Jak vystoupit z opakování chyb našich předků

views 864 datum 21. 7. 2021
Zdroj: Pixabay.com

V dospělosti vaše chování v něčem – přístup k partnerovi, volba partnerů, přístup k penězům, majetku, bydlení, dětem atd. vykazuje podobné rysy jako chování jednoho z vašich rodičů, prarodičů nebo jiných předků?

Objevují se u vás podobné nemoci jako u někoho z vašich předků?

Dokud tomu tak je, tak vězte, že více či méně jedete po koleji, po které jeli vaši předci, nebo některý z nich. Zkrátka žijete zatím více či méně nevědomě. Často jednáte na autopilota – na základě toho, co si nesete v genech, co si nesete z minulosti svých předků.

To ale dle mého vnímání není neměnný stav.

Naopak, my jsme tu, abychom neopakovali minulost svých předků. Abychom se vší úctou a pokorou k jejich cestě zpřetrhali ta vlákna, kterými jsme na sebe tahali jejich minulosti, jejich zkušenosti a postavili se tváří v tvář životu jako samostatní. Paradoxně v této chvíli dojde k propojení mnohem hlubšímu a to nejen se členy rodiny.

Když přicházíme na tento svět, přicházíme do určité rodové linie - jak ze strany maminky, tak i tatínka. A to bez ohledu na to, zda vyrůstáme s oběma rodiči. Zjednodušeně řečeno, minulost předků obou těchto rodových linií neseme ve své DNA. Jen některé z těch minulostí se nám však aktivují a to je pak cesta, po které jdeme, dokud jsme nevědomí a jednáme na autopilota. A navenek to pak vypadá tak, že přitahujeme ty samé typy partnerů, nebo ty samé životní okolnosti nebo máme podobnou finanční situaci nebo prožíváme věci s podobnou intenzitou jako některý z našich předků, postupně se objevuje náchylnost ke stejným nemocem atd. Anebo v těch nezpracovaných tématech našich předků se pohybujeme v druhém krajním extrému a máme tak pocit, že jejich život nežijeme, že jsme z toho již venku. Avšak pokud nás pohání strach, je to to samé, jako žili naši předci, jen to vypadá navenek jinak. Uvnitř totiž stále prožíváme stejné.

Co s tím? A jde s tím něco?

Podle mě jde! A co? Začít žít vědomě. Vystoupit z těch autopilotů. Dokud žijeme nevědomě, zcela automaticky jedeme na autopilota, jelikož přirozeně jednáme tak, jak jsme to viděli doma v dětství nebo na základě zkušenosti našich předků, o kterých vůbec nemusíme vědomě vědět, ale jsou v nás zakódovány tím, že jsme se narodili do určité linie předků.

Náš život se tak odvíjí od zkušenosti našich předků, od jejich neuzdravené minulosti. Jelikož když by jejich minulost byla uzdravená, žádná by vlastně nebyla, jelikož by byla jen přítomnost, žádné předsudky vůči čemukoliv či komukoliv.

A tak žijeme v nějaké podobě život našich předků (jejich soudy o sobě a jiných). A takto život našich předků plně žijeme, dokud nezačneme hledat sebe, dokud si nezačneme uvědomovat, že nejsme oběti, že jsme spolutvůrci.

Jenže má to háček. Takový malý chyták, do kterého se lidé, kteří začínají hledat sebe, často chytnou. A sice že si začneme myslet, že si můžeme vytvořit, co chceme, na co si vzpomeneme. Takto dle mého pohledu tvoříme z ega. A tak jak já to aktuálně vnímám, není moc velký rozdíl mezi těmi, kteří ještě nezačali hledat sebe a v jejich životě převládá orientace na hmotu a těmi, kteří takto vědomě si začínají tvořit z pozice ega. Jelikož v obou případech tito lidé automaticky následují linku svých předků. V obou případech tito lidé vychází z minulosti svých předků, konají na základě soudů a předsudků.

Proč to tvrdím?

Ti v té první skupince, kteří si ještě vůbec neuvědomují svoji tvořivou sílu, jsou zcela slepí (nevědomí), nevědomě vychází z minulosti svých předků a tedy z jejich soudů, předsudků (z jejich strachů). A tím si tvoří v novodobých podmínkách podobný život.

Avšak podle mě jsou na tom stejně i ti v té druhé skupince, kteří si již jsou vědomi toho, že v nich dřímá jakási tvořivá síla a začínají si zkoušet vytvářet to, co si usmyslí. Jelikož i tato přání často pochází ze strachu – z nějaké minulé zkušenosti, ať už naší či našich předků. A tak tato skupinka mnohdy ještě intenzivněji zabředává do kolejí minulosti svých předků. Jelikož svoji tvořivou sílu používá aktivně k jednání ze strachu pocházejícího z minulosti.

A toto platí i přesto, že si takto vytvoříme pravý opak toho, co bylo trpkou zkušeností našich předků. Například naši předci žili v chudobě a my se staneme velmi bohatí. Na materiálním zajištění není nic špatného, naopak. Avšak v tomto případě, pokud naše přání poháněl strach, pak stále žijeme život předků, jen v opačném extrému. Jelikož ať už chudý nebo bohatý, v obou vnějších projevech zůstal strach z nedostatku.

Vystoupení ze zkušeností našich předků by v tomto případě znamenalo, že bychom neměli strach z nedostatku. Tím zcela přirozeně bychom vždy měli všeho dost. A i bychom se jako bohatí vnímali. Cítili bychom se v životě v bezpečí. A co myslíte, že bychom pak od života dostávali? Co vysíláme, to dostáváme.

A jak z toho žití minulosti vystoupit?

Tím, že se začneme orientovat na lásku, na to skutečné, čím všichni jsme. Orientace na lásku nás zcela automaticky zbaví soudů a předsudků vůči čemukoliv a komukoliv. Pak se náš život začne skládat v souladu s naší skutečnou vůlí – tedy do harmonie a tvořivosti a další jiné hojnosti v takovém rozsahu, že si to neumíme naší hlavou plnou omezení vůbec představit.

A není to nic sluníčkářského. Naopak je to velmi praktické pro náš život, jelikož láska je to, kým každý jsme, a je to tak naše moc pro tvoření si doslova Ráje na Zemi. To je podle mě ta Nová Země, o které se různě píše, a do které vstupujeme. Není venku. Je v každém z nás. Jelikož leží v našem zcela jiném vnímání lidí a situací. Spočívá to v tom, že začneme správně vnímat, co je příčina a následek. Doteď většina lidí se domnívá, že to vše venku je příčina toho, proč oni se cítí blbě nebo proč nemají to, co by chtěli atd. Avšak ono je to úplně obráceně. Vše venku je jen následek stavu naší mysli (našich voleb v mysli), což je příčina.

A nejtěžší vystoupení z těch rodových cyklů mají ti, kteří to v rodinách započnou jako první. A ta jejich proklestěná cestička zasáhne všechny členy rodiny daleko široko a to bez ohledu, v jakém odporu vůči tomu dotyčnému jsou. Jeho „divnost“ se po rodině šiří jako lavina a infikuje naprosto všechny, byť každého v jiné hloubce. Ten, kdo v rodině tuto změnu započne, je však často tím špatným, černou ovcí, je divný, jiný, vadný. Aby nebyl, když bortí po generace neměnné pořádky a mnohým tak narušuje jejich iluzorní pocit bezpečí a nutí vystupovat z jejich komfortní zóny.

Vystoupením z těch ustavičných soudů a předsudků, které uvalujeme na sebe a jiné, se podrobněji věnuji v Klubové sekci a intenzivně to trénujeme během Tréninku mysli a dotýkáme se toho dle potřeby i na těch Individuálkách.

O tom, jak poznáme, jestli naše přání je z ega (ze strachu) nebo je to skutečně to, co my chceme, o tom v dalším článku.

S láskou Peťa

Zdroj: www.jinypristup.cz

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021