O laskavosti a nevinnosti

Už dlouho si uvědomuji, že jednou z cest, jak se dostat k sobě, do svého srdce, které je často uzavřené a bolavé, jak se propojit znovu se svým tělem a se svou intuicí, je laskavost a uvědomění si vlastní nevinny. 

Jako miminka se rodíme úplně čistí a nevinní a bylo by krásné, kdybychom si všichni uvědomili, že nevinní zůstáváme po celý život a nevinní i umíráme. Náš život je tvořen mnoha rozhodnutími, někdy zdá se lepšími, někdy horšími, ale každé naše rozhodnutí, každá naše volba je vedena naší snahou udělat vše jak nejlépe dokážeme. Je vedena naší vnitřní moudrostí, rozumem i intuicí. A i když ne vždy vše dopadne podle našich představ, za nějaký čas můžeme vidět, že nám to otevřelo dveře někam, kam jsme ani nečekali, do nových nečekaných možností, do nových zkušeností a zážitků. 

Žádné naše rozhodnutí není špatné, žádná naše cesta není špatná a nemáme povinnost se jakkoli zpovídat svému okolí, když nechápe, proč jsme si tuto cestu zvolili. Život je velké dobrodružství, a protože naše pravda i úhel pohledu na svět jsou jedinečné, okolí nás ani pochopit nemůže. Je proto pro život velmi cenné naučit se nechtít, aby nás druzí pochopili za každou cenu, protože oni nejsou my, liší se pohledem na svět i životní cestou. Proto stejně jako respektujeme sami sebe, je třeba respektovat i druhé. Nesoudit a nehodnotit, jen si vybírat, s kým my sami chceme být a s kým je nám dobře.

Laskavost je cesta uzdravení sebe, svého těla, své duše. 

Laskavost k sobě je cestou, jak doslova rozezpívat svou duši. My lidé snad nejvíce ze všeho toužíme po harmonii, vnitřním štěstí a napojení. To se však nestane, pokud k sobě nebudeme přistupovat laskavě a s úctou, kterou si celá naše bytosti zaslouží. Jsme nádherné multidimenzionální bytosti a to samo o sobě si zaslouží respekt a úctu. A tu bychom si měli prokazovat. Když k sobě budeme laskaví a naše zdánlivé chyby, za které bychom se dříve lynčovali, přejdeme s pousmáním a zamyšlením se, co mě k mému rozhodnutí vedlo, postupně se nám začnou tyto informace rozkrývat. Naše vnitřní moudrost nám začne vysvětlovat a začne nás obhajovat. Tedy časem nejen nás samé ale kohokoliv, ke komu nebudeme laskaví a koho odsoudíme. Naše vnitřní moudrost nás vždy znovu vrátí do rovnováhy a ukáže nám jiný úhel pohledu. Protože když začneme být laskaví k sobě, začneme být laskaví i k druhým a nemůžeme a ani nechceme to jinak. Když jednou začne naše srdce překypovat laskavostí, ta se začne přelívat do všech stran. Jsou to propojené nádoby. 

A co naše tělo? To se svými projevy snaží o jediné – být pochopeno. Proto nám předkládá nemoci, které nás vedou k zastavení, když se potřebuje zastavit, k pročištění, když potřebuje očistu, k mlčení, když nás chce upozornit na důležitost našeho vyjádření a tak dále. Když budeme ke svému tělu přistupovat s laskavostí, nejen že s námi bude komunikovat mnohem snáze a nebude nás muset zahlcovat nemocemi, když mu nerozumíme a bráníme se jeho potřebám, ale začne se nám i otevírat, rozpouštět bolesti, bloky a tak dále. Pokud k této úžasné pozemské schránce jménem tělo budeme laskaví, budeme vědět, co potřebuje dříve, než se situace vyhrotí. Naše tělo nám laskavost začne vracet v mnoha ohledech. 

Když k sobě začneme být laskaví, začneme pomalu i chápat, že v každém okamžiku svého života jsme bez viny. I když rozkrýt vinu může být složitější, protože je v nás zakořeněná velmi hluboko, laskavost nám s tím pomůže. Vina člověku nepatří, je to něco uměle vytvořeného a po staletí zneužívaného. Není jednoduché z ní vystoupit, ale jistě je velmi cenné se o to postupně pokoušet. Protože pokud budeme k sobě laskaví a budeme bez viny, budeme také opravdu volní a svobodní. A můžeme roztáhnout svá křídla.

Autor: Petra Šantínová  - terapeut Duše [email protected] 

Zdroj: www.uzdravenizen.cz