Zdroj: Pixabay.com

Kdo jsme? Jsme vše. Jsme radost, bolest, štěstí i tlak, který zažíváme. Často o sobě máme různé představy a některé jsou velmi líbivé a sugestivní. Opravdové vědomí však nesoudí. Prostě je a je šťastné.

Doba čtení 5 min.

Cesty k sobě


Nenašla. Nelze najít samu sebe, neboť sám sebe člověk nenajde, tím již jsme. Nebo nejsme? Myslíme si, že víme, kdo jsme, že víme, jací jsme, ale je to jen iluze ega. Nejsme nic a zároveň jsme všechno.

Zdroj: Zivot-ze-srdce.webnode.cz

Všechno, co vidíme zvenčí u lidí, u kterých máme pocit, že víme, jací jsou a jací by měli být, jsme také my sami. Není nic mimo nás a přitom vše, co ve skutečnosti vnímáme jako realitu, si tvoříme naší myslí.

A teď se to pokusím převést do člověčího jazyka:)

Myslela jsem si, že vím, kdo jsem a co nejsem, abych zjistila, že to bylo jen mé ego (mysl), které mi hrálo představy někoho, kdo ve skutečnosti tohle všechno není a nemůže být. Jedna část je naše představa o nás samých a další část je vědomí, které jakoby mimo nás přináší naše pocity (ze srdce) a zvědomuje nám, že nejsme nic z toho, co jsme si mysleli.

Tak ještě jinak, více jednoduše a na plnou hubu:)

Myslela jsem si, že jsem lepší, než jsem, myslela jsem si, že jsem horší, než jsem, abych zjistila, že nejsem ani jedno. Ve skutečnosti jediné, co opravdu jsem, je NIC. Nic nejsem. Nejsem osobnost, nejsem mé zkušenosti, nejsem má minulost, přítomnost, ani budoucnost. Nejsem nic, jen vím, že jsem.

Tak ještě jinak, jak to jen zjednodušit:)

Nejsem nic, je jen pocit, že jsem, že existuji.

Zkrátka jsem si hrála na někoho, kdo něco ví, něco cítí, něco žije, něco tvoří, něco má, taky spousty nemá, nežije, necítí, netvoří, abych přišla na to, že je to jedno, neboť pravdu, opravdovou pravdu nelze vidět a vlastně ani cítit. Můžeme se jen domnívat, že pravda někde je, ale my nejsme v současnosti ti, kteří ji mohou uzřít.

A tak jen jsem:)

Okolo mě se odehrává hra na život, uvnitř mě, je srdce, které cítí život a mysl, která mu dává slova, ale to, co mě řídí, co mě vede, co mě formuje, je mimo mě a mimo tuto planetu. Něco, co můžeme nazvat duší nebo vyšším vědomím, ale na jehož existenci si nemůžeme sáhnout, takže jen vím, že je. A jak to vím? Prostě vím (cítím).

Je to kruh, nemá to začátek ani konec. Jen to je. Děje se to. Můžeme to řídit? Ne, to se řídí samo. Můžeme to změnit? Ne, to je jen zdání. Můžeme to skončit? Ne, to je iluze. Můžeme to přeměnit? Ne, to se mění samo. Takže co můžeme? Jen to přijmout a být za to vděční.

Být vděční za to dobré i za to špatné. Proč?

Protože to je to poznání, že i to nejhorší z našeho pohledu je pro nás vlastně to nejlepší. Nyní jsem zažívala najednou nádherné období a zároveň velice náročné. A v tomhle extrému polarit jsem se cítila po většinu času klidná a zároveň silná ve své jemnosti a zranitelnosti.

Přijímala jsem informace a rány, a zároveň prožívala radost a souznění. Nelze popsat všechny pocity a emoce, které mnou v jednu chvíli procházely. Přijímala jsem nové pocity, nový stav bytí a už se to nesnažila pochopit, ale jen si uvědomit, že se to děje.

Trpělivost, nazvala bych stav mezitím. Stav, kdy jen jsem a čekám, co to přinese, a zda mi to dá odpovědi na to, co se to děje a proč. Na jednu stranu mi to bylo jedno a na druhou stranu jsem věděla, že to musí mít nějaký “hlubší” důvod.

Alchymie, kdy spojujeme obě polarity života zároveň.

Nyní jsem ve stavu, kdy pociťuji vděčnost za všechny ty lidi, kteří mi tyto lekce způsobili, za všechny ty lži, manipulace, hry, masky, které jsem mohla uvidět, a zároveň si díky jejich existenci plno věcí uvědomit u sebe a na sobě. S velkou vděčností a láskou děkuji za tyto lekce, neboť musí být velmi těžké tohle žít a způsobovat ostatním, neboť se to zároveň děje i jim samým. A naučilo mě to nesoudit, nehodnotit, ale vnímat tu bolest, která se uvolňuje ze všech stran.

Uvědomit si, že i já jsem taková, že i já jsem všechno to, co mě způsobovalo bolest zvenčí.

Tohle období bylo za odměnu, neboť nebylo nic menšího, co by mohlo člověka opět posunout o velký kus k poznání, že není nic, co by nebyl a co je. Že život je dokonalý ve své hravosti, synchronicitě a vynalézavosti. Je to scénárista, který není ještě doceněn a nejspíše bude poznán až na věčnosti:)

Není nikdo, kdo nám chce ublížit. To si jen lidé ubližují sami sobě.

Hledáme smysl života, hledáme naplnění, lásku, radost, harmonii, ale není co najít. Buď budeme neustále hledat, nebo si to již dovolíme to žít. Nelze totiž najít něco venku, co už máme dávno uvnitř a je to jen o tom, dovolit sami sobě – to přijmout a žít.

Tahle hra, kterou tu všichni hrajeme má nyní nová pravidla.

Skončil starý systém, který se naoko ještě drží, ale ve skutečnosti již tento nesmysl jménem “realita” skončil a my začínáme žít nový skutečný život. Život, uvědomění si toho, kdo ve skutečnosti jsme, život z pozice vědomí a vedení našich srdcí (intuice a důvěry, že je o nás vždy postaráno pro naše nejvyšší dobro a dobro celku).

Propouštíme ještě ty staré vzorce a programy mysli, nefukčního systému a ega. Propouštíme všechno, co už k nám nepatří a není možné to dále nést. Do nového života vstupujeme nazí, emocionálně nazí, bez veškerých představ o nás samých a představ o ostatních. Není nikdo lepší nebo horší, je jen zdroj, jedno vedení a jeden směr. Není na nás vést, není na nás konat, řídit, tvořit, neboť se to děje skrze nás samo. My jsme jen ti, kteří přijímají a čím méně odporu procesu dávají, tím lehčeji se jim jde.

Nová hra je o lásce sám k sobě, o důvěře v samotný život a naše srdce (intuici), která vědí, a která nesou uvnitř sebe představu dokonalého života, který chceme a máme žít.

Jsme tvůrci, jsme mágové, jsme silné lidské bytosti, které nyní tvoří nový svět podle svých snů a nejkrásnějších představ. Ale ten svět nevytvoříme zvenku konáním, nebo bojováním, ale ze svého středu, ze sebe sama, tím, že necháme naše vyšší vedení, aby to všechno vytvořilo skrze nás. Je to stav o nás bez nás, ale skrze nás.

Protože jen skrz sebe (svá srdce) lze stvořit nový láskyplný svět.

Vždy začít a končit u sebe. Nic jiného proto nelze dělat a ani to není náš úkol. Náš úkol je rozhodnout se pro to nejlepší pro sebe sama, a vědět, že to již mám, že to již ke mně jde.

Pokud chceme najít poklad uvnitř nás samých, musíme se rozhodnout pro to nejlepší pro sebe a pak se tohoto rozhodnutí držet. Je jedno, co ještě bude přicházet zvenčí, neboť my víme, že jsme se již rozhodli a toto rozhodnutí nic a nikdo nezmění. Ani ego (mysl), která se nás snaží chytit a zkouší, zda jí dáme pozornost. Pokud ji jen uvidíme, ale necháme být, odejde a to “božské” – to správné se vytvoří samo.

Žijme podle své intuice (svého srdce) a vše ostatní nechme odejít.

Pokud jste dočetli až sem, jste připraveni tuhle skutečnost přijmout a zvolit si ten nejlepší život pro sebe. Jsme božské lidské láskyplné bytosti a nic na tom nezmění, jestli tomu už věříte, nebo ještě ne!

Zdroj: Zivot-ze-srdce.webnode.cz

Autor: Život ze srdce

Zdroj: zivot-ze-srdce.webnode.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě