Zdroj: Pixabay.com

Když se děti učí školní látku, často jim rodiče říkají, ať trochu přemýšlejí, propojují informace a jen se slepě “nebiflují” fakta beze smyslu. Proč tedy ti stejní dospělí tak často přejímají informace z médií, aniž by kriticky uvažovali a zamysleli se nad podstatou informace? Děti se bojí, že neuspějí, že nezvládnou látku nebo zklamou rodiče. Čeho se ale bojí dospělý?

Doba čtení 5 min.

Cesty k sobě


Píši z Ostravy, kde jsme znovu konfrontování s omezením svobodně dýchat, tvořit, pracovat.

Zrovna probíhá Měsíc autorského čtení, červenec literatury, kdy do Ostravy přijíždějí významní autoři, muži i ženy (přirozeně mám obě pohlaví pod zaběhlým slovem: autor), jsou to krásní lidé, krásné večery. Tak se to děje už desátým rokem.

Letos podobně jako v minulých letech poslouchám románové příběhy lidí, procházejících hrůzami totalitních režimů, jedno jestli od maďarských, českých, slovenských nebo polských autorů. Není to o mnoho jiné, než v loni, pravda, ale malinko intenzivnější jo (záměrně nepoužívám „ano“). Jako by všichni cítili blížící se kudlu odněkud zezadu a jako by se ve všech probouzel strach, aby se minulost neopakovala. Ne, opakovat se nebude, protože nic není nikdy stejné a ani podobné není stejné. Ale stejně podivná hrozba visí v luftu.

Koronavir.

Situace s koronavirem je tak sofistikovaně nebezpečná, že málokdo rozpozná, co je co a kde je pravda. Ale téměř každý se bojí – aby neonemocněl on sám nebo někdo z jeho blízkých. Což je zcela přirozené, jelikož nikdo neví, kde a kdy může přijít do styku s virem a co bude následovat.

Protože se skoro celý život zabývám tématem strachu, zpočátku v práci s dětmi a posléze v terapeutické praxi, do hloubky studuji léta a léta jeho sílu, vliv i důsledky, tak považuji v tuto chvíli za svou povinnost sdílet s vámi svoje poznání i svůj postoj k rozhodnutí vlády o aktuálních opatřeních.

Nebudu popisovat řady výzkumů, jen připomenu, že všechny potvrzují, jak strach, zejména ten, který je podněcován vnějšími okolnostmi, ponechme stranou, do jaké míry s vědomým záměrem, způsobuje paradoxně vždy neschopnost řešit daný problém konstruktivně, tvoří jakousi mentálně-emoční past, či smyčku, ze které člověk přestává vidět východisko, a mentálně a emočně zaslepen začíná plně věřit zastrašujícímu.

Zjednodušeně řečeno: nevidí tuto past, protože je uvnitř ní, necítí, že jeho přirozené vnímání a posléze i rozhodování je oslabeno strachem. Takový člověk má strach i z těch, kteří jeho strach zpochybňují, a posléze i z těch, kdo ho zastrašují. Prostě nevidí a neslyší přirozené, ba mnohdy logické argumenty, protože je v emoční pasti. To je nejhojnější půda pro totalitní formu života – kdy jeden diktuje, zastrašuje, druhý se bojí a poslouchá.

Platí obecně, že vždy, bez rozdílu, vždy odevzdáváme svoji sílu a moc tomu a těm, čeho či koho se bojíme.

Z psychologického hlediska vždy zastrašující čerpá sílu a posiluje svou moc díky energii těch, kteří se ho bojí. Tato teorie je platná v běžném životě, ve vztazích, ale i v rovině politicko-společensko-sociální. Není to jen teorie, je to praxe.

Politici celého světa objevili geniální prostředek, jak posilovat svou moc a udržovat energii pro svůj politický život, protože si vyzkoušeli a na koronavirové epidemii ověřili, že lidé se bojí. A když se bojí, odevzdávají svou moc do jejich rukou. Ovečky poslouchají. Byl to geniálně vychytralý tah, proti kterému není snadné se postavit.

Jenže nebát se v této situaci, když se jedná o zdraví, to vůbec není jednoduché, natož, když se v tom člověk nemůže plně zorientovat, nemaje všechny informace a neznaje celou pravdu.

Všichni máme nepochybně v paměti strach z Hitlera (já prostřednictvím živé zkušenosti mých rodičů), ale milionové davy mu tenkrát věřily. Jen si vzpomeňte.

Všichni máme v živé paměti strach z komunistů a jejich zločinů – já mám kromě zkušenosti mých rodičů také svou osobní zkušenost (můj bratr odcestoval za totality do zahraničí a nevrátil se… a nastalo peklo v životě). A jaké milionové davy jim tenkrát věřily? Jen si vzpomeňte. Někteří věří dodnes, až to rozum nebere.

A dnes?

Dnes se ocitáme uvnitř něčeho, co budeme moci posoudit až po té, co z této situace vystoupíme, až skončí, až vyjde pravda najevo. Jakože vyjde. O tom není pochyb. Takže dnes nemůže nikdo s určitostí říct, CO JE CO. Jediné, co může každý – je naslouchat svému srdci. Pokud tak udělá, pak pravděpodobně zaslechne „Neboj se“, ovšem to zrovna nechce slyšet. Hrozba nemoci a smrti je tak velká, že žádný hlas srdce nebude chtít nikdo poslouchat.

A jsme v pasti.

Pocit bezmoci, zdánlivě bezvýchodnosti.

Nemám žádnou dobrou radu, jak si poradit, ale dobrá, mohu alespoň naznačit, kudy vede cesta.

Uvědomovat si strach, když jej pocítíte. Uvědomí je totiž nejmocnější silou k rozpoznávání, zda se jedná o vzdávání se vlastní moci ve prospěch jiných, nebo zda je to strach oprávněný, tedy i bezpečný.

Není totiž snadné tohle rozpoznat, zejména, pokud se strach týká něčeho, co není vidět, slyšet, cítit, co možná vůbec není, Bůh ví, takže se strach stává zdánlivě oprávněným, a ti, kdo se nebojí, jsou pro ustrašené hrozbou. V případě viru – je to sofistikovaná manipulace, forma války.

Překonávání strachu – z nemoci i z politiků (kterým nevěřím ani slovo!). To je možné jen díky uvědomění si svého strachu.

Odvážné veřejné sdělování, jaký je váš postoj. Mluvím s lidmi při sebemenší příležitosti. Například v den vyhlášení tohoto nového opatření mne v obchodě vietnamský prodavač upozornil, že musím mít roušku, kterou jsem neměla… jenže já jsem nevěděla nic o těchto opatřeních, protože televizi nemám a u počítače jsem ten den ještě nebyla… byly tam další dvě mladé dívky, zahalené rouškou a strachem… otevřela jsem tuhle debatu o strachu … vietnamský prodavač mi emočně rozvášněn chtěl sdělit nesrozumitelnou češtinou, že je to vážné, protože umírají lidé a bude to ještě horší, protože jich bude umírat více a více…(panický strach)… Načež dívky se přidaly na mou stranu, jako by s vděčností, že to někdo pojmenoval za ně… a začaly vyprávět, jak je to štve, jak vznikají protestní skupiny, které se začínají bouřit, jak jim to všechno už také připadá nevěrohodné, jak… Nicméně nakoupit jsem směla, i když s vážným varováním, že příště s rouškou.

A konečně:

Vyslovování vděčnosti za zdraví svoje i svých blízkých, známých i neznámých, VšehoCoJe, protože vděčnost vše násobí, umocňuje, posiluje, zejména to, za co jsme vděční.

Co víc dodávat?

Věřím, že mi rozumíte.

„Neboj se“, řekl Anděl!

A dodávám: „Vezměte si svoji sílu zpět. Je vaše! Vaše síla je moudrost duše a vděčnost za to, že tuto moudrost můžete v sobě probudit, je to nejzdravější a nejbezpečnější, co můžete udělat. Všichni ji máte. Bez rozdílu. Nenechte se o ni okrádat.

Jen strach z politických „rad“ vám ji krade.

Jak říkávala moje babička: „Kdo krade, může i zabít.“

Držte se, máte-li čeho.

A stále platí, že naladit se na vše dobré díky meditacím, je požehnáním.

S vděčností Yvell

Zdroj: www.yvellerova.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě