Jak poznáme, jestli naše přání je z ega (ze strachu) nebo je to skutečně to, co chceme?

views 842 datum 2. 8. 2021
Zdroj: Pixabay.com
Vybavte si to, co byste si přáli. Nechte tam najet ty příjemné emoce. Poté si představte to, že to nedostanete, že se vám to nesplní. Pokud při myšlence, že se vám dané přání nesplní, cítíte smutek, lítost, vztek, úzkost a jiné nepříjemné emoce – zkrátka se vám nedaří zůstat ve vnitřním klidu, rozhodí vás to, tak dle mé osobní zkušenosti dané přání zatím chcete z ega, ze strachu.

Avšak to neznamená, že když vás pomyšlení na to, že se vám přání nesplní, rozruší, že toto přání není to, co si přejete vy skuteční. Avšak podle mě to znamená, že zatím to přání chcete z ega  - na základě srovnávání s jinými, abyste byli stejně tak dobří nebo ještě lepší atd. Anebo to skutečně může znamenat, že toto přání si skutečně splnit nechcete, jelikož to není vaše cesta, jelikož to není v souladu s vaší skutečnou vůlí.

To, co vás na myšlence nesplnění vašeho přání rozrušuje, je strach. A ten může mít mnoho podob, například strach ze selhání, z nepřijetí, z nedokonalosti, ze samoty, z nelásky atd.

Když splnění vašeho přání je v souladu s vaší skutečnou vůlí a již v tom tématu nemáte strach (na vaše skutečné přání již není nabaleno ego), tak vás myšlenka na něj zahřeje na těle. Není to nikterak euforický pocit – vymrštěný plusový pocit. Není to často tak intenzivní pocit jako při myšlence přání z ega (ze strachu). Je to klidný a při tom v hloubi velmi příjemný pocit. Je to pocit jistoty, že to přání skutečně je v té čekárně zvané "vaše skutečná vůle". A jelikož víte, že tam to přání je, jste naprosto klidní, jelikož víte, že až přijde na řadu, nějakým způsobem se splní. A to je i důvod, proč při myšlence, že se dané vaše skutečné přání nesplní, zůstáváte klidní. Jelikož jednak víte, že v té čekárně je, takže se nějakým způsobem někdy splní a už toto vás zklidňuje. A jednak když jste již ve fázi, kdy jste se dostali k přání, které si skutečně chcete splnit, tak i do určité míry cítíte spojení se Zdrojem (Bohem, Univerzem, nebo jak Tomu říkáte), se kterým jsme spojeni všichni neustále. A v důsledku toho přirozeně méně lpíte na tom JAK konkrétně se to něco splní a co se splní. Jelikož čím dál jasněji cítíte, že JAK se to poskládá, zařídí, jestli to bude to či tamto atd., není vaše věc. My máme díl na tvoření zcela jiný, a sice CO – sledovat, co mě rozradostňuje z toho, co se mi aktuálně nabízí, a to v rámci možnosti si volit a být láskyplným člověkem. Podrobně se tomu věnuji v Klubové sekci, v Tréninku mysli a na Individuálkách.

Lidé jsou rozrušení při představě, že by se jim jejich přání nesplnilo nebo při představě, že to, co tolik chtějí, ještě nemají, právě proto, že na podvědomé rovině pochybují, zda to přání v té čekárně "jejich skutečné vůle" je nebo není. A pochybují, protože buď v té čekárně to přání není a oni to podprahově vědí, anebo do té čekárny nejsou zatím schopni nahlédnout, aby viděli, jasně pocítili, že to přání tam je.

Pokud naše přání splnit si cokoliv vychází z ega (ze strachu), tak lpíme, závidíme jeho splnění jiným, tlačíme sebe a jiné, aby se to přání splnilo. Zkrátka vymysleli jsme si kulisy života, které dle ega (našeho strachu) by nám poskytly naplnění, a snažíme si je v životě vytvořit. Jenže kdykoliv se snažíme vytvořit si kulisy života, fušujeme se do řemesla naší skutečné vůli, Zdroji. Vymýšlíme to ego-myslí - tou částí mysli, která je ovládána strachem a tak vychází pouze z toho, co zažila, z minulosti (ze strachu). A tedy vždy to, co my si vymyslíme, že by nás učinilo naplněnými, je při nejmenším hodně umenšené tomu, co nám náleží a co jsme tu přišli žít. 

A jak tedy přestat lpět na splnění daného přání?

Předně není nic špatného na tom mít dané přání v hledáčku. Naopak potřebujeme přání, vizi, někam směřovat. Avšak je rozdíl, když bychom si něco rádi splnili, avšak dál v radosti žijeme svůj život v přítomnosti, a když na tom splnění toho přání lpíme. V tomto případě v podstatě chceme přeskočit přítomnost a v přítomnosti jsme už jakoby v budoucnosti, kdy v přítomnosti řešíme a tlačíme to splnění svého přání a naše přítomnost se točí hlavně kolem toho a podřizujeme se tomu nikoliv v radosti, ale v tlaku.

Předně bych si uvědomila, že jenom v přítomnosti tvoříme. Takže bych byla v přítomnosti.

Dále bych si uvědomila, že to skutečné vyvstane v mém životě samo, bez nátlaku. Jelikož pokud je to skutečné, tak to JAK to přijde, jakou to bude mít podobu, není výsledkem mého tlaku, úsilí. Jelikož to skutečné, to, co je moje, já v konkrétní podobě netvořím, tvoří to Zdroj. Já „pouze“ svým dílem ve spolutvoření dovolím, aby to přišlo, a to orientací se na lásku, orientací na to, kým skutečně jsem a jsou jiní, orientací na to, kde cítím vnitřní expanzi, volnost, radost atd. Zkrátka to umožním tím, že ať už přímo nebo nepřímo těmito demonstrativně vyjmenovanými způsoby já se rozhodnu, aby se to poskládalo v souladu s mojí skutečnou vůlí, která není rozdílná od vůle Zdroje.

S láskou Peťa

Zdroj: www.jinypristup.cz

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021