Kniha: Čeho před smrtí nejvíce litujeme (Bronnie Ware)

views 591 datum 1. 1. 2022
Zdroj: Ilona Šplíchalová

Máme tu začátek nového roku a kdekdo z nás bilancuje nad rokem uplynulým. Přemítáme, co minulý rok vzal, co dal a nahlížíme pod oponu roku nového, zda alespoň koutkem oka zahlédneme střípek toho, co nás čeká.

Při rozjímání na konci roku jsem si vzpomněla na knihu, která se mi už před několika lety dostala do rukou, a která mé vnímání dění na tomto světě poměrně dost přetransformovala.

Jedná se o krásnou a dojemnou knihu od Bronnie Ware, kterou "napsal sám život", v níž autorka popisuje své osobní zkušenosti s osobami v paliativní péči, o které se několik let starala.

Nečekejte žádné tragické a patetické vyprávění o smrti a konci života, byť se jedná o zkušenosti získané při rozhovorech s umírajícími. Připravte se na kouzelnou a dojemnou cestu, kterou podnikají ti, co svým životem již prošli a nyní, ve chvílích svého odchodu z tohoto světa, vidí, co by bývali udělali jinak, kdyby vše viděli již dříve ze současného úhlu pohledu. Nyní se dívají zrakem, který není svázán ani konvencemi, ani ničím jiným, takže jejich zpověď je upřímná a prosta jakýchkoliv příkras, zábran, limitů, hranic, nátlaku či kontroly.

V knize najdeme pět věcí, kterých jako lidé před smrtí nejvíce litujeme. Hned první z nich je lítost na tím, že jsme neměli dostatek kuráže žít svůj život podle svého, ale žili jsme podle toho, co od nás očekávali druzí. Druhou je úvaha nad tím, že jsme neměli v životě pracovat tak tvrdě. Třetí je lítost, že jsme v životě neměli dost kuráže, abychom dali najevo své city. Čtvrtou věcí je povzdechnutí nad tím, že jsme nezůstali v kontaktu se svými přáteli a pátou, že jsme si nedovolili být v životě šťastnější.

Kniha je nádherným zastavením v životě člověka, při němž můžeme čerpat ze životních zkušeností jiných. Pokud otevřeme své srdce jejich poselství, dojdeme k proměně našich životů mnohem dříve, než se to povedlo jim a můžeme tak předejít teskným chvílím na konci své cesty.

Poselství knihy je velmi hluboké a ukáže nám možnou cestu, kterou se vydat, chceme-li žít skutečný a pravdivý život. Takový, který není nikým ovládán, směrován, ani kontrolován. Život, který je náš a na jehož konci se můžeme s láskou a důvěrou v srdci ohlédnout a říci si: "Ano, žil jsem život svého srdce."

Přejeme vám příjemné počtení a mnoho krásných hlubokých chvil.

Za redakci s láskou,

Ilona Šplíchalová 💗


Více o knize, včetně jejího hodnocení, si můžete přečíst například ZDE.


Čeho nejvíc litujeme před smrtí

Bronnie Ware pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi, sdílela s nimi poslední chvíle života. Na svém blogu nyní zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují.

Co může být větší inspirací pro naše současné životy relativně daleko od smrti?

Jak se Bronnie se svými klienty bavila o tom, čeho v životě litují, některá témata se začala opakovat. Na základě tohoto článku pak vyšla celá kniha „The Top Five Regrets of the Dying“.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.

To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.

Je potřeba se pokusit naplnit alespoň některé z našich snů. Jakmile ztratíte své zdraví, bude pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si málo kdo uvědomuje.

2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.

Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

Zjednodušením životního stylu a vědomými rozhodnutími je možné omezit potřebu tak, že nepotřebujete takový příjem, jak si myslíte. A vytvořením více prostoru ve vašem životě se můžete stát šťastnějšími a otevřenějšími novým příležitostem, které mohou více vyhovovat vašemu životnímu stylu.

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity

Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

Nemůžeme ovládat reakce ostatních. Přesto lidé zpravidla reagují, pokud změníte přístup pomocí upřímnosti. Nakonec vás to posune ke vztahům na úplně jiné úrovni. Buď tak, nebo to prostě odstraní nezdravé vztahy z vašich životů. Ať tak, nebo tak, vyhráváte…

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.

Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

Skoro každého polapil rušný životní styl natolik, že mu přátelství unikala. Ale, když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstávají pouze láska a přátelství.

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se dlouho před smrtí.

Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

Zdroj: www.inspirationandchai.com/Regrets-of-the-Dying.html

A já jen přidávám…

Nečekejte na zítra nebo vhodnější čas, posuňte se k tomu, co si přejete hned dnes a dělejte to tak každý den!

S láskou vaše Empatia

Zdroj: www.empatia.cz


Pokud dáváte přednost mluvenému slovu, zde najdete ukázku audioknihy:

Zdroj: YouTube

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico