Dnes se podíváme na naše životy a vnímání ženství trošku jinak.
Žijeme na planetě Zemi, kde je naším úkolem naučit se žít vyrovnané, láskyplné vtahy. Naučit se žít harmonií, tedy rovnováhou. Jde o rovnováhu mezi mužským a ženským principem.
Vztahy jsou učením každého, neb vztah začíná v první řadě vztahem sám k sobě a pak i ke všem, či všemu kolem nás. Potřebujeme se opravdu v čisté pravdě podívat do sebe a začít rozmotávat klubíčko, abychom v sobě všichni našli konec neboli začátek naší pozemské cesty v tomto hmotném posvátném těle. Abychom procítili esenci své přirozenosti a toho, co tu máme vykonat, Jen tak jsme vyživované zdrojem a napojené na sebe.
Bavíme se tu o nás, ženách, takže se půjdeme podívat, co v sobě nyní potřebujeme uvidět, probudit a naučit se žít. Jedna věc je to vědět, druhá dělat to, cítit to a žít to.
Nejvyšším posláním ŽENY JE ZÁŘIT ŠTĚSTÍM A BÝT KRÁSNÁ a plně v sobě tento pocit aktivovat, prožívat a vyzařovat.
Byly jsme naučené právě tuto záři potlačovat, ponižovat, skrývat a omezovat se, hrbit se. Tím, jsme se učily být někým jiným, jen nezůstat tím kdo skutečně jsme. Holt zde žijeme v době, kdy jsme v přerodu a požehnané době návratu ke svému ženství, své přirozené záři a jedinečné esenci svého ryzího ženství.
Žít život bez zábran, znamená vidět a cítit v sobě všechny naše strachy, potkat se se svými démony, ponořit se do všech svých bolestí a dát jim pozornost. Přestat si už konečně hrát na vznešené povyšující se dámy, či ženy, které se naopak ponižují a mají strach se projevit. Je to celá škála možností. Každá si v tom najdeme to své, to, co je naším celoživotním procesem růstu.
My potřebujeme vidět s čím pracujeme a tudíž i procítit ty obranné zdi, které jsme si vytvořily a držely nás v určitou dobu v jistotě. Ovšem také ve strachu a studu, aby to nikdo neviděl, neb stud je v nás všech velmi hluboce zakořeněn. Oddělenost od emocí i důvěry v sebe. Máme v sobě mnoho komplexů méněcennosti. Jsou to naše velmi nízké vibrace, které nás ovládají. Ale také ty, co nám již neslouží, naopak nás drží v zajetí. A nyní je čas, a to velmi podporovaný matkou zemí, k procesům očisty. Do svobody a radosti nás to bez smrti našich starých popřených emocí a pocitů, všech nevědomých částí v nás, nepustí. Zde je potřebné se ponořit do nitra a potkat s danou situací a hluboce ji procítit, v tu chvíli prožít, nechat umřít, rozpustit a přepsat v novou láskyplnou energii, naši záři. Vše to velké a bolavé, zakázané, přepsat na
ANO, JÁ MŮŽU.
JÁ JSEM A JÁ MŮŽU :-).
Všechny potřebujeme najít velkou ODVAHU A ŽÍT SVŮJ ŽIVOT. Ten vlastní, to, co v nás bublá a chce být viděno, dát prostor novým darům a vnímat svůj život opravdu jako milostný příběh, plout po proudu a plně si to užívat. K tomu jsou potřeba právě emoce, které nám bylo zakazováno projevovat. Vášeň, radost, divokost a nespoutanost naší vnitřní LILITH, která byla tolik odmítaná. Naše sebevyjádření a autenticita byla natolik potlačená, že se z nás staly hodné a poslušné holčičky a nebo rebelky ve vzdoru. Ani jedna cesta nebyla tou svobodnou a nyní je čas tohle vše v sobě osvobodit a nechat za sebou. Přijaté to nechat v sobě umřít. Výborné jsou rituály, kdy v sobě necháme umřít staré emoce, Lunu, tedy energii Raka, kterému Luna vládne. A přesně tohle je velmi hluboce propojeno s rodovou linií a nenávistí, odporem, či zavděčováním, posloucháním našich maminek. Nemůžou za to, odehrály nám jen to, co jsme potřebovaly k tomu, abychom tím prošly a našly svou sílu, důvěru v sebe. Celý život všechny hledáme jen sebe, tu krásu v nás, kterou uvnitř jsme. Akorát potřebujeme oddělit a rozmotat všechny nánosy.
Naučily jsme se kličkovat, lhát, popírat sebe a vyhovět rodičům. Tolik žen ke mně ještě stále chodí s pocitem, “nejsem dost dobrá“, nebo „nemohu žít to, co chci, po čem vnitřně toužím”. A věřte mi, jsou to i vysoce postavené ženy, vydělávající obrovské peníze atd… A zde jsme u toho, neb ženy žijí životy, které se naučily, ne svoji ženskou podstatu. V mužském principu žena nikdy šťastná nebude. Jenže ty vzorce, že když budeme podle představ druhých, tak budeme milované a úspěšné, bohaté, obdivované, nás akorát od naší podstaty oddělovaly. VELMI DOBŘE ZNÁME TLAK, NAPĚTÍ A NERVOZITU.
Když budeš hodná, budu tě mít ráda.
Když budeš zlobit, nebudu tě mít ráda.
Když se budeš dobře učit, něco z tebe bude.
Když se nebudeš učit, nikdy z tebe nic nebude.
Když budeš štíhlá, budeš žádaná.
Když budeš tlustá, zůstaneš sama.
Za každým KDYŽ je naše nepravda, bolest jménem – POTLAČENÍ – hrající hru na NĚKOHO. Vidíte ty paradoxy? Co to je za hlouposti? Ale taková doba holt byla a je toho mnoho, co vše v sobě nosíme a čemu jsme uvěřily. Už jen tím, že jsme se tu zrodily, je to ono, ten obrovský a milovaný dar matky Země. My potřebujeme vyživovat své tělo radostí a přestat hrát hru na KDYŽ.
A PŘESNĚ TOHLE POTŘEBUJEME VŠECHNY V SOBĚ ROZPUSTIT. Nové ženství je o vědomé rovnováze a žena – tedy každá z nás, je vždy na 1. místě. Tedy je potřeba to v sobě celé přenastavit.
Rovnováha naplňování svých potřeb a pak teprve druhým, péčí o sebe a pak druhým…. Dejme si sem vše a učme se to tak pomaličku, každodenně dělat.
Neb jedině žena, která od sebe neočekává velké výkony, tak může být v přirozeném plynutí a přítomné přirozené divokosti a tím vyživovaná a naplňovaná svou sexuální a tvůrčí silou.
Naše tvůrčí síla sedí v našem podbřišku, naší sexuální energii, a ta je napojená právě na zmiňovanou Lunu. Jako příliv a odliv, tak měsíc ubývá, nabývá a plyne, hýbe se, mění se, Tak jako my. Rytmus, kterému může každá žena intimně rozumět. Tedy i náš menstruační cyklus je cyklem narození, smrti a znovuzrození. Jsme naučené se stydět a žít ve strachu. Stydíme se a popíráme své ženství, svoji sexualitu, které je propojeno se zneužitím, a ponižováním a fyzickým ubližováním. A proto tak moc potřebujeme začít vnímat své emoce, pocity, rozumět všem procesům uvnitř nás.
Ženo, vždy si pamatuj, že jsi vzácná jako sůl nad zlato. Krásná a velmi pravdivá pohádka.
Naše divoká, nezkrotná vášeň je naší přirozeností. A tím pádem naším zdrojem, neb v tom jsme šťastné a proudí se láska.
Nedávno jsem dělala seminář, kde jsme hluboce pracovaly s černou a bílou barvou. Jsou svou rovnováhou. Jin a jang, nádech a výdech, den a noc atd…
Kolik žen se bojí nosit černou a pravda je taková, že, mnohým ženám zatím vůbec nesluší. Spíše bych řekla, černá sluší opravdu málo ženám. S oděvy a ženami pracuji mnoho let, proto mám k oděvům a našemu vzhledu úplně jiný postoj. Oděvy vnímám z jiného pohledu než většina lidí. A proč to zde píši?
Neb to, co se odehrálo na semináři, bylo nepopsatelné a obrovské.
Neb vám chci zbourat staré myšlení, kterým jsme tak ovládání a oddělováni od cítění.
Nejdříve jsem všechny ženy ustrojila do černé. Nacítily se na sebe a popsaly všechny svoje pocity, myšlenky, procesy, které se v nich odehrávaly.
Pak jsme prošly meditace, zbourání a přepsání starých vláken, starých představ o sobě. Rozhořel se v každé z nás vnitřní oheň, síla a otevřely jsme svá srdce. Věřte mi, že se najednou ta stará černá barva proměnila v krásu, hloubku a sílu. Každou z nás podpořila a viděly jsme najednou něco úplně nového. Zářivá žena je najednou úplně novou vibrací a černá ji doplní stabilitou a novou krásou.
Černá je barvou noci, hloubky, strachu, smutku, smrti, a pokud v sobě tohle přijmeme, vše se změní.
Bílá barva byla najednou nevýrazná, úplně se změnila a došly jsme k názoru a krásnému závěru, že ZNOVUZROZENÍ A SMRT jsou dvě neoddělitelné a propojené energie, tak jako nádech a výdech. Neb bílá je barvou čistoty, iluze, naivity, sněhu, mrazu, ale tím pádem i smrti. A mnoho zemí má bílou barvu se smrtí propojenou.
Vše je krásné, když to uvnitř sebe cítíme. A také každá bolest, kterou procházíme, je poselstvím, že se chce něco nově zrodit. Vítejme tedy každou bolest s radostí, neb za ní přijde proměna a naše půvabná krása, která vyvěrá z našich srdcí, se ukáže v nové tváři, novém prožívání.
S láskou a radostí Vaše Lady EsTara Pospíšilová
Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.
Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:
Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.
Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.
S láskou Cesty k sobě