Zdroj: Pixabay.com

Potřebujete nějaký návod, jak co nejlépe “přežít” silné transformační toky? Budete překvapeni, tady ho najdete. Kdo ale čeká zázraky bez práce, ten bude zklamán. A jedna stará dobrá rada, žijte ze srdce, ale opravdu vždy.

Doba čtení 9 min.

Cesty k sobě


Energie, vibrace, buňky našeho těla, které lze na základě vědomé změny, přeměnit na něco nového, lehčího, tvůrčího. Staré buňky, starou energii, která nám již neslouží lze změnit a uvolnit tak prostor novému. Nyní přišel klíč, jak přeměnit starou energii a tím změnit své nastavení, svou vlastní vibraci tady a teď?

Zdroj: Mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

To, že jsme energie, která nese informace v podobě zkušeností (všech našich životů, a i energií rodu), strachů, naučených vzorců a přijatých programů snad již víme, a není nutné tuto skutečnost více rozebírat.

Víme také, že lze tuto energii v nás přeměnit, možná i vnímáme, co je skutečně naše (intuice, srdce) a co z mysli (ega). Víme již, že mysl není špatná, je to naše JAK. A srdce je naše CO.

Pokud již žijeme ze srdce, jsme napojeni na proud života, tak jsme vedeni intuicí a naše srdce nám říká CO, mysl, naše ego, zkušenosti nám říkají JAK, tedy konají a převádí naše CO do reality.

Již delší dobu, ale i každým dnem a s každým dalším rokem se bude tlak na ty, kteří ještě žijí z mysli, zvyšovat. Jsme vedeni do srdce a naše tzv. staré energie jsou zvědomovány, abychom je uzřeli a již nechtěli nést, či-li žít.

Probuzení, tzv. transformace vlastně znamená, že již necheme žít náš starý život, že nám nevyhovuje, a rozhodneme se žít již jinak. Cítíme totiž, že skutečnost je jiná, než jsme si doposud mysleli a začneme hledat návod, jak jít do svého srdce, a jak proces nového života nastartovat.

A nyní přichází jednoduchý návod, jak na to.

Nehledejme žádné složitosti, přestaňme poslouchat mysl, když nám říká, co máme dělat, a že to není jednoduché.  Mysl má svou funkci danou – koná, ale až poté, co se rozhodneme, co má vykonat. Rozhodnutí musí přijít vždy ze srdce. Pokud chceme slyšet srdce, rozhodněme se a neustupujme ve svém rozhodnutí.

Věřme, že vedení přijde a buďme trpělivý.

Tím, kým ve skutečnosti jsme, nese naše srdce – naše duše. To, kým se cítíme z pozice mysli, to neseme v našich buňkách a v naší energii, a pokud to sami necítíme, jsou tu lidé a situace, které nám ukazují, co máme ještě uzřít a přijmout. Všechno, co se nám děje, není náhoda, náhoda neexistuje, je to jen život sám a jeho dokonalost, jeho vedení nás samotných.

Pokud máme například pocit viny – vždy přijde někdo, kdo nám zahraje žalobce a rozdmýchá náš pocit viny. V tomto případě je potřeba si vinu přiznat, přiznat si, že se tak cítím, ale vědět, že žádný viník ve skutečnosti neexistuje, jsou jen situace, které se nám dějí a my jsme jejich pozorovateli.

Pocit viny si neseme z minulosti, je to minulost, už se to stalo a není potřeba tuto starou energii v sobě dále nést. Přijměme, že jsme se v minulosti dostali do situace, kdy jsme se cítili viníky a nyní tuto energii odevzdejme (životu, vesmíru, Bohu, Zdroji, větru), odpusťme sobě a nechme to odejít. Pak už se k tomu nevracejme a věřme, že jsme tímto dali prostor energii nové, která může přijít.

Pokud cítíme silný pocit viny, požádejme dotyčného o odpuštění. Buď sami v sobě, nebo přímo. Nečekejme odpověď, neočekávejme reakci, udělejme to pro sebe a tím tento proces v sobě ukončeme. Mysl se možná bude ještě chvíli snažit nás vrátit zpět, ale to je jen známka toho, že stará energie se rozpouští a odchází. Není potřeba se k tomu vracet, jen přijměme, že jsme již proces dokončili a těšme se na novou čistou energii, která tak může přijít.

Pokud jsme v pocitu oběti – ostatní nám hrají ty, kteří nám ubližují a nemají nás rádi. Pokud se cítíme tak, že je nám nás samotných líto, uzřeme, že jsme v energii oběti, a proto je nám dána tato role a hráči jedou v tomto tónu – v naladění na naši energii. Do této role jsme se postavili sami, nebo jedeme v energii rodu, či přes naučené vzorce, ale to není důležité, proč jsme v této energii, důležité je, uvidět skutečnost, že v této energii jsme, přijmout to a rozhodnout se, že to již nechceme. Tak jednoduché to je! Propusťme tuto energii, odevzdejme ji (životu, vesmíru, Bohu, Zdroji, větru), odpusťme hráčům, ale i sobě a nechme to odejít.

Pokud cítíme silný pocit oběti, je to jen hra na to, abychom vstoupili do své síly, stanovili si hranice a nenechali se již týrat. My nejsme oběť a nikdo zvenčí nás nemůže ohrozit, pokud si to nenecháme sami líbit. Bojíme se, že nás nebudou mít ostatní rádi, bojíme se, že zůstaneme sami. Rád nás ve skutečnosti nemůže mít někdo zvenčí, pokud nemáme rádi sami sebe! My sami si musíme a máme dát tu největší lásku. My sami, každý z nás, je nejdůležitější na světě, tak přestaňme očekávat lásku zvenčí a dejme si ji sami sobě. Jak? Rozhodněme se a pak si za svým rozhodnutím stůjme. Máme svobodnou vůli, mi si určujeme, kdo jsme a co chceme.

Pokud máme strach ze smrti – okolí nám ho ukazuje prostřednictvím informací, které v nás vyvolávají strach o svůj život. Okolí (zprávy, známí, rodina, atd.) nám ukazuje, že je proč se bát, že svět je zlý, že lidé jsou hrozní. V tu chvíli budeme muset přijmou strach ze smrti. Přijmout to, že se bojíme a prožít si strach ze smrti až na dřeň. Procítit, co se stane, když tedy zemřeme. Jaký je to pocit zemřít? Když totiž zemřeš, už ti nebude vadit, že nežiješ, je to jedno. Bojíme se něčeho, co se zatím neděje, a ani tady a teď nenastane. To mysl vytváří domněnky a tím nás drží v pocitu, že bát se o život nás ochrání, ale opak je pravdou.

Prožij si ten strach, přijmi ho, no tak se bojíš o život, no a co?! Nech ten strach projít. A až to budeš cítit – odevzdej strach o život – odevzdej ho (životu, vesmíru, Bohu, Zdroji, větru), a nech přijít novou energii, tvůrčí, životodárnou.

Pokud máme strach o druhé – nechceme vidět sami sebe, bojíme se mít se rádi a tím mít rádi i druhé. Strach o druhé nám má zastřít, že vlastně nemáme rádi sami sebe. Bojíme se mít se rádi, máme pocit, že si to nezasloužíme, nebo že nás musí mít rád někdo zvenčí, a tak nám mysl simuluje tuto iluzi – lásku k druhým prostřednictvím strachu o ně. To není skutečná láska, to je jen strach mít se rád.

Přijměme tento strach, přijměme, že se nemáme rádi a odevzdejme tento pocit (životu, vesmíru, Bohu, Zdroji, větru) a nechme přijít nový pocit. Dovolme si mít se rádi. Pečujme o sebe.

Všechno se děje samo, je dobré si uvědomit, že to nejsme my, kdo tvoří svůj život.

My nejsme těmi, kdo určuje hru, ani herce, my nejsme ani tím, kdo hraje. Jsme jen divákem, který ale nemůže hru ovlivnit myslí, může ji jen sledovat a volit si, jak bude hru vnímat (cítit srdcem). To, jak hru vnímáme, dokážeme ovlivňovat až časem, až propustíme své strachy a plně vstoupíme do proudu života.

Život se děje sám, ty konáš pod jeho vedením a všichni okolo ti hrají pro tvůj růst a tvé uvědomění. Hra pokračuje a není na tobě, jaká hra to bude, není ani na tobě, jak se při hře cítíš. Ty můžeš změnit jen úhel pohledu, to, jak hru vnímáš. Nezměníš pocity, které u hry máš, ale přijmy hru, změň úhel pohledu a hra se změní.

Takto můžeme měnit i minulost, a tím změníme i přítomnost a pak i budoucnost. Začněme mít herce rádi, začněme mít rádi samotnou hru, která je nejdokonalejší právě pro každého z nás. Začněme mít všechny herce rádi, mějme s nimi soucit, tolik toho už prožili a tolik toho nesou v sobě a na sobě. Dejme hercům péči, lásku, protože celé to představení hrajeme všichni pro sebe, pro svůj růst a vysvobození.

Přijměme už konečně to, že nejsme režisérem, přijměme to, že ani nejsme autorem této hry, přijměme i to, že není v naší moci ovlivnit děj hry, přijměme to, že jsme “jen” tím, kdo hru sleduje a kdo má z hry nějaké pocity. Propusťme už otěže hraní a nechme je spadnout.

Ty netvoříš texty, ani scénu, ty ale dokážeš tím, že uvidíš hru, že uvidíš skutečnost toho, že se to hraje pro tvé nejvyšší dobro a dobro všech zúčastněných, pochopením, co ti chce hra sdělit, změnit celou hru.

Ale to, zda vidíme účel hry, není také na nás, všechno se to děje samo. A v tom je paradox vesmíru a skutečnost života. Nejsme tím, kdo tvoří náš život, my ho “jen” máme žít.

Tak proč chceme ještě hrát viníka, oběť nebo toho, kdo se bojí smrti, a tím i samotného života, když nejsme ten, kdo tuhle hru hraje, ani vytváří. My jsme “jen” ten, kdo život žije – pozoruje.

Změň úhel pohledu, změň to, co vidíš a změníš celou hru.

Jsme tvůrci, ale na Zemi jsme součástí celku, neboť my jsme celek. Ty jednotlivé části, které nazýváme lidmi, stromy, zvířaty, rostlinami, mraky, vesmírem, zemí, vodou, atd., jsme vytvořili pro naše poznání, pro náš růst. Už dávno jsme vyrostli, jen nyní prožíváme střípek cesty poznání růstu a není nic, co by růst zastavilo.

Jediné, co můžeme dělat, je nechat věci, ať se stanou a užívat si život, ať přináší cokoliv. Být vděční, pociťovat vděčnost, připomínat si vděčnost za to, co právě teď máme a prožíváme. Protože již víme, že cokoliv se děje, je vždy pro naše nejvyšší dobro, pro naše uvědomování si skutečnosti, toho, kdo jsme a co doopravdy chceme.

Jsme celkem, jsme energií, která vytváří tento svět a je součástí jedné velké hry. A je tedy na nás, jak bude hra hrána?

S láskou a úctou, Tereza

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě