Zdroj: Pixabay.com
Námět tohoto článku mi delší čas visel v seznamu námětů k článkům. Náměty vznikají samovolně jako takové impulzy toho, co se mi děje, co v sobě objevuji, nebo co vidím okolo sebe, čeho jsem svědkem atd. Spousta jich vzniká u vaření, běhání, na zahradě, na záchodě, a to aniž bych o nich přemýšlela. A pak buď z toho námětu je dříve či později (třeba za několik let) článek nebo ne.

Impuls k tomuto námětu na článek vzešel při jednom přátelském posezení před lety. A pro mě to, co se tam odehrálo, byť to mohlo pro jiné působit jakkoliv bezvýznamně, bylo velkým výrazem arogance, výrazným nepřijetím sebe samého, byť tento dotyčný poukazoval na jiného.

U stolu sedělo více lidí. Přišla mladá číšnice s dotazem, co si dáme. Při vznesení dotazu číšnice bylo očividné, že jí chybí jeden zub nebo ten zub byl velmi zkažený, už nevím přesně. Na ženě bylo vidět, že se stydí a moc nechce otevírat pusu, aby to nebylo vidět, ale stejně bylo.

Objednali jsme si a sotva odešla, jedna žena u stolu pronesla něco ve smyslu, že její manžel by jí na ten zub (ve smyslu toho jejího životního stylu, jak si nečistí zuby atd.) řekl svoje. Manžel dané ženy je zubař. A v energii toho sdělení té ženy bylo cítit velké opovržení, pohrdání danou ženou za to, že nemá zub nebo jej má v tak zuboženém stavu.

Samozřejmě je to v něčem i mé téma. Jinak bych si sdělení dané ženy nevšimla. Jen je otázkou, zda toto téma (tuto svoji část v tom) mám u sebe přijatou anebo ne. To se pozná podle toho, zda mě to nechá vnitřně klidnou a jsem zcela v roli pozorovatele a tím mám nadhled nad tou situací bez vysílání negativních emocí ke komukoliv ze zúčastněných, nebo ne. U sdělení dané ženy jsem si v duchu pomyslela něco ve smyslu: „No holka, kdyby si věděla, co tímto prohlášením sobě činíš“. Uvědomovala jsem si velmi výraznou aroganci v tomto projevu dané úžasné ženy. A pocítila jsem v jaké rovině v tom je – a spolu s tím jsem i pocítila cestu, kterou má ještě před sebou a s tím spojené i výzvy, životní okolnosti, které ji dovedou v tomto do rovnováhy. A v nějaké podobě to, co ponižovala, bude muset povýšit – pokleknout před tím na kolena (obrazně nebo doslova). Zkrátka život ji povede k uvědomění si, k jejímu posílení, aby se konečně přijala a přestala pohrdáním jiného vlastně pohrdat sama sebou (odmítat nějakou svoji část).

Je jedno, jestli se jedná o vytržený či zkažený zub či o žití na okraji společnosti či o cokoliv, co je pro nás odpudivé, u čeho máme pocit, že my tomu rozumíme víc, nebo my žijeme líp atd.

Vlastně nikdo z nás nerozumí ničemu. Nikdo z nás neví vůbec nic o jiném člověku, o jeho cestě, o tom, co má za sebou, čím si prošel, jak se u toho cítil, co ho čeká atd. My máme vůči všemu být jen v pokoře a z toho pramenící neutralitě – nepovyšovat a ani neponižovat.

O co víc dokážeme být v neutralitě – což předpokládá právě ono nastavení, že nic o životě daného člověka nevíme, pak paradoxně začneme stále více o těch jiných vědět. Ve smyslu že začneme stále jasněji vnímat cestu těch jiných – to, v jaké fázi jsou, povahy zkoušek, kterými procházely, z aktuálního stavu v přítomnosti jasně vnímat povahy věcí, které vyvstanou v jejich životě. A to ne proto, že bychom byli jasnovědci, ale proto, že vše je jedním. A čím více známe sebe – což předpokládá přijetí co nejvíce svých stinných částí, tím více známe (vidíme) do jiných. Moje vlastní zkušenost, jelikož i mně se bystří smysly (jiné, než o kterých jsme se učili ve škole) a já vidím informace o lidech, které nejsou těmi známými smysly zaznamenatelné. Není to žádné “ezo”, žádná nadpřirozenost, je to výsledkem množství toho stinného, co jsme měli odvahu u sebe si přiznat. Ta naše cesta k té stále větší celistvosti (kam kráčí rychleji či pomaleji všichni) je vlastně cestou stále větší neutrality a přijetí všeho u sebe a tedy i kolem sebe. Což neznamená být obětním beránkem pro jiné – to je stav oběti a nikoliv stav přijetí, jelikož přijetí je stav bytí ve své síle. Skutečné přijetí tě totiž sune do akce, do vystoupení z toho obětního beránka nebo té role toho zlého vlka, který děsí ty ovce okolo, jelikož sám má strach.

Když se vrátím k té slečně bez zubu a k reakci té ženy, tak dotyčná soudící žena tímto projevila velmi výraznou nelásku k sobě samé – odsouzení sebe samé, aniž by tušila. I ona přesně takto dogmaticky, neústupně soudí sebe, kritizuje sebe. Nejspíš tato žena má v sobě velmi silného linčujícího kritika a aby to byla schopna uvidět, ukazuje se jí to v přístupu k lidem okolo sebe. Zcela jistě se to projevuje i v přístupech k jiným lidem a v jiných situacích. Například může být dogmatická, co se týče jídla. Ona jí, jak aktuálně cítí, což je v pořádku. Avšak nenutí do tohoto stravovacího pořádku i jiné a nemoralizuje jiné, co se týče jídla? A v mnoha jiných podobách se to může projevovat.

Neutralita v tomto případě, tak jak já ji vnímám, může vypadat tak, že zahlédnu to, že daná mladá slečna nemá zub, avšak ve mně to nespouští lavinu opovržení. Naopak je mi jasné, že za její ztrátou zubu je příběh, ať už odehrávající se vně nebo jen uvnitř ní. Uvědomuji si, že třeba daná slečna byla vystavena něčemu, co ji stálo sice zub, stejně jako jiné lidi onemocnění či jiná dramata v životech, a současně vnímám, že třeba nese na sobě břímě, které já bych nedala nebo zatím nedala. A jí to stálo „jenom“ zub. Nic z toho nevím, ale vím, že si každý prochází své a uvnitř sebe k životu jiných mám ohromný respekt a pokoru. V tomto stavu, aniž bych se jakkoliv snažila, automaticky vysílám k dané ženě bez zubu lásku (soucit, nikoliv lítost). A takto jsme chodící láskou po Zemi a podporujeme všechny okolo a ještě ke všemu si nezanášíme svůj život dramaty pramenícími z ponižování a povyšování (nepřijetí) jiných = nepřijetí sebe samého.

Přesně v tomto nastavení jsem se vůči dané ženě bez zubu samovolně ocitla a nejen vůči ní, ale i vůči té soudící. Z tohoto mého pohledu jsou na tom totiž obě úplně stejně, a to bez ohledu na to, že u jedné se to projevilo ztrátou či zkažením zubu.

Mnoho let zpátky bych se asi chovala podobně jako ta kritizující žena. Ne že bych měla kolem sebe odborníka na zuby a poukazovala tak na to, že to je zcela jistě proto, že o sebe daná žena nepečuje, že si nečistí zuby atd., ale jiným způsobem (aspoň uvnitř sebe) bych si neodpustila malý „soudíček“ nebo bych se třeba za tu ženu bez zubu styděla, nebylo by mi příjemné být v její společnosti atd. Proč jsem to teď měla jinak, a to aniž bych se o to snažila? Já jsem tento soudící prvek již v sobě objevila, přiznala si, jak krutá k jiným a hlavně sama k sobě jsem mnohdy byla a tím se rozplynul a proměnil v moji sílu, o kterou se mi má stávající síla zvětšila. A jako vedlejší efekt mě nikterak nerozrušuje to samé chování u jiných anebo rozechvěje, ale já vědomě jdu do neutrality a tím z většího nadhledu vidím to pozadí všech těch aktérů a rozlívá to ve mně spíše soucit vůči všem těm zúčastněným.

Projev dané soudící ženy (stejně tak jako bezmocný, ponížený a potupný stav ženy bez zubu jako druhé krajní polohy té samé nerovnováhy) je tak samozřejmě i mým prvkem, jinak bych si této situace nevšimla, jinak bych ji ani neuviděla a nepocítila. Jen s tím rozdílem, že ve mně žena bez zubu nevyvolala lítost a tudíž mě nebolel pohled na ni, ale naopak jsem cítila tu sílu jejího příběhu za tím a spíše to ve mně vyvolávalo pocity velké úcty k její cestě, vnímala jsem její velikost. A stejně tak přístup soudící ženy ve mně nevyvolal kritiku, opovržení, ale soucit, jelikož právě ten neutrální postoj otevírá bránu k vnímání toho, v jakém stavu je vnitřní svět toho člověka (byť je navenek po těle zatím vitální atd.) a jaká bolest ho vede k ubližování jinému. Nevysílala jsem směrem k ní žádné nepříjemné emoce. Jen jsem si uvědomila, co ji asi čeká, aby toto své ponižování uvedla do rovnováhy – kde ona padne na kolena, aby si uvědomila tento svůj soudící prvek. Vlastně jsem obě ženy vnímala podobě. V té rovině větší neutrality nebyl v podstatě rozdíl mezi tou bez zubu, která se poníženě krčila, a tou, která ji za to, že ten zub nemá, zkritizovala za špatnou hygienu atd. Obě měly v sobě tu samou nerovnováhu, jen projevenou v opačných polaritách. Jak to vím? Kdyby ta kritizující žena neměla dosud nepřijatý ten samý prvek (tu nepřijatou bezmoc) jako ta žena s tím zkaženým zubem, neměla by vůbec potřebu se k ní vztahovat a už vůbec ne negativně. To její rozrušení nebylo ve skutečnosti rozrušení nad tou ženou s tím zkaženým zubem, ale nad svým pocitem ponížení a bezmoci, který v sobě má zatím zakonzervovaný Bůh ví z jaké situace či jakých situací. Prostřednictvím té mladé ženy bez zubu jí totiž naběhla do těla ta známá, avšak potlačená bolest (bezmoc, ponížení atd.) a aby to rychle zahnala, ponížila tu bolest za pomocí jiného, který byl pro ni v dané chvíli jejím zhmotněným nosičem.

Tento přístup nic neřeší. Jen se ta potlačená bolest zadupává do ještě větší hloubky uvnitř dané ženy a stejně prostřednictvím různých situací se s tím bude setkávat, dokud jednoho dne se tomu nepostaví čelem. Ve smyslu, dokud se neotevře těm emocím, všemu tomu potlačenému (postupně, jak je to snesitelné) a nechá to potlačené konečně odtéct, aniž by se s tím ztotožnila. Tímto dochází k uvědomění, k prozření o sobě samém a k dalšímu kousku osvobození a žití ve stále větším pocitu naplnění. A k tomu prozření dochází právě i na těch individuálkách, které vedu.

O mých změnách přístupu k jednotlivým lidem ve svém okolí a o tom, co jsem začala dělat jinak, že se ten můj přístup změnil, je celá kniha: „Na cestu za svobodou – Sebeúcta“.

S láskou Peťa

Zdroj: www.jinypristup.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě