Teorie o schopnosti Měsíce ovlivňovat nálady a rozpoložení lidí se datuje tisíce let do minulosti, moderní medicína jej však veskrze odmítá. Nový výzkum naznačuje, že na starých příbězích může být zrnko pravdy.

Nálady v souvistlosti s Měsícem

Pětatřicetiletý muž hospitalizovaný v psychiatrické léčebně Davida Averyho byl inženýr. „Rád řešil problémy,“ vzpomíná Avery. Důvodem jeho umístění pod psychiatrický dohled, jehož součástí byl r. 2005 i David Avery, byly jeho nálady, přecházející bez varování z extrému do extrému – někdy též doprovázené sebevražednými představami a viděním či slyšením neexistujícího. Jeho spánkový rytmus byl obdobně kolísavý, fluktuující mezi téměř úplnou insomnií a 12 (i více) hodinami za noc.

Možná v návyku z povolání si onen muž vedl důkladné záznamy těchto změn, snaže se v tom všem najít systém. Avery se při studiu těchto záznamů drbal za uchem: „Rytmika celé věci bylo to, co mne zaujalo,“ říká. Připadalo mu, že pacientovy změny nálad a spánkového biorytmu opisovaly křivku střídání přílivu a odlivu, střídání iniciované gravitační silou Měsíce. „Vypadalo to, že během období krátkého spánku nastával nejvyšší příliv,“ říká Avery. Nejdříve zavrhl svou tezi coby bláznovství. I kdyby se cykly nálad tohoto muže shodovaly s cyklem měsíce, neměl žádný mechanismus k vysvětlení tohoto jevu ani nápad, jak ho řešit. Pacientovi byly předepsány tišící prostředky a světelná terapie ke stabilizaci jeho divoké náladovosti a spánkového rytmu, a po čase byl propuštěn. Avery uložil pacientův záznam do příslovečného šuplíku a více na něj nemyslel.

Cyklická bipolární porucha

O dvanáct let později publikoval věhlasný psychiatr Thomas Wehr práci popisující 17 pacientů s Cyklickou bipolární poruchou – nemocí ducha, při níž se pacientova nálada náhle pohybuje od deprese k mánii – jejichž nemoci, shodně s nemocí Averyho pacienta, projevovali nezvyklou cyklicitu.

Vliv Měsíce na lidi s bipolární poruchou

Thomas Wehr prohlásil:

„Na celé věci mne zarážela nezvyklá přesnost, jíž se obvykle biologické pochody nevyznačují. Dovedlo mne to k myšlence, že tyto cykly vede externí vliv, do čehož očividně zapadal vliv Měsíce (vzhledem k historickým předpokladům ohledně vlivu Měsíce na lidské chování).“

Po staletí věřili lidé ve schopnost měsíce usměrňovat lidské rozmary. Anglické slovo „lunacy“ (šílenství) pochází z latinského lunaticus,tedy „stižený Měsícem“, a jak řecký filozof Aristoteles, tak římský přírodozpytec Plinius starší věřili, že nemoci jako šílenství a epilepsie jsou zaviněny Měsícem.

Také kolovaly zvěsti o tom, že těhotná žena pravděpodobně porodí za úplňku, ale jakákoliv vědecká validita je dle evidovaných záznamů porodu během různých lunárních cyklů nedostatečná. Totéž platí u zkazky, že lunární cyklus zvyšuje či snižuje násilné tendence lidí diagnostikovaných s mentální poruchou či vězňů – i když jedna studie naznačuje, že venkovní kriminální aktivita (incidenty na ulicích či přirozených prostředích typu pláž) se může zvyšovat s množstvím měsíčního svitu.

Studie kvality spánku v závislosti na fázi Měsíce

Důkazy naopak podporují tezi, že spánek se různí podle postavení Měsíce. Například studie v roce 2013, prováděná ve vysoce kontrolovaném prostředí spánkové laboratoře, prokázala,že během úplňku lidé usínali v průměru o pět minut déle a spali o dvacet minut méně než ve zbytku měsíce – i když nebyli vystaveni slunečnímu svitu. Měření jejich mozkové aktivity zase prokázalo, že množství hlubokého spánku jimi prožité kleslo o 30%. Je však třeba dodat, že replikující studie nedokázala potvrdit tyto nálezy.

Podle Vladyslava Vyazovskiého, spánkového výzkumníka Oxfordské univerzity, je klíčovým problémem fakt, že ani jedna ze studií nemonitorovala spánek konkrétního jedince po celý lunární měsíc či více měsíců. „Jediná správná možnost, jak k problému přistupovat, je systematicky zaznamenávat toho kterého konkrétního jedince po delší dobu a v průběhu různých fází,“ dodává. Tímto se přesně řídil Wehr ve své studiu bipolárních pacientů, sleduje data jejich výkyvů nálad, v některých případech i v řádu let. „Jelikož se lidé v reakcích na lunární cyklus tak liší, pochybuji, že bychom cokoliv našli, kdybychom průměrovali všechna data z mého výzkumu,“ říká Wehr. „Jediný způsob, jak cokoliv nalézt, je posuzovat každého člověka individuálně v průběhu času, v tu chvíli se začnou ukazovat vzorce.“ Když tak činil, Wehr objevil, že tito pacienti spadají do dvou kategorií: nálady některých lidí následovaly cyklus 14.8/den, nálady jiných cyklus 13.7/den – i když někteří mezi těmito statusy přepínali.

Vliv Měsíce

Měsíc ovlivňuje Zemi v mnoha způsobech. První a nejevidentnější se týká přítomnosti měsíčního světla, přičemž nejvíc je ho při úplňku, tedy jednou za 29,5 dní, a nejméně 14,8 dní poté, během novu. Potom následuje gravitační síla Měsíce, tvořící střídání přílivu a odlivu každých 12,4 hodin. Výška těchto úkazů také kopíruje cyklus dvou týdnů – konkrétně „spring-neap cycle“, který je výsledkem kombinování síly Slunce a Měsíce, trvající 14,8, a 13.´,7-denní „declination cycle, který je ovlivněn relativní pozicí Měsíce a rovníku. A jsou to tyto přibližně dvoutýdenní cyklus výšky přílivů a odlivů, se kterými se Wehrovi pacienti „synchronizují“. Neznamená to, že se přepínají mezi mánií a depresí každých 13,7 dní, „jde o to, že když takové přepnutí přijde, neděje se to v jen tak nějaké chvíli, často se tak děje v určité fázi lunárního cyklu,“ říká Avery.

Potom, co nahlédl do Wehrových výzkumů, Avery ho telefonicky kontaktoval, a spolu dodatečně analyzovali data Averyho pacienta, jenom aby objevili, že jeho případ vykazuje také periodicitu 14,8 dnů ve svých náladových skocích. Následující důkazy vlivu Měsíce ukazují, že jsou tyto jindy nepravidelné rytmy každých 206 dní narušeny jiným lunárním cyklem – cyklem zodpovědným za tvorbu „superměsíců“, při němž je Měsíc svou eliptickou orbitou zanesen obzvláště blízko Zemi.

Anne-Wirz

Anne-Wirz Justice, chronobioložka v Psychiatrické nemocnici Baselské univerzity ve Švýcarsku, popsala Wehrova ohledně vztahu lunárního cyklu a maniodepresivních poruch jako „věrohodný, ale komplexní“. „Stále není známo, jaké mechanismy za tím stojí,“ dodává. V teorii je světlo úplňku může narušit lidský spánek, což může zase ovlivnit jejich náladu. To platí zejména o bipolárních pacientech, jejichž výkyvy nálad jsou mnohdy umocněny narušením spánku nebo cirkadiánního rytmu – 24hodinové oscilace, obecně známé jako fenomén biologických hodin nebo vnitřního času, který může být narušen například nočními směnami či mnohapásmovými lety. Vyskytují se důkazy, které tvrdí, že spánková deprivace může být použita k pozvednutí bipolárních pacientů ze stavu deprese.

Fáze Měsíce

Wehr tím podporuje teorii, že Měsíc jistým způsobem ovlivňuje lidský spánek. Čas probuzení se u jeho pacientů v průběhu lunárního cyklu posouvá stále dopředu, zatímco usínání je stejné (tudíž spí déle a déle), dokud příkře nezkrátí. Tento tzv. „phase jump“ je šasto spojován se začátky manické fáze. I přesto Wehr nepovažuje za strůjce Měsíční světlo. „Moderní svět je natolik světelně znečištěn a lidi tráví tolik času pod umělým osvětlením, že v nás byl signál Měsíčního svitu, tedy času ke spánku, potlačen.“ Naopak se domnívá, že spánek a nepřímo tím i náladovost ovlivňují jiné fenomény spojené s lunárním cyklem – nejpravděpodobněji spojené s gravitační silou Měsíce.

Fluktuace zemského magnetického pole

Jedna možnost je, že tato síla spouští nenápadné fluktuace zemského magnetického pole, na něž mohou být někteří jedinci citlivý. „Oceány jsou kvůli slané vodě vodivé, a jejich přesouvání v době odlivů a přílivů, mohou v tomto být nápomocny.“ Říká Robert Wickes, expert přes vesmírné počasí na Londýnské univerzitě. I přesto je však efekt nepatrný a schopnost Měsíce ovlivňovat gravitační pole Země do míry vedoucí k biologickým změnám nepotvrzená. Některé studie s jistotou spojovaly sluneční aktivitu se zvýšením počtu infarktů a mozkových mrtvic, epileptických záchvatů, případů schizofrenie i sebevražd. Když sluneční větry nebo projektily sluneční masy zasáhnou zemské magnetické pole, dochází k výskytu neviditelných elektrických proudů dost silných na vyhození jističů, které mohou ovlivňovat srdeční a mozkové buňky, citlivé na elektřinu.

Wickes vysvětluje:

„Problém netkví v tom, že by snad tyto jevy neexistovaly, výzkumy jimi se zaobírající jsou velmi omezené a nic nelze tvrdit s určitostí.“

Na rozdíl od určitých druhů ptactva, ryb a hmyzu, člověk podle všeho není obdařen magnetickým smyslem. Přesto byla dříve tohoto roku publikována studie, která si klade za cíl vyvrátit tuto tezi. A výsledek? Když byli lidé vystaveni změnám magnetického pole – ekvivalentní těm, na které můžeme narazit v každodenním životě – byl u nich zaznamenán pokles mozkové aktivity z hlediska alfa částic. Alfa částice produkujeme, když jsme vzhůru, ale neprovádíme žádnou konkrétní činnost. Důležitost těchto změn zůstává nejasná, může se jednat o zbytečný vedlejší produkt evoluce. Ale také můžeme být náchylní k reakcím na magnetické pole, které si hraje s našimi mozky způsobem, který je nám neznámý.

Magnetická teorie se Wehrovi zamlouvá, neboť v průběhu uplynulé dekády naznačovalo několik studií, že některé organismy, například octomilky, mají v tělech protein jménem kryptochrom, který může fungovat jako magnetický senzor. Kryptochrom je klíčovým komponentem buněčných hodin, které zaznamenávají náš 24hodinový biorytmus v našich buňkách a orgánech, včetně mozku. Když se kryptochrom sváže se světlo pohlcující molekulou flavinu, nejen že tato substance říká buněčným hodinám, že je světlo, spouští reakci, která učiní celý molekulový komplex magneticky citlivým. Bambos Kyriacou, behaviorální genetik na Leicesterské univerzitě, prokázal, že vystavení nízkofrekvenčním elektromagnetickým vlnám může přenastavit buněčné hodiny octomilek, což vede k posunutí jejich spánkového biorytmu.

Změny v buněčných hodinách

Kdyby totéž platilo pro lidi, může to vysvětlit náhlé změny nálad pozorované na Wehrových a Averyových bipolárních pacientech. „Tito pacienti zažívají časté a dramatické změny v jejich buněčných hodinách, když prochází svými cykly náladovosti, a v načasování a trvání jejich spánku,“ dodává Wehr.

I přesto, že je kryptochrom klíčovým komponentem lidských cirkadiánních hodin, figuruje v nich v lehce jiné verzi oproti hodinám octomilek.

Alex Jones, lékař v Národní lékařské laboratoři v Teddingtonu v Británii říká:

„Vypadá to, že kryptochrom lidí a ostatních savců nepoutá flavin, a bez flavinu nemá celá magneticky citlivá soustava spouštěč k probuzení. Krom toho je nepravděpodobné, že lidský kryptochrom je citlivý na magnetické pole, za předpokladu, že se neváže s jinými, nám odsud neznámými molekulami v našem těle, které jsou s to detekovat magnetická pole.“

Další možnost je, že Wehrovy a Averyho pacienti jsou náchylní na měsíční přitažlivost stejným způsobem jako oceány: skrz slapové síly. Běžný oponující argument zní, že i když jsou lidé tvořeni ze 75% z vody, mají jí kvantitivně méně nežli oceán.

Měsíc

Kyriacou říká:

„Lidé jsou sice tvořeni z vody, ale tomuto množství odpovídající síla je tak slabá, že jí z biologického hlediska nemůžeme brát v potaz.“

Pokusy s modelovým organismem

I přesto souhlasí s pokusy prováděnými na Arabadopsis thaliana, travině, která se považuje za modelový organismus ke studování kvetoucích rostlin. Tyto pokusy ukazují, že růst jejích kořenů kopíruje 24.8denní cyklus – tedy téměř přesnou délku jednoho lunárního měsíce.

„Tyto změny jsou tak malé, že se dají detekovat pouze extrémně citlivými zařízeními, ale existuje již 200 studií podporujících tuto tezi,“ říká Joachim Fisahn, biomedik z institutu Maxe Plancka pro fyziologii rostlin v Potsdamu v Německu. Fisahn simuloval dynamiku vzájemného působení vodních molekul v jediné rostlinné buňce a zjistil, že každodenní lehké změny v gravitaci způsobené Měsíční orbitou by stačily na vytvoření úbytku nebo nadbytku molekul vody v buňce.

Obsah vodních molekul – byť v řádech nanometrů – se bude měnit i při nejmenších výkyvech v gravitaci. V důsledku toho nastane pohyb vodních molekul skrz vodní kanálky, voda zevnitř začne proudit ven či naopak v závislosti na směru působení gravitační síly. To by mohlo mít vliv na celý organismus.

Nyní plánuje otestovat rostlinu v kontextu růstu kořenů pomocí studování rostlin se zmutovanými vodními kanálky, aby zjistil, zda se jejich růstové cykly změní. Pokud jsou buňky rostlinného původu tolik ovlivnitelné slapovými jevy, Fisahn nevidí jediný důvod, proč by to neplatilo i o buňkách původu lidského. Vzhledem k tomu, že život pravděpodobně vznikl v oceánech, některé suchozemské organismy mohou stále dost dobře disponovat zařízením na předpovídání slapových jevů, i když pro ně samotné není více užitečná.

I když nám objevení těchto zařízení stále uniká, žádný z vědců dotazovaných pro účely tohoto článko neměl námitky k Wehrovu nálezu, tedy že změny nálad jsou rytmické a že tyto rytmy mohou korelovat s určitými gravitačními cykly Měsíce. Wehr samotný doufá, že další vědci budou na tuto problematiku nahlížet jako na pozvánku k dalšímu zkoumání. Říká: „Nedokázal jsem zodpovědět otázku, čím je tento efekt způsoben, ale myslím, že jsem tyto otázky svými objevy alespoň položil.“

Zdroj: www.suenee.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png