„Milostný“ trojúhelník matka - syn - snacha

datum 25. 3. 2022

Původně jsem chtěla psát o jiném tématu. Avšak poslední Tréninky mysli mně daly silný impuls, abych napsala o tématu, o kterém jsem už mnohokrát z různých stran psala a mluvila a nejen já.

Avšak asi je to potřeba.

Jedná se o důvěrně známý „milostný“ trojúhelník matka – syn – snacha.

Tak jdeme na to.

Když do života syna přijde partnerka, je to pro jeho matku velký zlom. Je to jakýsi přechodový moment nejen pro ni, ale i pro jejího syna.

Na matce je, aby syna pustila ze svého sevření. Avšak pozor! Já tu mluvím o sevření na úrovni nitra (ať už se projevuje i navenek nebo ne). A matka syna drží v sevření vždy, když odmítá přijmout (= bez negací prožitých uvnitř), že nyní již navždy ztrácí své prvenství a její místo obsazuje jiná žena a ona již vždy bude druhá. Pokud s tím matka uvnitř není v pohodě, pak vždy syna energeticky drží.

Matka by měla syna postupně pouštět ideálně již v období školního věku, kdy kluk potřebuje být v kontaktu s mužem – nejideálněji s tátou či alespoň s jiným mužem, ke kterému daný kluk přirozeně vzhlíží. Potřebuje s tátou soupeřit, potřebuje, aby táta ho prozkušoval ve vytrvalosti, aby zažíval zatížení a tak od dětství věděl, na co se má vy…a z čeho se má po… a nedělal v dospělosti z důvodu nedospění „z komára velblouda“, nedělal z ničeho vědu. To ostatně je jeden ze znaků slabého muže, muže, který zůstal do dospělosti v područí jeho mámy.

Již v tomto období školního věku by máma měla ztratit jakési prvenství, co se postavení rodiče týče. To neznamená, že syn školního věku nemá být s mámou, vůbec. Ale máma má být uvnitř v pohodě a být dokonce ráda, že syn má tendenci trávit více času s tátou než dřív, kdy ještě plně potřeboval být v máminé náruči. Měla by cítit spíše vděk, že syn již chce dělat s tátou ty „chlapské“ věci atd. Nejpozději pak v 18 letech nebo v období, kdy její syn začíná randit, kdy přivede domů svoji partnerku, má ho jeho máma pustit uvnitř sebe. V dětství chlapečka je maminka stále nezastupitelná, avšak od školního věku potřebuje kromě máminy náruče vstupovat i do mužského světa. A tam se ideálně učí postavit se životu čelem, vědět na co se vy…a z čeho se po… (= učí se vyhodnocovat, co je opravdu důležité), učí se něco vydržet ve smyslu zátěžového. Díky tomu v životě pak dokáže své vlastní rodině vytvářet rámec – ten základní ochranný obal a nebude řešit detaily, přes které zapomene na to podstatné, například.

Tím puštěním syna plně a to nejpozději v období plnoletosti mám na mysli, aby uvnitř sebe maminka pochopila, že nastal čas, aby vyklidila pole. Jelikož její syn vystupuje z období života, kdy ona byla pro něj tou nejdůležitější ženou a vstupuje do etapy života, kdy začíná se poohlížet po té jeho nejdůležitější ženě jeho života. Maminka syna v této fázi navždy ztrácí své prvenství a vždy už bude druhá. To že máma syna ztratí své prvenství nejpozději přesahem dospělosti jejího syna, je ta ideální varianta.

Pokud maminka uvnitř sebe nepřijme, že nastala fáze, kdy navždy (ať už to bude tato aktuální partnerka nebo jiná) ztrácí své prvenství a už bude „jen“ druhá, bude s každou partnerkou okatě či skrytě bojovat, syna na energetické úrovni bude zuby nehty držet u sebe.

Ať už toto držení se projeví v jejím chování navenek anebo ne (a opět to má mnoho vnějších podob), v životě jejího syna se to zcela jistě destruktivně projeví, pokud syn i přes odpor mámy (což je pro byť dospělé dítě vůči rodiči mnohdy velmi těžké) svoji mámu energeticky neodstřihne sám.

A u syna se to, že maminka odmítá být pro něj druhou ženou, projeví například tak, že ze vztahu utíká, jakmile něco není dle jeho představ, jakmile by to mělo znamenat zdolávání nějakých obtíží, nebo čeká, až mu bude vše vyhovovat, jen aby ho neofouklo. Nebo se energetické držení syna matkou může projevit tak, že daný syn jako dospělý muž řeší detaily, ale jaksi mu uniká základ, podstatné věci. Může se to projevit i tak, že se neusazuje, nezakládá rodinu anebo z ní odejde, jakmile narazí na překážku. Projevuje se to například i tím, že o ženu nebojuje, ženu nehledá, žena musí ulovit jeho. Projevuje se to například i tak, že je nerozhodný. A v neposlední řadě se energetické držení syna mámou projevuje v dospělosti i tak, že samotná máma sice ho může mít jakože po ruce, ale stejně má pocit, že si vše musí zařídit sama, jelikož její syn jaksi nedotahuje věci do konce, a to ani pro ni. Její syn totiž stále je pod máminou sukní. Díky jejímu sobeckému držení a jeho nedostatku odvahy to zarazit uvnitř sebe zůstal dítětem a nestal se odpovědným mužem pro svoji vlastní rodinu a chová se jako např. hodný kluk. A hodný kluk poslouchá příkazy, není tam příliš prostoru pro jeho vlastní invenci. A tak jak v dětství, tak i v dospělosti stále plní jen a pouze to, co mu máma řekne nebo o co ho poprosí, ale téměř nic na víc. Máma to musí vymyslet, zařídit, zorganizovat a syn v rámci toho udělá to, co ona mu řekne. A nemůže to být ani jinak, jelikož její syn skutečně nedospěl, nestal se tak silným mužem, a to bez ohledu na jeho finanční konto. Jelikož máma ho nepustila v dětství do sféry mužů, protože ho chtěla pro sebe. Měla být tu pořád v dětství pro něj jako teplá a bezpečná náruč, jako někdo, kdo upeče buchty, pohladí, ale kluk od školního věku potřebuje dělat ty „chlapské“ věci a nejlépe s tátou – překonat z posledních sil kopec, naštípat dřevo a u toho se třeba i trochu zranit (ne záměrně!), setkat se se svými omezeními, se svými strachy, se svými limity face to face, prohrávat, padat a umět se zvednout atd.

Je to velmi silný proces, který byť vypadá jako velké drama pro matku, ve skutečnosti, když to žena jako matka syna dokáže, to, co bude již navždy k tomuto tématu (k synovi, jeho rodině a ke všemu, co se syna týká) cítit uvnitř, je naprosto odzbrojující. Píšu o tom, jak kdybych to zažila. Já to zažila, ale ne zatím v tomto životě. Zatím se mi syn nenarodil.

Ale taky vím, jaké to je lpět na synovi (= být pro něj jako matka ženou na 1. místě) a znepřátelit si díky tomu tak zákonitě jakoukoliv ženu, kterou pojme za partnerku. Vím, jaká příkoří si tím jako matka připravuje a o co přichází. A vím to, jelikož abych byla schopná prožít to, o čem tu píši – pustit v jiné předchozí inkarnaci svého syna, přijmout (= přijmout bez záchvěvu nitra), že pro mého syna je již důležitější jiná žena a té dá vždy přednost a že je to naprosto v pořádku a naopak mohu být díky tomu na syna za to hrdá, že to dokázal, bylo nutné prožít si v mnoha životech spoustu nevydařených pokusů. A za ty všechny nevydařené sklidit destrukci v mnoha podobách. Avšak pozor. Ty nevydařené pokusy byly dokonalé, jelikož vývoj nelze přeskočit a já díky tomu se dohrabala až k tomu, že jsem toho byla schopna. A mohla tak zažít, jak úžasné to je. A já nejsem jiná než každý jeden z vás. Všichni procházíme vším, jen to má vždy trochu jinou podobu nebo aspoň jiný odstín.

Maminky nebojte se pustit se vašeho syna = být tou druhou, třetí či čtvrtou ženou jeho života (pokud synovi se narodí dcera, i ta totiž přeskočí jeho mámu). Když ho držíte ve svém sevření uvnitř sebe = chcete být stále ta první (bez ohledu na to, zda to vně nějak ventilujete nebo ne), tak vašeho syna stejně nemáte. Máte více či méně loutku (= „hodného“ kluka) a nikoliv skutečně silnou a pevnou oporu. Máte loutku, která udělá „plus – mínus“, co řeknete, ale toť vše.

Když přestanete negativně prožívat, že je tu jiná žena vedle vašeho syna = když konečně přijmete, že už nikdy nebudete ta první a že jiná žena bude mít vždy přednost před vámi a stejně tak i jeho případné dcery, pak se vám váš syn paradoxně skutečně vrátí, ale už ne jako váš syn, ale jako velmi silný muž a přivede vám vaši dceru.

Vztah matky a syna stejně jako vztah matky a dcery má svá specifika a tyto vztahy jsou vzájemně neporovnatelné a vykazují své jedinečnosti, když pominu rozmanitost nás všech. Avšak vztah matky a syna je z toho výše popsaného důvodu pro matku mnohem větší výzvou než vztah matky a dcery. A dokonce ani vztah otce a dcery není v míře té výzvy srovnatelný, byť se rovněž jedná o vztah rodiče a dítěte opačného pohlaví. U matky je vazba na syna intenzivnější než u otce na dceru, jelikož k matce má dítě vztah vrozený, zatímco k otci vždy získaný.

Je to ohromná výzva pro maminky, kterým se narodí syn a současně ohromné požehnání, jelikož vazba mezi matkou a synem je velmi specifickou výzvou, setkáním se strachem ve velmi specifické podobě a současně velkým lákadlem mít nějakého muže připoutaného k sobě.

Avšak když to dokážete, nejen že vy velmi rozkvetete, jelikož to vaše lpění na tom být první, mít přednost, což se nutně projevovalo jako okatý či více skrytý boj se svojí snachou, vás velmi uzavíralo, ale současně si prožijete jedinečný blažený pocit, když uvidíte, jak z vašeho syna se stal velmi emočně pevný, charakterní a silný muž. Nepleťte si to však s hodným klukem, který bude plnit vaše pokyny a u kterého budete mít ten ego-blažený pocit, že toho hodného kluka máte v hrsti a můžete s ním točit, jak budete chtít. Narovinu vám říkám, to není žádný emočně silný ani pevný a charakterní chlap.

Chápete maminky synů? Když uvnitř sebe přijmete (= budete bez jediné negativní emoce), že už vždy tu bude žena, která bude pro vašeho syna důležitější než vy a bude mít vždy přednost, pak si sice uvědomíte, že jste už dávno ve skutečnosti přišli o syna (jelikož nejpozději a plně hranicí dospělosti byl vašim synem (= dítětem) jen díky vašemu držení), avšak místo toho budete moci konečně z dálky pozorovat jednoho silného a pevného muže a cítit u toho vděčnost a blaženost a získáte dceru.

S láskou Peťa
Zdroj: https://www.jinypristup.cz

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico