Andělská pohlazení - Verchiel

Tento týden pod křídly archanděla Verchiela

Dobrá rada
(příběh milovaného archanděla Verchiela)

Dva přátelé, kteří si spolu založili malou firmu, se momentálně přeli, jak ji vést dál. Ostrá diskuse už trvala přes hodinu a ne a ne najít řešení.

„Pomoc nám,“ obrátil se jeden z nich na anděla, který se u nich objevil.

„To nemohu,“ vzdechl anděl, „já vím, že každý z vás má svým způsobem pravdu. Každý z vás chce to nejlepší pro vaši firmičku. Nemohu dát za pravdu jenom jednomu z vás.“

„Tak co teď?“ zeptal se jeden z přátel a ten druhý jen pokrčil rameny. Užuž chtěl začít něco namítat, když v tom jim anděl poradil: „Zajděte si na skleničku vína.“

„My to ale musíme vyřešit dneska,“ namítl jeden z nich.

„To se vám nepovede,“ ujistil je anděl a zopakoval svou radu.

Po chvilce oba uznali, že to bude asi nejlepší. A tak zašli do útulné vinárny a dali si skleničku vína.

„Vynikající, není nad moravská vína.“

„To máš pravdu. Pamatuješ, jak jsme byli v tom moravském sklípku….“

Začali si povídat o vínu. Čas letěl jako splašený kůň. Najednou byla půlnoc a číšník jim opatrně naznačil, že se blíží zavírací hodina. V tu chvíli si vzpomněli na spor, který nemohli vyřešit. „Víš, v něčem máš pravdu, ale v některých bodech se mi tvůj návrh nelíbí.“

Druhý dopil víno a zakýval hlavou: „Taky si myslím, že v něčem je tvůj návrh lepší…“

Najednou oba cítili, že každý z nich se snaží vidět stanovisko toho druhého.

„Pane vrchní, dejte nám s sebou lahvinku tohohle červeného. Bude to dlouhá noc.“

Když se nedaří najít řešení sporu, je nejlepší si od sváru oddechnout u něčeho dobrého.

Milovaný archanděli Verchieli, s láskou ti děkuji, že spolu kráčíme a s lehkostí řešíme každodenní situace, které vyvstanou ve vztazích s ostatními lidmi. Slibuji, že se budu snažit každou situaci řešit s nadhledem a s lehčím srdcem, s méně dramatičností a zatvrzelostí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Barkiel

Tento týden pod křídly archanděla Barkiela

Svatá trojice
(příběh milovaného archanděla Barkiela)

Jistý umělec již několik dní jen tak posedával, koukal z okna a přemýšlel. Jeho anděl strážný už to nemohl vydržet a zeptal se ho: „Nad čím pořádat tak nešťastně dumáš? Ani nemůžu proniknout k tvým pocitům a myšlenkám.“

„Víš, já bych chtěl netradičním způsobem vytvořit svatou trojici. Chtěl bych ji lidem ukázat originálním způsobem. A pořád nevím, jak.“

Zatímco si umělec dal nešťastně hladu do dlaní, anděl se vedle něho usadil a zvesela řekl: „Ale to je jednoduché! Pojď, zahrajeme si šachy.“

Umělec se sice divil, proč má jít hrát šachy, ale nakonec nechal věcem volný průběh. Na šachovnici se objevily velmi propracované šachové figury. Neměly ale klasická jména: byly tam úspěch, sobeckost, krása, strach, touha, lenost, nemoc, štědrost…. Umělec si je ještě ani nestačil prohlédnout, když v tom se objevila vedle anděla jedna z Múz, byla celá v bílém a v ruce držela kosu.

„Tak jdeme hrát?“ zeptala se Múza, ale aniž by čekala na odpověď, zmenšila se a objevila se na šachovnici. S vervou se rozmáchla a zkosila první loutku – sobeckost. Totéž zopakovala s lenosti, touhou a dalšími figurkami.

„„Co to děláš?“ vyjekl umělec hrůzou. „chápal bych, kdybys pokosila nemoc, strach, sobeckost, ale ty kosíš i bílé figurky.“

„Počkej, uvidíš, na čem opravdu záleží,“ namítl anděl.

Múza kosila vše, co jí přišlo do cesty. Konečně přestala kosit, obrátila kosu nahoru a opřela se o ní. „Hotovo!“

Na šachovnici stála jen bílá královna, bílý král a černá královna.“

Anděl se podíval na umělce a řekl: „Svatá trojice – Láska, Život a Smrt.“

Každý z nás dostane do vínku různé „figurky“, každý z nás hraje jinou „hru“, ale svatá trojice se dotýká náš všech.

Milovaný archanděli Barkieli, cítím tvou lásku a ochranu. Moc si přeji, abys i ty věděl a cítil, že ti děkuji za hojnost a krásu v mém životě. Stejně tak ti od srdce děkuji, že mě s anděly učíš, co je v životě to nejdůležitější: láska.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Uriel

Tento týden pod křídly archanděla Uriela

Řešení
(příběh milovaného archanděla Uriela)

„Mám problém,“ postěžoval si anděl, který přiletěl na radu ke svému příteli.

Druhý anděl se podíval na kamaráda a odvětil: „Taky zrovna řeším jednu smutnou situaci. Co máš ty?“

„Jeden člověk si přivedl domů štěně. Po několika dnech ho vyhodil, jako by to byla nějaká nepotřebná věc. To štěně je tak zmatené, hladové a plné strachu. Bolí mě, jak trpí. Chtěl bych mu najít domov, ale nevím, jak.“

Druhý anděl chvilinku mlčel, načež rozhodným hlasem řekl: „Víš, co? Pojď, něco zkusíme.“

Štěňátko bylo opravdu v zuboženém stavu. Už sotva motalo packami, ale i tak bojovalo a snažilo se jít dál s nadějí, že někde najde lásku a plnou mističku.

Té ženě bylo sice okolo padesáti, ale jí osobně se zdálo, že je jí dvě stě let a její život je u konce. Neměla o nic zájem. A právě když si přála, aby už odešla z tohoto světa, objevilo se před ní vysílené, ukňučené štěně.

Pejsek bitvu prohrál. Ještě poslední zakňučení, a pak padl na dlažbu. Měl oči otevřené, ale už i ty se mu zavíraly.

Nějaký „vnitřní hlas“ jí říkal, co se mu stalo. Někdo bez srdce a duše ho vyhodil jako by šlo o věc. „Kristepane, kdo může ublížit takovému tvorečkovi.“

Ucítila ještě větší smutek, že žije v tak hrozném světě a opět si přála, aby už to skončilo. A znova jí ten „vnitřní hlas“ nabádal k úplnému opaku.

„Já si tě nemůžu vzít?“ povzdechla směrem ke zvířátku.

Její „vnitřní hlas“ se jí zeptal: „Pročpak ne?“

Hledala nějaký důvod, jak na to odpovědět, zatímco hladila štěně a brečela. Nemohla žádný najít, to ji rozčílilo, protože se zase ozval ten neobytný „vnitřní hlas“: „Jste na tom úplně stejně. Tak proč by sis ho nemohla vzít?“

Zase odporovala svému „vnitřnímu hlasu“, když v tom se štěně pohnulo. Zvedlo hlavičku a olízlo jí ruku. Její „vnitřní hlas“ jí právě nabádal, aby to štěně popadla a vydala se k domovu.

„A pak asi budeme muset jít k veterináři, aby mi s tebou pomohl,“ uvažovala nahlas a tentokrát s ní „vnitřní hlas“ souhlasil: „Přesně tak.“

A ona věděla, že i přes tu bídu, kterou teď zažívá, i přes tu zlobu, jež k tomuto světu cítí, nemůže dopustit, aby tohle nevinné bezmocné stvořeníčko trpělo. Brečela, ale už pevně v náručí svírala chlupatou kuličku. Štěňátko se k ní přitisklo, protože mu jeho „vnitřní hlas“ právě říkal: „Našel jsi domov, andílku.“

Anděl se podíval na svého kamaráda a kývl k ženě: „Její syn před několika dny havaroval v autě. Nebylo mu pomoci.“

„Však oni si teď navzájem pomůžou,“ ujistil ho druhý anděl a společně se se svým přítelem vydali po boku ženy, která se vydala k domovu s chlupatou kuličkou v náručí. Plakala, ale už věděla, že není sama… a ani ten malý nevinný tvoreček.

Ve dvou se to lépe táhne ve chvílích radostí i starostí. Lidé i zvířata byla stvořena, aby spolu sdíleli vše krásné a šťastné a navzájem si pomáhala ve chvílích smutku.

Milovaný archanděli Urieli, slibuji ti, že budu pomáhat lidem a zvířatům, protože si všichni zaslouží lásku a respekt. Děkuji ti, že mě přitom budeš pomáhat a chránit.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Anděl noci

Tento týden pod křídly andělů noci

Anděl noci
(příběh milovaných andělů noci)

„Nikdo mě nemá rád,“ rozlehlo se pracovnou, v níž hodiny právě odbíjely půlnoc.

Architekt zvedl oči od projektu a rozhlédl se okolo sebe. „Je tu někdo?“

„Ty mě slyšíš?“ zeptal se anděl a zhmotnil se přímo před mužem.

„To tvé naříkání se nedalo neslyšet,“ odpověděl muž a dodal, „nyní tě i vidím.“

„No, tak teď vidíš, proč běduju.“

Architekt pozoroval anděla v černém hávu s lesklými hvězdami a s černými křídly, na nichž se třpytil hvězdný prach. „Nemám nejmenší tušení, proč naříkáš. Vždyť jsi tak krásný.“

„Všichni mě považují za zlo. Ani bys neřekl, kolik hrozného se o mně píše.“

„To si nesmíš tak brát…“

„Nikdo nemá rád noc.“

„Já ano.“

Anděl noci chtěl užuž pronést něco smutného, ale namísto se usmál. „To myslíš vážně?“

„Jasně. Podívej, ve dne si užívám s rodinou. Naše dvě ratolesti přijdou ze školy a mám je věčně v patách. Během dne se toho tolik stane, že mi nezbývá příliš času na práci. Jedno ale vím, když se blíží půlnoc, všechno utichne, všude je klid. Udělám si čaj, zalezu si sem a v klidu pracuji.“

Anděl noci přijal šálek čaje a pohodlně se usadil v křesle poblíž architekta.

„Podívej se, tady se lidi budou setkávat v kavárničce i třeba jen tak procházet mezi zelení. Právě dodělávám projekt na centrum. Okolo bude hodně zeleně a park s květinovými záhony. Bez tebe bych to nedokázal, protože bych neměl klid na práci.“

Anděl noci se napil čaje a ucítil to, co již dlouhý čas neměl možnost cítit: radost z hřejivých slov od dobrého člověka.

Lidé označili za symboly zla některé známé věci a zvířata - jako je noc, vlk, černá barva, havran, černá kočka atd. – které však nemají se skutečným zlem vůbec nic společného. Nebojte se milovat i tyto věci a zvířata. Oni si zaslouží lásku a vy posílíte Lásku na Zemi.

Milovaní andělé noci, s láskou vás objímám. Díky, že mě svými křídly posetými hvězdným prachem chráníte v době nočního času a vedete mě krajinou snů.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Auel

Tento týden pod křídly anděla Auela

Krása květin
(příběh milovaného slunečního anděla Auela)

„Já jsem tak krásný,“ spokojeně si povzdechl vlčí mák, „taky už pěkná řádka malířů namalovala obraz s vlčími máky.“

„Moje nádherná modrá barva se také proslavila,“ radostně zašvitořila chrpa. „Má oči jako chrpy, kolikrát jsem slyšela, jak lidé obdivují modré oči a přirovnávají je ke mně.“

„Víte, kolik dívek a žen si dalo do vlasů můj květ?“ zeptala se kopretina. „To bych ani nespočítala. Jeden fotograf dokonce poručil své asistence: Dej té modelce kopretinu do vlasů, bez kopretiny to není ono.“

Na louku přišla žena. Chvíli se rozhlížela, aby si vybrala květiny pro vytvoření zátiší.

„Kteroupak z nás si vybere?“ ptaly se jedna květinka přes druhou.

Žena se usmála a natrhala si krásnou kytici: „To je krásy!“ přivoněla ke květinám. „Každá z vás je krásná, ale dohromady jste ještě krásnější.“

A tak je to i se životem, každá radostná chvíle našeho života je krásná, když je ale dáme dohromady, zjistíme, jak je život ještě nádhernější.

Milovaný anděli Aueli, moc si přeji, aby můj život byl plný krásných chvil a momentů. Cítím vděk za každičký den, kdy prožívám i ty sebemenší každodenní radosti, neboť právě ty činí můj život krásnější. Díky za ně, díky za tvou lásku. To samé si přeji pro všechny lidi, zvířata a bytosti.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Jeremiel

Tento týden pod křídly archanděla Jeremiela

Pomoc s nákupem
(příběh milovaného archanděla Jeremiela)

Z obchodu vyšla žena se dvěma plnými nákupními taškami. V tom k ní přistoupil anděl a laskavě jí nabídl: „Ukaž, pomohu ti s nákupem.“

Žena se na něho zamračeně podívala, postavila tašky na zem a začala hudrovat: „O takovou pomoc tedy nestojím. Kdybys mě tak pomohl s něčím důležitějším! Podívej se třeba na támhletu ženskou. Je stejně stará jako já, a bydlí si v krásném bytě, jezdí si do Paříže a dokonce si teď zařídila vlastní živnost. Já se dřu… zařiď, abych si vydělala víc peněz a mohla jet do zahraničí. S nákupem si poradím!“

Anděl smutně pokrčil rameny a odletěl.

Žena si o tom myslela své. Už chtěla opět popadnout tašky, když v tom slyšela smích. Kolem právě procházela jiná žena a anděl, každý v ruce nesl jednu nákupní tašku. „To není špatný nápad,“ usmála se žena na anděla, „jak vidím, na celou věc jsem se dívala z úplně špatného úhlu.“

„To víš, já mám možnost vidět věci z nadhledu.“

„Tak podle toho, co říkáš…“ Žena se udiveně zadívala na svého anděla: „Když přijmu tu méně výhodnou pracovní nabídku, po čase se ukáže, že jsem se tím ale vlastně zbavila dvou starostí najednou.“

Anděl přikývl.

„Ještě že jsem tě potkala a zapovídali jsme se,“ radovala se žena a usmála se hřejivě na anděla.

S našimi milovanými anděly musíme vytvářet tým, s kterým budeme postupně posilovat naše spojení. Pokud necháme anděly, aby nám pomáhali s každodenními věcmi, společně dokážeme i naplnit naše velké sny.

Milovaný archanděli Jeremieli, děkuji ti, že mi do života přivádíš lidi, anděly a situace, které mi pomáhají při sbírání zkušeností na mé životní cestě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Gabriel

Tento týden pod křídly archanděla Gabriela

Jsme v tom fakt dobrý
(příběh milovaného archanděla Gabriela)

Dva filozofové spolu seděli v kavárničce u stolu venkovní zahrádky. Dívali se na náměstí a popíjeli kávu. V tom si ten jeden povzdechl. „Píši článek o dějinách válek. Už jsem v roce dva tisíce před Kristem. Panečku, to je bojů! Lidi se už několik tisíciletí učí zabíjet. A jak tak čtu zprávy, jsme v tom fakt dobrý. Podívej, píší, že i v naší době se bojuje na několika místech.“

Druhý filozof vzal šálek, upil dobré kávy a rozhlédl se kolem. Poté kolegovi ukázal na pár lidiček okolo nich. „Ne, ne, Brite, to je můj párek v rohlíku,“ ujistila mladá žena svého německého ovčáka, načež mu polovinu dala. „Ale fakt naposledy,“ usmála se a pes šťastně hopkal okolo ni.

Čtyřletá rodina se dívala, jak jejich malý capart zvládá první krůčky. Všem hrál na tváři úsměv, i tomu capartovi, který právě spadl. Šťastně se fotili a smáli.

„Martičko, pojď se mnou do květinářství, chci si koupit macešky. Já je já mám ráda.“ Starší žena se usmála na druhou. „Ale to víš, že s tebou půjdu. A víš ty co, já si koupím petrklíče.“

„Jak tě tak miluju,“ objal mladík dívku a ta mu vlepila pusu.

„Helenko, tady jsem ti přinesla pamlsky pro kočičku. Můj kocour, mlsoun jeden milovaný, je nechce.“ Druhá žena se usmála. „Moje Lady se po nich může utlouct.“

„Už od úsvitu věků se učíme mít tenhle svět rádi,“ zakýval hlavou druhý filozof, „a jsme v tom fakt dobrý.“

Na světe je dobro i zlo. Záleží na úhlu pohledu, co člověk chce vidět a jmenovat na prvním místě.

Milovaný archanděli Gabrieli, mé největší přání je s tebou posilovat Dobro a šířit Světlo v tomto světě. Děkuji ti, že mi v tom pomáháš.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Jofiel

Pod andělskými křídly archanděla Jofiela

Andělské koláčky
(příběh milovaného archanděla Jofiela)

Možná se jmenovala paní Poláčková, ale možná taky ne. Nikdo to už ani pořádně nevěděl. Pro každého byla „paní Koláčkovou“. Každý v ulici totiž znal její báječné koláčky. Denně měla ve svém domě tác s koláčky, které nabídla každému hostu, který přijal pozvání do jejího květinami, skořicí a vanilkou provoněného domu.

„Jaké jste upekla dneska?“ zeptala se dívenka, která dychtivě pozorovala, jak paní Koláčková vytahuje voňavé pečivo z trouby.

„Dneska mám meruňkové a tvarohové.“

Koláčky voněly, stará paní je pečlivě ukládala na tác a dívenka netrpělivě čekala, až vychladnou. „Jak to, že jsou vaše koláčky vždycky tak dobré a každému tak moc chutnají?“

„To nevím, holčičko? Možná to bude tím, že to jsou andělské koláčky. Mně s nimi totiž pomáhají andělé.“

„Andělé?“

„Hmm. Pokaždé je zavolám a oni dohlížejí na to, aby se těsto povedlo, abych vybrala to správné ovoce, abych dala v pravý čas koláčky do trouby a v pravý čas je vyndala.“

A tak si povídaly o andělech a pojídaly koláčky.

O víkendu tato holčička navštívila maminčinu kamarádku. I zde dostala koláčky. „Byly moc dobré, viď?“ zeptala se maminka dívenky cestou domů.

„Paní Koláčková dělá lepší.“

„Já bych řekla, že chutnaly skoro stejně.“

„To tedy ne, andělské koláčky jsou mnohem lepší!“

Vlídná slovíčka a láska udělají pokrm ještě lepší.

Milovaný archanděli Jofieli, posílám pohlazení a poděkování za to, že mi co cesty přivádíš lidi, s nimiž mohu prožívat veselé chvíle a události, s nimiž cítím, že každodenní maličkosti jsou krásným štěstíčkem, kterého si vážím.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Cassiel

Tento týden pod křídly archanděla Cassiela

Bolest
(příběh milovaného archanděla Cassiela)

Oba leželi pod sutinami domu, ale každý prožíval něco jiného. Ten první muž necítil bolest, jen ho trápila myšlenka, že tu zahyne. Ten druhý prožíval muka fyzické bolesti a bylo mu jedno, co bude dál. Ten první přemýšlel o svém životě, hlavně o tom, komu ublížil. Ten druhý sténal a ptal se: „Panebože, co jsem komu udělal, že tak trpím?“

Přišla záchrana a oba byli převezeni do nemocnice.

Když se lékař zastavil u toho prvního, sdělil mu, že jeho mícha je poškozena a že nebude chodit. Život pro něho neskončil, ale nyní se bude muset poprat s novou situací.

Z pokoje toho druhého bylo slyšet klení. „Doktore, já už to nevydržím. Já se snad z té bolesti zblázním!“

Lékař se usmál a sdělil mu, že bolest začne ustupovat a on se brzy zcela uzdraví.

Takže - je bolest opravdu jen a jen špatná? Neměli bychom být za ni někdy vděčni? Zejména ve chvílích, kdy nám ukazuje, že brzy pomine a opět bude dobře.

Milovaný archanděli Cassieli, posílám ti vřelé díky za to, že při mně stojíš v období bolesti a vedeš mě pod svými křídly opět ke chvílím štěstí a radosti. Moc si přeji, aby i ty veselé momenty prožíval se mnou.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Metatron

Tento týden pod křídly archanděla Metatrona

Moudrý kamarád
(příběh milovaného archanděla Metatrona)

Ten strom znal všechna její tajemství, nálady i pocity. Mnohokrát pod ním usedala, opřela se o jeho kmen a nechala duši, aby si našla cestu k přírodě. Anděl tohoto stromu ji vždy naslouchal, umocňoval její radostné nálady a utěšoval ty smutnější.

Jednoho dne se u jeho kmenu rozplakala. Zeptal se jí, proč pláče.

K jeho překvapení začala vzlykavě vyprávět: „Zase jsem neudělala zkoušku. Připravovala jsem se na ni a stejně jsem vybouchla. Nechápu to. Takhle tu vysokou dodělám v padesáti.“

Chtěl ji utěšit. Snad vycítila jeho snahu. Nebo taky ne, ale stejně zašeptala: „Je mi tak hrozně. Dneska nevidím nic, co by mně mohlo spravit náladu. Skeptici mají pravdu, život je tragédie.“

„Tak to není. V životě musíš prožít radost i neúspěch. Na tom, v čem se ti nedaří, se vlastně učíš, co zlepšit a jak.“

„Ale proč se zrovna já mám smůlu ve škole? To je tak hrozný. Ty pitomé zkoušky mě dohánějí k šílenství.“

„A co kdyby ti dal osud na vybranou dvě možnosti. Buď že ti lékaři poví, že jsi vážně nemocná, anebo že ti profesor sdělí, že musíš opakovat zkoušky.“

„To je přece jasný, co bych si vybrala!“ V tu chvíli to pochopila. „Díky, příteli. Mám štěstí, že mám tak moudrého kamaráda.“

„A já moudrou kamarádku.“

„Já a moudrá? Vždyť jsem ti právě říkala, že jsem neudělala zkoušku.“

„A ty myslíš, že já mám diplom?“ Když se usmála, dodal. „Tvoje moudrost tkví v tom, že i ve stromu vidíš živoucí bytost.“

Pohladila kmen a pomyslela si, jak je život krásný, když cítíme přátelství.

Diplom člověku zaručí znalosti daného oboru, ale ne životní moudrost.

Milovaný archanděli Metatrone, posílám ti náruč díků za to, že mě učíš, jak si z každé zkušenosti odnést moudrost, která mě pomůže na další životní cestě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Muriel

Tento týden pod křídly archanděla Muriela

Hlavní výhra
(příběh milovaného archanděla Muriela)

Na bukový list zasvítil paprsek slunce, čímž vytvořil kouzelnou hru světla na zeleni osvěžené deštěm. Elf obhospodařující tento strom k sobě nadšeně svolal ostatní elfí strážce a vesele vyprávěl: „Jedna fotografka si vyfotila můj strom s večerními paprsky slunce. A představte si, že vyhrála první cenu v důležité soutěži.“

Ostatní elfové se s ním radovali a začali mu gratulovat.

Když se na řadu dostal moudrý elf starého tisu, řekl mu: „Sdílím s tebou velkou radost z výhry, ale měl by ses ještě víc radovat z jiného důvodu.“

Mladý elf se tázavě podíval na moudrého elfího strážce.

„Ten snímek se jí povedl, protože při focení cítila tvou krásu ve své duši.“

Kdo by se neradoval z výhry, ale každá výhra je o to krásnější, oč více jsme cítili radost v duši i během tvoření.

Milovaný archanděli Murieli, se srdíčkem na dlani ti děkuji, že posiluješ moje nádherné spojení s přírodou a krásou našeho světa.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Raziel

Tento týden pod křídly archanděla Raziela

Šaty dělají člověka. Nebo ne?
(příběh milovaného archanděla Raziela)

„Můžu si vyfotit vaše ruce?“

Starý muž se díval na ženu s fotoaparátem a váhavě se ujišťoval: „Ptáte se mě, jestli si můžete vyfotit moje ruce… moje staré, vrásčité ruce?“

„Hmm. Klidně vám i něco zaplatím."

„Paninko, co byste mně platila. Jen si je vyfoťte.“

A tak se dali do práce. Žena fotila starcovy ruce v různých pózách a přitom si povídali.

„Tak tohle se mi ještě nikdy nestalo. Většina lidí si o mně myslí…“

„Já vím, že byste si konečně měl koupit nový svetr… že byste se měl nechat ostříhat… že jste blázen, když už nemalujete obrazy, které se tak dobře prodávaly….že vezmete domů každé zatoulané zvíře… že jste se asi zbláznil, když zvedáte klobouk na pozdrav…. „

„Vy mě tak dobře znáte?“

„Nevím, jak se jmenujete, ale vím, že světlo, co v sobě nosíte má zázračnou moc.“

„To jste první, kdo mi říká něco tak hezkého.“

Fotografka odložila fotoaparát a usmála se: „Protože ti, kteří si o vás myslí to horší, se na vás dívají skrz váš potrhaný svetr. Já se na vás dívám skrze vaše činy.“

Takže výše uvedené přísloví sice funguje, ale jen na povrchu. Opravdového člověka z nás dělají činy.

Milovaný archanděli Razieli, děkuji ti, že mě učíš, jak se na ostatní dívat s láskou, laskavostí a tolerancí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Chamuel

Tento týden pod křídly archanděla Chamuela

Kavárnička
(příběh milovaného archanděla Chamuela)

Andělská růžová kavárnička lákala k posezení každého, kdo kolem ní prošel. Tentokrát vešel dovnitř zamračený muž s koženým kufříkem. „Dejte mi honem nějaké kafe,“ vyjekl netrpělivě.

„Na jakou máte chuť?“ zeptal se ho anděl s úsměvem.

„To je jedno, ale hlavně sebou hoďte. Nemám čas na zbytečné kecy.“

Anděl začal s přípravou kávy. „Ani se nezeptáte, kolik u nás káva stojí?“

„Kafe přece nemůže stát majlant, ne? V peněžence mám tolik peněz, že bych si mohl u vás kafe předplatit na měsíc dopředu.“

„U nás se ale za kávu neplatí penězi.“

„Co to je za nesmysl? Co tedy za něj chcete?“

„Vyprávějte mi o tom, proč a kdy naposledy se na vás někdo usmál,“ odpověděl anděl, opět s úsměvem.

„Vy jste se zbláznil, že jo? Proč bych měl vzpomínat, kdo se na mě naposledy šklebil? Lidi jsou šmejdi. Pokud se na vás usmějí, tak jen proto, aby vám vzápětí vrazili kudlu do zad!“ Muž popadl kufřík a mávnul rukou. „Co já vlastně dělám na takovým pitomým místě?“

Muž vyrazil ke vchodu, kde málem vrazil do ženy s pivoňkami. Vynadal i ji: „Nemůžete dávat pozor, ženská bláznivá?“ A poté zmizel. Žena položila krásnou kytici na stůl. „To je krása, viďte?“

Anděl se usmál a ocenil nádheru pivoněk.

„Máte to tu moc hezké. Útulné. Pivoňka by sem hodila, nechcete jednu?“

Anděl s úsměvem přijal kytičku, načež se rozhovor stočil stejným směrem jako v předchozím případě.

„Kdo a kdy se na mě naposledy usmál?“ překvapeně opakovala žena, a po chviličce odpověděla. „No přece vy. Hned několikrát.“ To anděla na chvilku zaskočilo. Nestávalo se mu často, aby si zákazníci všimli, že se na ně usmívá.

„No a předtím… Ráno jsem potkala kamarádku, a ta mi s úsměvem vyprávěla, že její synek dostal ve škole první jedničku. S prodavačkou v pekařství jsme se museli usmívat, když jsme si vyprávěli, jak umí naše kočičky rošťačit. V obchodě s květinami se usmívali všichni. Každý z nás měl radost z toho, že si domů nese krásnou kytičku. No, a než jsem vstoupila sem, usmála se na mě paní, co krmila vrabčáky a její pejsek na ně vykuleně koukal s hlavou na stranu. Prosím vás, v tak krásný den, kdo by se neusmíval?“

Anděl nalil do šálku lahodnou voňavou kávu a s úsměvem postavil šálek před ženu. „Vítejte v kavárničce andělských úsměvů.“

Den bez úsměvu je ten nejchudší den. Kolem nás je hodně důvodů k úsměvů, stačí je chtít vidět.

Milovaný archanděli Chamueli, s láskou ti posílám radostné objetí a poděkování, že každičký den je možné najít důvod k úsměvu. Slibuji, že budu i já budu rozdávat úsměvy, kdykoliv je to možné.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Michael

Tento týden pod křídly archanděla Michaela

Anděl v džínsách
(příběh milovaného archanděla Michaela)

Byl to pozemský anděl v džínsách. Mladý, ale již velice moudrý. Vzhledem připomínal sexy symboly z obálek známých časopisů, ale jeho úsměv byl hřejivější a opravdovější. Měl rád moderní svět počítačů a internetu, ale vždy si našel čas i na své další lásky – zahrádku u jejich domu a les za městem. Pro každého měl hezké slovíčko, pomáhal lidem i zvířatům, na všech se snažil nejprve vidět to lepší.

Jednoho dne si chtěl povyrazit, a tak svá andělská křídla pověsil na věšák a šel se bavit s přáteli na diskotéku.

Když se vrátil, zjistil, že křídla zmizela.

„Andělská křídla nemůžou jen tak zmizet,“ vrtěl hlavou archanděl, který uslyšel jeho panické volání o pomoc.

„Tak je někdo ukradl.“

„To už vůbec ne! Nikdo ti nemůže ukrást andělská křídla,“ ujišťoval ho archanděl. „A proč sis vlastně sundal svá křídla?“

Mladík vzdychl a provinile ze sebe vysoukal. „Chtěl jsem si odpočinout a trochu si užít.“

„A ty si myslíš, že si anděl nemůže odpočinout a pobavit se s přáteli?“

Mladíkovy oči ztrácely provinilý výraz, jak se tak se díval na udiveného anděla. Výčitky slábly, až úplně zmizely. V tu chvíli…

„Podívej se,“ kývl archanděl k věšáku, na kterém zazářila andělská křídla.

Někdy bereme svou spirituální cestu příliš vážně. Být pozemským andělem neznamená, že si nemůžeme užívat příjemností života.

Milovaný archanděli Michaeli, s radostí a láskou ti posílám poděkování za pomoc na mé životní cestě. Díky za všechny veselé stránky mého života.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Azrael

Tento týden pod křídly archanděla Azraela

Slzy
(příběh milovaného archanděla Azraela)

„Proč tak naříkáš?“ ptala se jedna slzička druhé.

„A neměla bych? Podívej se na náš osud! Vidíme jen smutné věci. Když lidi pláčí, druzí se je snaží utěšit. A co se stane? Hned si utírají slzy a snaží se nás rychle zbavit. Být slzou je nejsmutnější věc na světě!“

„Tak pojď se mnou, něco ti ukážu.“

Objevily se na místě, které obě dobře znaly.

„Tady jsem jako doma, zrovna včera jsem tu sloužila.“

„Jsi mladá, a ještě jsi toho spoustu neviděla. Tak jdeme na to! Jsi připravená opět sloužit?“

„No, jo, samozřejmě, že jsem,“ mumlala nešťastně slzička, „jenom nevím, proč musím sloužit zase tady. Včera to bylo moc smutné!“

„Dneska to bude jiné.“

Žena stála u postýlky. Nejprve až nevěřícně koukala na manžela, pak na lékaře a nakonec stočila oči k postýlce. Lékař pohladil hlavu střapatého klučiny a sdělil rodičům tu nejradostnější zprávu. „Váš synek se uzdravuje.“

Žena se na spícího synka usmála: „Bože, to jsem se ale bála,“ řekla, ale hlas se jí vzápětí zlomil. Tak jako se jí podlomila kolena. Sedla si na židli, sklonila hlavu a … slzička radosti dopadla na medailónek s andělem svírající v rukou.

Slzy patří k našemu životu. Važme si jich, ať už nám ulehčují nelehký úděl či naopak patří k projevu našich nejintenzivnějších radostí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora