Jste schopni bezpodmínečné lásky? Těchto sedm otázek to otestuje

Jediné, na čem opravdu záleží, je láska. V životě se setkáváme hlavně s láskou podmíněnou: „Budu tě milovat za určitých podmínek.“ Čistá, ryzí, nezničitelná láska je vzácností. Ovšem nikoliv fikcí – lidé s otevřeným srdcem, kteří jsou zároveň vnitřně velmi silní, existují. Nakolik jsme my sami schopni bezpodmínečně milovat, může otestovat sedm následujících otázek.

Začnu ale malou odbočkou: V psychoterapeutickém výcviku (PCA) jsme se učili a vybrušovali kvalitu v něčem podobnou – bezpodmínečné pozitivní přijetí. Měli jsme tehdy prostor na to pochopit, co bezpodmínečné přijetí druhého člověka není: Bezpodmínečné pozitivní přijetí neznamená, že schvaluji jakýkoliv čin, jež druhý člověk udělá – například, když se vůči nám zachová nehezky. Bezpodmínečné přijetí v sobě nenese jakoukoliv stopu slabosti či naivity, naopak je to kvalita vědomá, kterou je možno praxí rozvíjet – posunovat své hranice ve schopnosti ryze přijímat druhou lidskou bytost.

Co se týče samotné bezpodmínečné lásky, irská mystička Eileen Caddyová volí při popisu toho, co bezpodmínečná láska říká, podobná slova: „Miluji tě celkově a bezpodmínečně, ale nemusí se mi líbit, co děláš“ (1999: 67). Právě z její knihy Vlny ducha (1999: 64-65) pochází oněch slibovaných sedm otázek – ke každé z nich si dovolím přidat krátký komentář. Samotná Caddyová píše, že jí samotné trvalo pět a půl roku, než mohla bez zaváhání odpovědět na všechny otázky ano.

1. Mohu být vždy sama sebou a dovolit ostatním, aby i oni byli sami sebou, aniž bych je soudila, kritizovala a odsuzovala je?

V terapii bezpodmínečné pozitivní přijetí umožňuje klientovi právě možnost, být sám sebou. I v životě a v lásce je to ten největší dar, který můžeme druhému člověku dát. Asi i vy se cítíte dobře s lidmi, před kterými nemusíte nic předstírat, před kterými můžete doslova a naplno být sami sebou. Bezpodmínečná láska je – kromě přijetí – také o podpoře a nesouzení.

2. Mohu milovat a v lásce pokračovat, aniž bych chtěla něco odplatou?

Spousta lidí miluje jen proto, že očekávají, že pomocí lásky něco získají. A pak, když je druzí neocení nebo jim lásku nevrátí, jsou zklamaní. Toto však s láskou, o které je řeč v dnešním článku, nemá nic společného.

Čistá bezpodmínečná láska znamená 100 % otevřené srdce, které dává + nulové očekávání.

3. Mohu milovat někoho s toutéž hloubkou a v tomtéž stupni, ať jsme spolu či od sebe?

Tohle je dvojí oříšek. Nebo zkouška: Byli byste schopni udržet cit lásky k partnerovi za předpokladu, že ho půl roku, rok nebo dokonce několik roků neuvidíte? Anebo naopak: Dokázal bych mít stále stejně rád „náročného“ a kritického člověka, kterého vídám jednou za rok, kdyby se v mé blízkosti vyskytoval každý den?

4. Mohu milovat někoho, když s ním nesouhlasím nebo se mi nelíbí, co řekl či udělal?

Bavíme se tu o něčem, co zmiňované E. Caddyové trvalo zvládnout pět a půl let při velmi intenzivní praxi. Sociální psychologové vědí, že jsou nám přirozeně sympatičtější lidé, kteří jsou nám podobní, kteří s námi často souhlasí atd. Milovat někoho, kdo má úplně odlišné názory, to je „velmi zajímavá zkušenost“. Natož, když nám provedl něco, co se nás třeba opravdu dotklo…

5. Mohu někoho milovat tak moc, že jsem ochotna nechat ho jít, protože když tak učiním, vyroste a vyzraje?

Bezpodmínečná láska vždy klade na první místo ten nejvyšší zájem…

6. Mohu někoho milovat tak, že mu přestanu pomáhat, protože vím, že když v tom budu pokračovat, udržím jeho růst a vývoj?

Někdy je tou největší pomocí „schopnost přestat pomáhat“. Druzí si musí svou životní cestu vyšlapat sami a my nemáme právo bránit jim ve vývoji (viz i bod 5.).

7. Mohu někoho milovat tak, že když mě tato osoba opustí kvůli někomu jinému, nebudu v sobě držet hořkost, nelibost a žárlivost?

Ať už je to kvůli někomu jinému nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, pokud se druhý rozhodne nás opustit, zřejmě to v první moment vždy na chvíli zabolí. Jde však o to, postupně se naučit těšit z nové cesty našeho bývalého partnera. Přát mu to. Neboť výrok, který není z mé hlavy, ale který mě před mnoha lety oslovil, zní: „Možná že tím nejvyšším vyjádřením lásky je někdy nechat druhého jít svou vlastní cestou.“

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz

Literatura: 

Caddyová, Eileen (1999) : Vlny ducha. Onyx: Praha.