NA ROZCESTÍ

views 919 datum 21. 8. 2021
Zdroj: Pixabay.com
Každý den se ocitáme na stovkách rozcestí, víte to? To, s jakým pocitem ráno vstáváme a pomyslíme na náš den, způsob, jakým si ráno vaříme kafe nebo čaj, první ranní pohled z okna - co si pomyslíme? A pak se rozběhne všední den, naše hlava jen bzučí myšlenkami a každá z nich přináší nabídku vědomě se rozhodnout. Ale často tak činíme automaticky, bezmyšlenkovitě - protože takhle to přeci děláme každý den, po bůhví jak dlouho.
Možná je v tom nějaký záměr, že mnoho lidí začíná svou práci v přesně určený čas, ať je zima nebo léto, obědvá se vždycky v poledne, ať už máme hlad a chuť nebo ne. Po cestě autem ráno koutkem úst anebo peprně nahlas nadáváme na pomalé "vesnické" řidiče nebo na traktory vezoucí obilí z pole, protože nás zdržují v našem "plánování". Každý den je stejný. Všechno je šedé a nudné. Naše akce jsou (námi) načasované, (námi) předurčené - pátky, svátky.
V každé naší myšlence, která nám každý den, 365 dní v roce, proběhne hlavou, je stále ta nabídka vědomého rozhodnutí. Protože ta největší tajemství našeho bytí máme přímo před našima očima, v sobě sama.
Každá naše myšlenka je rozcestí, po kterém se životem vydáváme dál - předurčuje naši budoucnost, lineárně vnímáno. Máme i významné myšlenky a velká rozhodnutí, před která jsme v životě postaveni. To jsou skutečně důležitá rozcestí, protože po naší volbě se náš život hodně promění. Po čase se můžeme pokusit, v záchvatu sebereflexe, obrátit zpátky a ona křižovatka už tam není - zmizela. Nemůžeme se tam vrátit a rozhodnout se vydat "tou druhou" cestou. Ale kolik takových rozhodnutí během pár let života činíme?
Významnější jsou ta malá, každodenní a zdánlivě nedůležitá rozhodnutí - jak se budu dívat na svůj každodenní svět, 1440 minut denně, mínus sladký nevědomý spánek?
Pokud nechceme v našem pobývání na Zemi dojít do cíle, kde jsme nechtěli skončit, nezbývá než začít vědomě vnímat svoje myšlenky a jejich důsledky. Aneb jak praví bezejmenný klasik - kdo neví, co chce, dostane to, co nechtěl.
Chceme-li žít vědomý život, ve kterém se nenecháme zmítat okolnostmi, musíme činit vědomá rozhodnutí na rozcestích - velkých i malých. Měli bychom si uvědomovat sebe sama jako součást okolí, nikoliv jako nedotknutelnou individualitu, okolo níž se všechno točí jako v heliocentrickém vnímání světa. Protože bez toho pomalého traktoru s obilím, který nás včera tolik zdržoval na cestě kamsi, bychom nemuseli mít tolik samozřejmý chléb k snídani...
Měli bychom chápat důsledky všeho, co činíme, co říkáme, co si myslíme. A snažit se být tou nejlepší reprezentací naší bytosti, zvané Pozemský Člověk.
Pak nás naše životní stezka může dovést do cíle, který jsme si kdysi vědomě přáli. I když dnes možná o tom osobním předurčení ani nevíme. Ale až se jednou "zpátky" na svůj pozemský život podíváme, všechno pochopíme a pocítíme obrovské naplnění našeho Jsoucna.
Protože My Všichni Jsme To Jsoucno.
(Jakkoliv svobodně sdílejte, budete-li chtít.) ❤
Může jít o obrázek nature , road a sky
sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico