Zdroj: Pixabay.com

Jak by to vypadalo, kdyby si každý dělal, co by se mu zlíbilo? Dovedli bychom se navzájem respektovat? To si snad ani nejde představit. Jak to může dopadnout, když se nám nechce poslouchat, o tom ví své neposlušné střevíce. Užijte si krátkou nedělní pohádku.

Doba čtení 1 min.

Cesty k sobě


Dva černé, lakované střevíčky stály vedle sebe na zemi a vzpomínaly na dobu, kdy byly ještě mladé, krasné, vyleštěné, úžasně lehké a hlavně svobodné. To bylo tak:

Zdroj: Ludmila Doležalová

Kdysi dávno, za mlada, střevíčky věděly, že jsou přenádherné, ale teprve když slyšely lidi je opravdu chválit, rozzářily se docela, snahou být ještě lepší. Střevíčky bývaly chudé, nikdo je neobouval, ale když si začaly uvědomovat svoji krásu, jakoby začaly zářit. Zářily stále víc a víc, vnitřní světlo je posilovalo a říkaly si: ” Jejda, to jsme krasné” a tak se ještě více posilovaly a více zářily a tak to šlo pořád dokola. Nakonec střevíčky věděly, že jsou tak nádherné, že mohou jít směle do světa a rozhodly se, že půjdou tančit pro krále. I vydaly se do královského města a vyptávaly se každého, koho cestou potkaly, kde že je Královský Palác? A protože střevíčky byly krásně naleštené, čisťounké a veselé, dávali jim lidé s radostí rady tak dlouho, až konečně k Paláci dorazily. Mezitím král vyhlásil soutěž o nejlepší taneční pár. Botky zajásaly, poprosily nejbližší diváky, aby do nich vlezli a přihlásili se na soutěž. Divákům však neprozradily, že jsou to střevíčky, které neví, kdy přestat!! Lidé tedy vlezli do střevíčků, začali tančit a tančili a tančili, soutěž již vyhráli, únavou padali. Střevíčky jim museli z nohou sundat, ale střevíčky neúnavně tančily dál.

Král si povšiml, že to jsou nějaké prapodivné střevíčky a poručil jim přestat tančit. Střevíčky ale nechtěly. Také ani neuměly poslouchat!  Tančily tedy dál, lidé je chytali, chtěli je zastavit, ale kdepak střevíčky! Zastavit se nedaly, ačkoliv z podrážek se jim dočista kouřilo.

I rozzlobil se král a pravil: “Neposlušné střevíčky chci potrestat! Přiděluji jim dva kusy olova, aby již nikdy nemohly tančit”. A tak se také stalo. Ještě za pohybu, během tance, přiběhli litci olova, do střevíčků nalili horké olovo a střevíčky ztuhly na místě. Stály tam na tom místě potom po celé generace a stojí tam jistě i dodnes.

A to všechno jenom proto, že nechtěly poslouchat krále! Myslíte si děti, že je to spravedlivé?

A zase zazvonil zvoneček a pohádky byl koneček.

Zdroj: Ludmila Doležalová

Autorka: Ludmila Doležalová


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě