Zdroj: Pixabay.com

Čím bolestnější chyby, a tím bolestnější zkušenosti, tím větší radost. Chyby k nám patří, jsou naší součástí a jsou v pořádku. Jak se rozhodnout pro život podle sebe a dostat se ke svému nitru a k radosti?

Doba čtení 4 min.

Cesty k sobě


Začnu citátem: “Chybovat je lidské.” A tohle několikrát podtrhnu, neboť jsme lidské bytosti a jako takové máme na chyby nejen právo, ale je to i naše vlastní podstata. Dokonce jsem přesvědčená, že chyby jsou naše bytostné já. Neboť není změny, není posunu, není moudrosti bez chyb. Už chápete, co tím chci říct? Lidské bytosti se vyznačují tím, že chybují. A lidskost se vyznačuje tím, že se za chyby neviním, a tím pádem neviním ani ostatní. To z nás dělá lidské bytosti.

Zdroj: Mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

A pokud dokonce začnu své chyby milovat a radovat se z nich, stane se zázrak a najednou se chyby rozpustí, neboť se promění ve zkušenosti. A pokud přijmu zkušenosti, jako součást svého duchovního procesu, najednou je tu jen radost z bytí tady a teď. Neboť tohle všechno je život.

Jak se programy čím dál, tím více ukazují a my je dokážeme rozpoznat, neboť někdy jsou ty mršky pěkně schované za naše libé emoce, tak začínáme prociťovat, že jen to, co nám činí radost a vnitřní klid je pravda a všechno ostatní je iluze. Že programy nás zachytávají za všechny možné i nemožné představy a domněnky, očekávání a potřeby zvenčí.

Stále čekáme na něco zvenčí, ale ono je to všechno uvnitř.

Stokrát ohraná písnička, všechno máš uvnitř, ale jak se k tomu dostat? Má zkušenost je, že se nelze k tomu dostat. Pokud to budeme hledat, probojovávat se k tomu, čekat na to, nebo to dolovat, není možné se k tomu dostat. Mě se to podařilo až ve chvíli, kdy jsem se proto rozhodla. Nejdříve muselo přijít rozhodnutí a pak zklidnění.

Nejdříve jsem se rozhodla, že si přeji jít dovnitř sebe sama ke svému srdci a pak všechno ostatní odevzdala a pustila. Přijde rozhodnutí, ale nestalo se mávnutím kouzelného proutku, že programy zmizely, i když i to je možné. Má zkušenost je, že ještě některé naopak najely, a ještě chvíli mě zachytávaly. Mysl ještě zkoušela, zda se nechytím. Ale už jsem je rozpoznávala, i když mi to někdy chvíli trvalo, ale dříve nebo později si je uvědomíme všichni. A pak, jak jeden po druhém padaly, já se čím dál tím víc, dostávala ke své prapodstatě toho, kdo jsem a co doopravdy chci.

Programy se rozpadaly jeden po druhém. Programy, které jsem si myslela, že mám dávno vyřešené, musely být znovu propuštěny. Program, že mě otec neměl rád, program, že musím být úspěšná, abych měla nějakou hodnotu, program, že mě musí, mít rád někdo zvenčí, abych byla šťastná, program, že bez práce nejsou koláče, program, že musím být hodná holčička, abych nezůstala sama, a já nevím, co všechno. Už jsem jen zírala, kde se to bere, vždyť to tam už snad nebylo. Ale bylo, na buněčné úrovni to ještě zůstávalo a nyní přišel čas to vyplavit a nahradit novým.

Už to byly “jen” takové výkřiky, které nebylo nutné řešit, jen je uvidět. A víte, co tam nakonec zůstalo? Co bylo to, co nahradilo tyto staré propuštěné programy? Radost.

Čistá dětská radost, radost ze života, z bytí, z toho, že jsem. Radost jako má prapodstata. Radost ze života, z toho, že nic není špatně, že i ta největší chyba, lež, nespravedlnost, hloupost, je jen zkušenost, a to znamená radost ze života, radost ze zkušeností.

Protože podle mě, čím bolestnější chyby, a tím bolestnější zkušenosti, tím větší radost. Možná je to největší blbost, kterou jsem kdy řekla, ale já to tak cítím. Mé největší chyby mi nyní přináší obrovskou radost. Neboť každý mě může vnímat, jak chce, stejně je to jen jeho vnímání, jeho úhel pohledu, jeho nezpracovaný program, neboť nejdůležitější je, jak se vnímám já sama.

A já se vnímám jako lidská bytost, která prožívá podstatu lidství. A víte, co to pro mě znamená lidství? Radost ze života a všeho, co s tím souvisí.

Nesoudím, nehodnotím, neřeším, nekonám, dokud nejsem vyzvána, neradím, pokud nejsem vedena, že mám sdělit svou zkušenost, nemluvím, pokud nemám co říct. Jsem jen v radosti a v životě.

A víte, co podle mě hlavně znamená lidství, že i když budu občas ještě soudit, hodnotit, řešit, mluvit, i pokud nemám co říct, radit, i když nebudu vedena, sdílet zkušenosti, i když je nikdo nebude chtít slyšet, tak je mi to jedno:)

To jsem taky já a má radost ze života. A když udělám chybu, tak jí obejmu a poděkuji za ni, neboť je to jen chyba a chybami se člověk učí a já se chci učit žít naplněný život.

Milujme se, Tereza Mahulen

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě