Kdyby Země uměla mluvit, řekla by nám nejspíš toto:

„Lidé, kam se poděl váš rozum? Váš zdravý selský rozum dobrého hospodáře?

Vidím, jak pomalu zmizely vaše přirozené instinkty, které jste do nedávna měli. Kdy jste ještě chápali, že pokud chcete jíst a pít, musíte se o mne pečlivě starat. Bylo vám totiž jasné, že já jsem ta, která vám dává obživu.

Není to ještě tak dávno, kdy jste jako moudří a schopní hospodáři nevybili kvůli zisku všechna svá zvířata, nepokáceli všechny stromy v lese. Věděli jste, že musíte zasadit stromy nové, i to, že velké budou, až dorostou vaše děti, takže jste to dělali ne pro sebe, ale pro ně. A také jste věděli, že pokud zabijete zvíře, musíte se kvůli zachování stáda postarat o jeho potomka.

Věděli jste i to, že je třeba spolupracovat, vzájemně si pomáhat, a ne jen sobecky hledět na své zisky.

Jenže vy nic z toho už neděláte. Většina z vás už vůbec neví, co je to hlad, protože všeho je přece v supermarketu dostatek?! A tak si jen berete a berete v domnění, že na to máte právo. A stavíte další a další supermarkety na půdě, jakoby se potraviny rodily a pěstovaly tam…

Chcete žít v hojnosti a blahobytu, hrajete si na gurmány a je vám jedno že díky vaší nenasytnosti trpí zvířata. Nemůžete to ani vědět, protože si jejich maso kupujete v úhledném balíčku.

Žijete na dluh, berete si vše, co si zamanete, a myslíte si, že je to tak ok. A přitom si cíleně a dobrovolně programujete svou mysl na hojnost a blahobyt.

Protože odříkání, trpělivost, obezřetnost, prozíravost a pokora před tím, co vás přesahuje, pro vás nic neznamená.

Odmítáte strach a smutek, ze strachu a smutku, který podvědomě cítíte někde na pozadí svého konání. A to také jen už někteří, mnohým z vás už je to zcela jedno. Mnozí z vás už naprosto ztratili soudnost a cit, v domnění, že jejich miliony a miliardy je spasí…

Žijete v přesvědčení, že vás zachrání nové technologie a umělá inteligence. Že se nic zásadního neděje, jde přece o přirozenou evoluci.

Neumíte už vůbec milovat, vědomě milovat, což znamená být v souladu nejen se sebou, ale s lidmi kolem sebe, prostředím a se mnou.

Váš zdravý rozum jste si zcela přeprogramovali, abyste sami před sebou zakryli svou chamtivost.

Tvrdíte, že ve Vesmíru je hojnost všeho a zapomínáte, že žijete na mně, na planetě Zemi. A že mé zdroje nejsou neomezené. Zapomněli jste, že nejprve musíte dát, abyste mohli brát, že  nejprve je třeba sázet a plodit, aby bylo odkud brát.

Likvidujete vše živé na zemi i v moři. Rvete z mých útrob i z povrchu vše, co se dá jakkoli zpeněžit. Kácíte deštné pralesy, moje plíce, díky kterým máte kyslík a jste naprosto slepí a hluší všemu varování a jen chcete mít zisky.

Zahlcujete mne svými odpadky a plasty, když už se vám nehodí pro váš blahobytný život. Zasypáváte mne chemií, umělými hnojivy, pesticidy. Sami sebe i zvířata ve velkochovech živíte antibiotiky, hormony a to vše se pak dostává do mě, do vody a zpátky do vás a vašich dětí. Jste čím dál více nemocní, ale stále nechápete…

Přitom já vás miluji. Miluji vás tak, jako matka miluje své dítě. A stejně jako milující matka dítěti nechává prostor, aby dělalo chyby, ze kterých se následně poučí, dělala jsem to i já. Nechávala jsem vám prostor. Jenže vy jste nepoučitelní a nastává čas, abyste začali žít důsledky všech svých činů.

Jedině tak se vám totiž může vrátit vědomí a zdravý rozum dobrého hospodáře. Jedině tak máte šanci dospět a konečně se mnou začít spolupracovat, ne mne jen za každou cenu využívat.

Jedině tak se můžete rozvzpomenout, že jsem větší než vy. Že jsem tady byla dřív než vy.

A že jsem tady byla a budu i bez vás. Ale vy beze mne ne.“

Autor: Dagmar Baránková

Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě