Ovce a doživotní záruka

Jednoho dne jsem prostě neměla chuť na maso a pak týden, měsíc, rok... Neřešila jsem, proč to tak je, to spíš okolí. Mě to přišlo zcela přirozené s tím, že to prostě tak je.

Zdroj: Zivot-ze-srdce.webnode.cz

Moje tělo si samo řeklo (naučila jsem se své tělo poslouchat a vnímat) místo masa o zvýšený přísun jiných potravin, jako třeba luštěnin, rozmanitých olejů, bylin, ořechů apod. Časem se přidaly i půsty, které přichází a odchází, jak se jim chce a jak je potřeba. Zkrátka mé tělo si říká, co potřebuje a já to respektuji a mému zdraví to prospívá.

Teď ale zpátky k ovcím. Před časem, to jsem ještě s mužem nebyla v páru, jsem u něj na nějakém ohýnku ochutnala po letech maso. Měl naložené kotlety z ovce a dělal je na ohni. Jaké bylo mé překvapení, že mám nejen na maso chuť, ale že mi chutná. V ten den se spustilo opět moje maso-pojídání.

Tedy takhle, jím maso, ale velice zřídka, nepotřebuji ho, obejdu se bez něj, ale když je a já mám zrovna chuť, ráda si ho dopřeju a nebo nám ho připravím (uvařím, upeču, naložím). Takže jsem už měla ovci, kuře, vepře v podobě klobásy a rybu. Přikládám to zvýšené potřebě i jiné energie pro mé energetické změny, které se mi nyní dějí.

Maso vnímám, že mě uzemňuje, že mě plně propojuje s hmotou - se zemí. Učí mě vážit si toho, z čeho maso vlastně je. Uvědomit si jeho hodnotu a jeho zpracování a také uvědomit si to, jak ke zvířatům přistupujeme a co je třeba změnit.

Tak teď už vážně zpět k těm ovečkám:)

Jak pozoruji ty ovce vedle, které se pasou, bečí a jen jsou, a které vím, že půjdou na zimu na porážku, a že nejspíše jejich lahodné maso budu pojídat, přicházejí mi informace, jak v novém způsobu života komunikovat se zvířaty pro jídlo a jak celkově změnit přístup k masu jako takovému.

Pokud chceme zdravě žít, být zdravý, cítit se zdravý a být vitální i v osmdesáti, je bezpodmínečně nutné se změnit zevnitř. Změnit naše vnímání všeho a všech, co nás obklopuje. Vidět i ve zvířatech a v rostlinách spoluobyvatele planety a začít pociťovat úctu a respekt k jejich životu, neboť to je známkou toho, že máme respekt i k našim vlastním hodnotám - sami k sobě.

Zvířata, rostliny to vše je tu pro naši potřebu, pro naše spolužití a pokud se budeme na zvířata a rostliny dívat jako na sobě rovné, jako na spolu-bytosti, kterými ve skutečnosti jsou, změní se i naše chování k nim a tím i k sobě.

Zvířata nás vnímají, poslouchají, komunikují, pokud mi s nimi komunikujeme a navážeme kontakt. Jsou připraveny nám naslouchat a být i naší potravou. Dejme zvířeti lásku, péči a úctu a ono nám pak, až přijde čas, dá své maso. Ví o tomto procesu a ví, že se nebojí smrti, že přišel jejich čas. Mluvme s nimi o tom, připravme je na to, dopřejme jim krásný život a oni nám dají to nejlepší ze sebe.

To ale zahrnuje potřebu změnit chov zvířat a pěstování rostlin. Dostáváme se k tomu, že je do budoucna nutný návrat k normálnosti, k přirozenosti, že maso budeme muset konzumovat v menší míře, že budeme muset chovat nebo podporovat ty, kteří chovají v malém zvířata a pěstují rosliny. Že budeme muset více řešit kdo a jak připravuje naše jídlo. Nebo se sami stát chovateli a pěstiteli.

Je jedno jestli tomu věříte nebo ne. Píši zde mé zkušenosti toho, co cítím a vnímám, to co do těla dáme, se odráží i v našich náladách, energii, kterou jsme a má vliv na náš život. Jestli pozitivní nebo negativní je na volbě každého z nás, co pro své tělo dělá a čím ho živí, ale vliv to má.

Zkusme se otevřít tomu, že se lze domluvit s každým a se vším. Otevřeme svá srdce a začněme vnímat všechno a všechny co nás obklopují jako dar komunikace, spojování, propojování, sounáležitost, společného bytí.. Otevřou se vám neuvěřitelné obzory, nádherný svět lásky, kterou všechno jest.

Autor:Život ze srdce

Zdroj: zivot-ze-srdce.webnode.cz