V úterý 21. června v 11 hodin a 13 minut našeho času nastane letní slunovrat.
 V úterý 21. června v 11 hodin a 13 minut našeho času nastane letní slunovrat. Slunce k radosti či neštěstí všech astrologů vstoupí do znamení Raka, ačkoli z pohledu astronomů i dalších pozemšťanů bude na rozhraní souhvězdí Býka a Blíženců. Každopádně ale začne léto.
„Jako letní slunovrat označujeme okamžik, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy na pozemské obloze,“ komentuje Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Nastává obvykle 20. či 21. června. Vzácně může být 22. června – naposledy se tak stalo roku 1975 a příště to bude v roce 2203. Nebo také 19. června, v tomto případě ale musíme počkat až do roku 2487.“
Proč k takovým změnám dochází? Dnešní gregoriánský kalendář má 365 dní v běžném, resp. 366 dní v přestupném roce. Naše planeta však oběhne kolem Slunce za 365,242199 dní. To znamená, že okamžik slunovratu nastává každý rok vždy o 6 hodin později až připadne na následující den. Aby se kalendář sladil, zavádí se přestupný den, který tyto posuny „odstraní“. Jelikož se však nejedná přesně o 6 hodin, je i nadále kalendář zatížen drobnými časovými přírůstky, které řeší další korekce. Díky všem těmto úpravám tak může datum slunovratu oscilovat v rámci uvedených dní.
Pojmenování slunovrat vzniklo na základě pozorování východů a západů Slunce. V měsících před červnovým slunovratem se pozice východu a západu pozvolna posouvají k severu, v den slunovratu dosáhnou nejsevernějšího bodu a poté se opět vydají směrem k jihu. Mimochodem k tomu, abychom si těchto posunů všimli, stačí pár dní pozorování, během nichž si budeme značit pozice východů či západů Slunce vůči vzdálenému horizontu.
Astronomické léto tedy začíná letním slunovratem, který je současně nejdelším dnem v roce. To proto, že Slunce vyšplhá nejvýše nad obzor a jeho dráha po nebi je tudíž z celého roku nejdelší. Skutečně, v Brně bude slunečný den trvat přesně 16 hodin 14 minut a 7 sekund. Někdo by si mohl myslet, že jelikož je na severní polokouli léto, je Země současně nejblíže ke Slunci. Kupodivu je to přesně naopak. Země je v tomto ročním období ve skutečnosti nejdále od Slunce, v pondělí 4. července 2022 v 9 hodin a 10 minut bude přesně 152 098 455 kilometrů daleko.
Na změny ročního období má totiž vzdálenost Země od Slunce pramalý vliv. Klíčovou roli hraje to, jak je naše planeta slunečním paprskům vystavena: Ta místa zemského povrchu, kde panuje léto, jsou ke Slunci přikloněna a sluneční paprsky na ně dopadají víceméně zpříma, zatímco zimní oblasti jsou od Slunce naopak odkloněny a sluneční paprsky do těchto míst dopadají šikmo, pod malými úhly. Na Slunci přikloněné severní polokouli proto nyní prožíváme teplé období, zatímco na odkloněné jižní polokouli mají v této době naopak zimu.
S letním slunovratem a děním na obloze souvisí řada pranostik spojená se svatým Janem, na nějž se vzpomíná 24. června. Rozdíl několika dní má na svědomí nejspíše lidové propojení dění na nebi s tradičním křesťanským svátkem. A o jaké pranostiky se jedná?
Na svatého Jána noc není žádná. O svatojánské noci si dny podávají ruce. O svatém Janu Křtiteli noc se na prahu prosedí.
Tyto tři souvisí s faktem, že se Slunce na přelomu června a července po svém západu pohybuje jen nehluboko pod obzorem. Proto stále osvětluje vrchní část atmosféry ve velkých výškách, takže obloha zůstává i přes noc poměrně světlá a nenastává tzv. astronomický soumrak. Kdybyste se ocitli někde daleko od pouličních světel, v místě s dobrým výhledem na sever, mohli byste dokonce sledovat „světlou čepici“ posouvající se v průběhu krátké noci od míst, kde Slunce zapadlo, přes sever až do míst, kde vyjde. Ze stejného důvodu jsou také noci velmi krátké. Ostatně, stejně hovoří i pranostiky spojené s 15. červnem: Na svatého Víta na jedné straně se tmí a na druhé svítá.“ nebo „Na svatého Víta o půlnoci svítá.
Pro pozemšťany žijící v severských oblastech, například ve Skandinávii, dokonce nastávají tzv. bílé noci, kdy je světlo vlastně pořád, a za polárním kruhem sluneční kotouč dokonce nemusí zapadnout vůbec, na obloze svítí tzv. půlnoční Slunce a slunný den trvá 24 hodin.
Leden noc o hodinu zkrátí a svatý Jan ji vůbec ztratí. Svatý Jan otvírá zimě zase dveře.
Předcházející dvě pranostiky se odkazují na letní slunovrat, zkracování slunného dne a prodlužování noci.
Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě a léto k horku.
Skutečně, od letního slunovratu se denní hodiny sice zkracují, ale teploty ve většině regionů na severní polokouli nadále rostou. Je to proto, že vyhřátým oceánům i pevninám nějakou dobu trvá, než začnou opět chladnout.
Svatý Jan bývá dále spojován i s dešti, tzv. svatojánské vody (Svatý Jan, deštěm je znám.), léčivými bylinkami, které podle pověry od této doby ztrácely svou moc (Na svatého Jána, bez kvete od rána.).
I když je červnový slunovrat nejdelším dnem na severní polokouli, většina míst v tento den nevidí nejčasnější východ Slunce v roce. Ten nastává o několik dní dříve – od 14. do 20. června ve 4:47 hodin. Naopak nejpozdější západ Slunce se koná několik dní po červnovém slunovratu. V obou případech se jedná o důsledek nerovnoměrného pohybu Země po eliptické dráze kolem Slunce a také zeměpisné šířky. Ze stejného důvodu nejsou roční období stejně dlouhá. Léto trvá v průměru 93,6 dne na severní polokouli a 89,0 dne na polokouli jižní.
V neposlední řadě má červnový slunovrat v mnoha kulturách zvláštní postavení. Lidé po celém světě slaví tento den hostinami, pikniky, tancem a hudbou. Ve starověké Číně byl červnový slunovrat spojován s obřadem na oslavu Země, ženskosti a sil „jin“. Některé teorie pak naznačují, že stavitelé britského Stonehenge mohli použít slunovrat jako výchozí bod pro počítání dnů v roce.
.
 ASTROgastro: Jahodový tataráček šlehačka, sýr (Philadelphia nebo mascarpone), moučkový cuk, jahody, cukr, Sušenky, máslo, (rum)
Jahody jsou pro mnohé symbolem přicházejícího léta. Jakmile vysvitne sluníčko, červené jahody dostanou tu správnou chuť. A proto si dnes připravíme velmi jednoduchý, nepečený, osvěžující jahodový cheesecake.
Nakrájíme nadrobno jahody a zasypeme cukrem. Pokud je chcete trochu „vytunit“, ovoňte je jednou lžící rumu. Dáme odležet do lednice, klidně i na dvě hodiny. Poté vyšleháme šlehačku – použijte opravdu kvalitní, alespoň s 30 % obsahem tuku. Na pánvi rozpustíme máslo a na něm opražíme nadrobené, rozdrcené sušenky. My jsme použili karamelové, ale výběr je na vaší chuti.
Do mísy si připravíme Philadelphia sýr nebo mascarpone a přidáme moučkový cukr dle chuti. Zamícháme tuhou šlehačku. Misky vyložíme potravinovou fólií a nalepíme na dno. Dáme do nich šlehačkovo-sýrovou směs, zabalíme do fólie a dáme ztuhnout do ledničky, alespoň na tři hodiny.
Vyklopíme „bábovičku“ na talíř, odděláme fólii, zasypeme nadrobenými sušenkami a navršíme marinovanými jahodami. Dezert pak můžeme „rozsvítit“ jedlými květinami.
|