Jsem nesmělá, ale léčím se.

S lehkým humorem po zhodnocení celého dne. Ale raději od začátku.

Po noční zbytečné hádce – mnou vyvolané „šlápnutím na nažhavenou rozbušku“ = mého partnera (—PART-NERA—PAR-TNE-RA) -se vstávalo docela těžce. Žaludek bolel, srdce čekalo…

Jindy plakalo – dnes čekalo co na to já. Viník, nebo oběť? Obé. Viník ano, ale vinen čím? Rozpoutáním hádky? Snad… Zapálením „rozbušky“? Ano.

Ta tu bude vždy, pokud nepochopím, oč tu jde. Asi vím…

Prý se nepřijímám – tudíž jsem nepřijatelná i pro ostatní. Matce jsem se nejspíš nenarodila dle představ, bratrovi myslím nejsem dost poslušná, v práci, dost rychlá. Partnerovi dost hezká … a tátovi? Nevím, to už prostě nezjistím… No tož, úplná Rebelka, co Vám mám povídat…

Je ráno, tak co s takhle započatým dnem? Udělat si ho hezký i tak! Vylezla jsem z postele, oblékla se, nalíčila a za neustálých úšklebků a urážek, jsem z toxického prostředí vyrazila ven, léčit si dušičku…

S kamarádkami: ostruhou na patě a bradavicí na druhé, se dobelhala na rehabilitace. Přišla jsem v pravý čas, a tak mě objednali a naštěstí hned i vzali.

Sluníčko tak krásně po dlouhé době svítilo, že mi rozehrálo všechny buňky v těle. Vděčná a nabitá, jsem nespěchala domů „do nory“. U zastávky

se jako naservírovaný nabídl autobus. Tak jsem nastoupila, jela na konečnou a dál, kam mě nohy „donesou“.

Už dlouho jsem nikam nevyrazila a navíc sama. Bylo mi tááák skvěle. Sluneční paprsky mě dobíjely a jak opojená zázračnou sluneční (chcete-li světelnou) koupelí, se pomalu šinula po lehce kluzké silnici. Bylo 9° pod nulou a vše se nádherně třpytilo. Sníh blyštěl a skoro nešlo pohlédnout na ozářené hory v mrazivé dálce na blankytně modrém pozadí. Byla jsem úplně „osvícená“… No jak dál?

Na rozcestí rozhodl potůček, v němž se houpaly zledovatělé kouzelné rampouchové koule na koncích vrbových větviček. Nádherná hra světel, odrazů, stínů a bublavého žbluňkání. Pozdravila jsem vodu, poděkovala a pokračovala pomalým, leč vědomým krokem nahoru – tedy do kopečka.

Ze širokého pole se linul zkvašený pach „kvaků“ přikrytých sněhem a když jsem došla k zatáčce, začalo na mě působit přímo magicky ozářené osamělé tiché místo málem veprostřed pole. BÓŽÍ Bóží bóží. WAU

To už jsem byla v meditaci, ale zároveň i v přítomném okamžiku.

„Dobrý den, přeji všem bytostem na celém světě“ – začala jsem tak, jak obvykle vítám den a otevírám se přítomnosti a uvědomování otočená tváří k Slunci, jež jsem samozřejmě také pozdravila. Spolu s úklonou Matce Gáje-Zemi jsem také s plnou vděčností poděkovala za tu krásu, lásku a nádhernou energii. Podle jedné pohádky by se ten den dala energie krájet, ale víc si myslím, že ten den byl spíš „dnem Otevřených dveří“, kdy je dovoleno nakouknout, ochutnat, přivonět tomu, co nás čeká za odměnu (za práci na sobě, na otvírání srdce a prospěšnosti vesmíru). To se myslím hezky doplňuje se rčením: Jaké si to uděláš, takové to máš…

Stála jsem tam na poli ve sněhu a skoro 10° mraze, nasávala přírodní vůně, poslouchala vítr i lidi z blízké vsi a sledovala hru světel a stínů. Lovila jsem bosony, atomy atomů a sála je očními okénky a celým tělem. Nechtělo se mi pohnout. Ke Sluníčku natažené ruce bez rukavic mi zlatý kotouč zahříval, ale já ucítila daleko víc. S obrovským pocitem vděčnosti, jsem procítila svou solární čakru, jak hřeje zevnitř ven, a prohřívá mi celé tělo až k bolavým patám. No, ale říkala jsem si, co by mne tu jinak ukotvilo, vždyť bych skoro uletěla…

V tomto uvědomění, jsem se začala uzemňovat mantrou a začala se napojovat na energii Matky Země a Otce Slunce – snažíc se „zprůtočňovat“. Tímto „počinem“ se konečně dostávám k tomu hlavnímu.

Já totiž přišla na to, že JÁ jsem JÁ , či víc : JÁ JSEM nebo ještě víc:

JSEM JSEM JSEM …

Uvědomila JSEM si, že JSEM …

Prožila jsem to jako ránu hutným světlem, v němž se nebojím otevřít oči. Cítila jsem, že to je něco víc. Že to je JSEM bez okras, předsudků, nálepek a bez přikrašlování. Tento záblesk „vědomí“ ale netrval jenom vteřiny. Trvá dál… Je…

Kraťoučké záblesky, či lehké závany té svěží „bezpodmínečné moudrosti“ mne v průběhu života občas ovanuly a pak zase vyvanuly…

Teď ale Vím a už ne myslím, že JSEM. A že teď je Teď, Teď, Teď…

Otázky neotázky typu, kdo jsem?

Pomalu jsem se „odlepila“ z pole a vrátila na cestu, i „na Cestu“. Vděčná slunci, zemi a spřízněným bytostem, jež tam se mnou v tu chvíli „bytostného zázraku“ jistojistě byli, jsem se uklonila a děkovala srdcem. Zmrzlýma bolavýma nohama opatrně našlapovala, vychutnávala si zvuky křupajícího sněhu a sledovala celé prosluněné okolí. Vše nádherně třpytilo, a JÁ-BYLA. Možná i já třpytila…

Otiskla jsem svou teplou dlaň do sněhu a namalovala okolo srdíčko. Koukajíc na to „dílo“ mi hlavou šlo: Tak to jsem Já? … JÁ ? Kdo JÁ?

Vnímala a cítila jsem to JÁ, jako nekonečnou ozvěnu uvnitř mého těla. Zároveň to bylo takové plné JÁ a možná spíš MY, ale ještě líp to vystihuje slůvko JSEM. Vtiskla jsem do sněhu vedle i svou botu a utvořila jí druhé ale trochu nedokonalé srdíčko. No nedokonalé vzhledem, ale pocitem a záměrem zcela dokonalé…

Najednou jsem byla plná otázek a zároveň odpovědí, ale bez emocí. Jako mycí houba, čekající na namočení… Bylo to fajn, stejně jako teď, když o tom všem píšu. Otázky a odpovědi, vlastně průpovídky typu: Já jsem dokonalá i nedokonalá. Dokonalý člověk je ale přeci mrtvý – neboť dokonal (skonal poté, co konal) … Nedokonale dokonalá, nebo dokonale nedokonalá? Úhel pohledu. I uvnitř jsem se tomu pousmála. Nejsou to zbytečné myšlenky ubírající energii?

Lepší cítit, vnímat a ubrat na myšlení… Jako s příslovím o ohni…Nebo moc myšlení, málo potěšení… Jako zavilý analytik vidím, o kolik přicházím.

Uvnitř jsem si vesele zazpívala, pak nahlas a poté i přidala mantrou svá přání.

Na delší chvíli jsem se i vnitřně ztišila a odmlčela. Kráčela jsem pomalu a naciťovala energie. A ten klid byl Boží a v tom Božím klidu bylo tolik Boží energie… WAU

Už to slovo začínám též používat, přesto že nemám ráda poangličťování naší nádherné, mnou velmi milované, slovanské řeči. Naše JÉ to prostě nevystihuje do sytosti a hloubky. Cítila jsem ten klid v hloubi i na povrchu, vevnitř i vně… Pocity propojenosti se vším a mé právě objevené JSEM dostávaly větší rozsah. Vlastně bezhraničnost.

To ale nebyly myšlenky. Takto jsem to prožívala a jen sledovala, a až teď to překládám do slov.

A slunce dál bombardovalo — ne, to je nemilé slovo pro tu krásu — dál sprchovalo Zemi trilióntinami kvarků a bosonů v té nejnádhernější podobě. Na nebi ani mráček (snad jenom ubohý pokus o mrak v podobě několika chemtrailových odparů). Ta nebeská modř a bílé břízy…mmm, pro malíře přímo pochoutka. Zahleděla jsem se do bezlistých větví jedné a zachytila její energetický obal. Tak jsem koukla i na své prsty napřažené k obloze a uviděla svoji fialovou energii…

JÁ je vážně energie – došlo mi vnitřně to, co už jsem tolikrát jinde slyšela.

A tak jsem pomalu došla ke kapličce, poděkovala Panence Marii za lásku a energie, jenž nám spolu s Ježíšem také dodávají…a pokračovala ve svém rozjímání. Ani blízkost osídlenějších míst (tedy hlučné inteligentní civilizace) nepřehlušilo mé nově nabité dojmy z až po okraj naplněných pohárů štěstím, procítěním a uvědoměním a z poloviny plného poháru pochopení.

Uvažuji: Surfuju jednou na vlně, chvíli pod vodou – než to zvládnu, nebo jsem ta vlna – silná na níž surfař dlouho čeká, jindy slabší – sbírající energii.

Nebo jako špinavé prádlo v pračce: jednou ponořená v mydlinkách, jindy čekám na spláchnutí a jindy na nadechnutí… Půjde to vyprat? Či snad jsem ta pračka, co má za úkol tu špínu vyprat? A umaže se i pračka ?…

Asi všechno a nic. Vím už, že JSEM

Tak nač ty úvahy?

chichi, říkejte mi ČEZ

Č-erstvě

E-nergeticky

Z-anícená

s Láskou a Humorem LenDík – tedy my všichni tři

Lenka Peřichová© 2019


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png