Královna Tulipánů

Příběh o holandské selce otvírá knihu inspirujících pohádek. Každá z nich nám přináší poselství, které obohatí náš život, hlavně ten vnitřní, duchovní. Víte,  proč jsou v Holandsku tak krásné tulipány? V pohádce na Vás jistě čeká odpověď. Příjemné čtení.

Doba čtení 3,5 min.

Cesty k sobě

ÚVOD

Já jsem ten nádherný vítr v plachtách, bouřící oceán a rašící květ. Já jsem ten okvětní lístek, plný barev, já jsem ten stonek, plný štávy,  Já jsem součást Vesmíru.

Tak to cítí a pozná každý sám na sobě, až překročí Bránu Bran, přejde do jiné dimenze a bude také vidět na Pozemský život.

Tato úvodní slova byla napsána pro lidstvo za pomoci Ludmily Doležalové a její představivosti a současně je diktoval Sam nebo Samantha, jediná vyšší bytost.Tato slova byla napsána proto, aby si lidé už konečně začali uvědomovat svůj úkol, svoje poslání a svoji povinnost  Planetě Zemi.

Svoji povinnost ji zachovat pro příští generace  neporušenou, celistvou a hlavně zdravou. A teprve potom, až si lidé uvědomí, že jsou Spirituální Bytosti, které mají nějaký úkol v tomto životě, teprve potom, kdy vlastně všichni najdou svůj životní cíl a svůj život positivně vyplní prací na sobě, tak teprve potom bude na Zemi klid a mír.

Ludmila Doležalová pochopila i na příkladu svých rodičů jaká škoda se vlastně stane člověku, který nenajde svůj životní cíl  a nevyužije ty svoje energie, dané mu časem a místem narození.  Její matka byla nadána vrozenou intuicí, vnitřním darem a energií, která ji stvořila k tomu, aby byla slavná herečka nebo jasnovidec. Bohužel nic z toho v sobě neobjevila

a žila svůj život jako ta nejprůměrnější žena na světě.

Zdroj: Ludmila Doležalová

Kdysi dávno žila v Holandsku jedna selka. Měla dřeváky na nohách, širokou sukni a trojúhelníkový čepec, tak jak to kdysi nosívaly selky v Holandsku. Selka měla veliký dům, obklopený nádherným polem rozkvetlých tulipánů. Tulipány svítily barvami, byly žluté, červené, zelené, modré, fialové, jen oči přecházely. Selka lítala mezi barevnými květy tam a zpátky, pracovala pilně, aby se její tulipány měly k světu, a měla radost z toho, že se jí všechno tak pěkně daří. Selka své tulipány milovala. Byly to její děti, na které nedala dopustit. Čím byla starší, tím byla lepší. Zdokonalila se v pěstování tulipánů natolik, že tulipány už byly tak obrovské jako její dům. Selka každé ráno, aby nabrala energii na celý den, skočila do prvního tulipánu, který se jí zrovna v ten den podle barvy zalíbil, a tančila v něm. Dýchala krásnou vůni z něho, opájela se pylem a radovala se, že má tak skvostné místo pro tanec. Tulipány se radovaly z toho, že se selka raduje, a tak rostly ještě lépe. Teď už byly obrovatananánské, byly už jednou takové jako dům a selka už ani nemohla vylézt do tulipánu, aby si zatančila. Měla však vysoký žebřík a tak lezla nahoru na tulipány po žebříku, aby si v nich občas mohla posedět. I sedávala selka každé ráno v tulipánu, podle toho, která barva se jí v ten den zalíbila, a lidé si začali všímat, že se kolem této selky děje něco neobvyklého. Bylo zřetelně vidět, že v tomto hospodářství jsou všichni šťastní. Selka dávala lásku a péči tulipánům, tulipány dávaly vůni a krásu selce a všichni dohromady jenom zářili štěstím. Bylo tam nádherně, barevně, veselo; nikdo se nehádal a selka, celá šťastná, tancovala s radostí v tulipánech. Lidé se chodili dívat na její obrovské tulipány a zdravili šťastnou selku. Začali jí také postupně říkat „Královna Tulipánů“. Tleskali jí a celé dny jí provolávali slávu: „Ať žije Královna Tulipánů!“ Selce však sláva nestoupla do hlavy, nepřestala se starat o své děti tulipány. Byla opravdovou Královnou Tulipánů a byla to ona, kdo začal pěstovat tulipány v Holandsku a proslavil tak tu maličkou zemi v Evropě natrvalo. Když Královna Tulipánů zemřela, měla nádherný pohřeb, lidé se sjížděli z celé země, aby se jí naposledy poklonili, a měli ji potom v paměti po celé generace až dodnes.

A zazvonil zvonec a pohádky byl konec!

Autorka: JUDr. Doležalová Ludmila