdy neztratí.

Dřive nebo později Štěstěna přijde, na člověka se usměje a odměni ho za léta víry, naděje a slušného chování.

Od té doby si Nataša Natálie žila krásně, v bohatství a přepychu, cestovala a učila děti po celém světě, že mají být čestné a poctivé, aby si svůj život dobře žily. Svého medvěda vozila pořád s sebou, takže i on viděl celý svět.

Autorka: Ludmila Doležalová

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico