Partnerský vztah a učení

views 704 datum 3. 8. 2021
Zdroj: Pixabay.com
(pouze mé vlastní poznání a vnímání reality - pro ty, co by to opět vnímali jako nějakou snahu o sdělování univerzální pravdy)
Vůbec tedy označit někoho jako partnera, je za mě poněkud zcestné.
Ještě lepší je sebe označit za zadaného. 😃
Označit... 🙈
Ale pro vzájemné porozumění ta různá označení a pojmenování občas i já používám. 😃
„Partnerku" vnímám především jako ŽENU, průvodkyni, učitelku a zároveň žačku, čarodějku, šamanku, milenku, přítelkyni, parťačku, zrcadlo, součást sebe sama, královnu, bohyni... ❤️
Když se potkají dva lidé a zamilují se do sebe, tak to nejsou růžové brýle, které to dělají krásné.
Označení oněch klasických růžových brýlí pramení z nepochopení - většinou z role oběti.
To krásné, to naplňující, hřejivé, tepzrychlující, dechberoucí...
To je vnímání skutečného spojení bez složitostí.
Je to čistá láska, spojení doposud nezatížené vzájemným procesem učení.
Je to ryzost, poctivost a autenticita.
Ta ohromující a omamná blaženost je pravdivá a upřímná.
Vždy se k ní můžeme vrátit!
Vždy se můžeme alespoň vrátit k pocitu, že existuje.
I v tom největším nepochopení, i v tom nejsilnějším pocitu křivdy, ublížení, zrady si můžeme dovolit se vrátit k pravdě.
To je základní stavební kámen, opěrná zeď, skála, důvěra, když se začnou otevírat jiné, nové nebo zapomenuté roviny, stará zranění a bolest.
Když vlastně nevíme, proč ještě tady, spolu...??
To díky partnerovi se nám začnou otevírat právě ty roviny, zapomenuté šuplíčky, třinácté komnaty a Pandořiny skříňky, které jsme nechtěli nebo nemohli vidět a vnímat.
Je to spoluučení.
Je to proces.
Je to hra.
Škola hrou...
Postupně přijímám partnerku v rovinách, podobách... , ve kterých se ona sama odmítá, nepřijímá, možná i nezná. Ve kterých je zraněná... Díky tomu se i ona v těchto rovinách může postupně přijímat.
Díky tomu, že se partnerka postupně přijímá v rovinách, ve kterých se odmítá,... , mohu i já tyto její roviny postupně přijímat.
Díky tomu, že mě partnerka postupně přijímá v rovinách, ve kterých se já nepřijímám,... , můžu se i já v těchto rovinách postupně přijímat.
Díky tomu, že se i já postupně přijímám v rovinách, ve kterých se odmítám, může mě v nich postupně přijímat i partnerka.
A tohle celé se děje souběžně, současně a bez kauzality.
Je to často velká mela.
Vyčerpávající, ale zároveň nádherná cesta.
Člověk, se kterým můžeme takto úžasně prohloubit proces sebepoznání a sebepřijetí, přijde až jsme na to připraveni.
Načasování je vždy perfektní a něco jako omyl nebo chyba neexistuje.
To, že něčemu hned nerozumíme, to že to hned nechápeme, to je naprosto přirozené a je to v pořádku.
Vždy, naprosto vždy, nám přijde do života člověk, kterého právě potřebujeme a který nám začne brnkat přesně na ty strunky, které potřebujeme slyšet, které potřebujeme rozeznít.
Nebo to prostě celé můžu jen cítit a žít. 😊😉
Je důležité vidět a vnímat to, co nás spojuje.
Ne to, co nás rozděluje. ❤️
Bez ŽENY bych nepoznal nepoznal sebe.
Bez ŽENY bych nebyl kompletní.
Bez ŽENY bych nebyl...
A za to mooooc děkuji! 🙏
D. 🙋🏻‍♂️

Zdroj: www.facebook.com/daniel.bosak

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021