Ona

Udýchaně, s mobilem v ruce usedla na připravenou karimatku. Byla tak moc uspěchaná, skoro rozčílená, že minula nabízený meditační polštářek.  Při prvním pohledu bylo možné v oblasti hlavy spatřit dlouhý komín, tvořený z dýmu všech možných myšlenek, ke kterému by se měl za okamžik ještě připojit rozjetý vagón nezpracovaných vzpomínek, přímo z nejhlubších hlubin jejího podvědomí. „Co vás ke mně přivádí?“ zeptám se. „S jakým  záměrem přicházíte?“ Zaloví rukou v obří kabelce a vytáhne notýsek. Takový ten notýsek, na který lze zaznamenat všechny postřehy všedního dne a rozdělit je do políček očíslovaných dnů. Zatímco jen sleduji a nechávám na sebe působit psychosféru této energie, otevře diář a odpoví: “ Víte, já to mám všechno napsané.“ A já si všimnu jedné stránky popsané přinejmenším 10 body, které mají ještě podbody. Jsou to všechno otázky, s kterými přichází. Otázky, které zatěžují její mysl, a na které chce a potřebuje znát odpovědi…

On

Přišel s klidem. uvolněně. Dokonce v jakémsi velmi vymeditovaném stavu, s vševědoucím úsměvem, beze spěchu, jako by měl všechno v sobě urovnané, zpracované. Ušel dlouhý kus na cestě za svým sebepoznáním. Už ví a zná všechno. Má za sebou všechny školy kouzel, semináře seberozvoje a růstu a tréninky zaměřené na doposud neprobádané zákoutí lidské mysli. Jen z očí se dá vyčíst zvědavost, napětí, nervozita, také velmi vědátorská mysl. Přijmu nabízenou ruku i sebejistý úsměv. „Co pro vás mohu udělat, s jakým záměrem přicházíte?“ „Mě sem poslal kamarád. Jsem tady spíš ze zvědavosti, co mi řeknete a tak.“ Zdá se mi to, nebo je to jen chvilkový záblesk mé rozjeté fantazie? Připadám si jako v pohádce „Babičko čaruj.“ Sedáme si naproti sobě a show může začít…

Show Must Go On

Co je na těchto dvou příbězích stejné jste si asi všimli. Oba přišli s nějakým „záměrem“. Žena s 10 otázkami a 20 podotázkami. Muž z čiré zvědavosti. Toto záměr bohužel není. Záměr je úplně jiná náročná disciplína. Slovo záměr lze také nahradit i slovem zakázka, cíl, co chci řešit. Na co se potřebuji pomocí léčivého nástroje a pomocí změněného stavu vědomí podívat, zeptat.

Pokud nemám jasně stanovený záměr, je to jako bych šla do obří samoobsluhy plné kvalitního zboží, nejlahodnějších pokrmů a dobrůtek a s fůrou lidí k tomu. Všichni na mě budou mluvit, budou mi něco nabízet, vkládat do mého košíku dobroty, někdy i s častečnou plísní nebo naopak pěkně prohnilé, se kterými si nebudu vědět vůbec rady. Procházka regály, které jsou plné vším možným zbožím mi  nijak neprospěje, pokud nemám přesně napsáno na lístečku, co mám koupit, pro co konkrétně jdu. Jakou konzervu ve kterém oddělení mám otevřít a podívat se do ní.

Platí zde pravidlo: na neurčitou otázku dostáváme neurčitou odpověď. Na lísteček s nákupem si nepíšeme 10 kusů „něco jako rajčata“. Ale 10 rajčat, cherry, červených, soudkových, ze Španělska.

Cestovat do svého podvědomí, nadvědomí nebo nevědomí nebo kamkoliv jinam bez záměru, ale také uvádět se do změněného stavu vědomí bez záměru může být právem označováno jako duchovní turistika, ztráta času a dokonce i ztráta energie.

Jak správně formulovat dobrý záměr

Máme několik možností jak záměr stanovit. Nebývá to vždy jednoduché. Jde především o to  uvědomit si pár věcí, které jsou pro nás  velmi důležité. Záměr nás vede k tomu, co potřebujeme vědět.

Záměr by měl vycházet z těchto jakoby rádoby pravidel, rad, zákonitostí vesmíru a života.

Jsme tady sami za sebe

Nejsme tady ani kvůli rodičům, manželovi, milence, dětem, sousedovi, sousedovic kočce apod. Ale sami za sebe. Přicházíme s určitými úkoly, pro zkušenosti. Ano, některé úkoly se vážou na okolí,  máme je plnit s jinými lidmi, ale naše duše se učí sama, přichází na svět sama a odchází sama. Poznání naprosto klíčové.

Všechno je to o nás

Jaké jsou moje hranice. Jak moc se respektuji, jak se mám rád. Ve vztazích, v interakci s okolím. S partnerem, v práci, ve škole, v klubu, v rodině, v partě. Všichni se ke mně chovají tak, jak já jim dovolím. Pokud budu respektovat sebe, budu respektovat i ostatní z mého okolí a jejich rozhodnutí, nálady a vypětí, mají na to právo.

Ego je nejlepší vypravěč v historii lidstva a jeho nejlepší kamarád na život a na smrt je pan Strach

Mysl je skutečně velmi dobrý vypravěč. Můžeme si vybájit draka i s princeznou. Konstrukty, domněnky, naučené vzorce chování, to všechno nás omezuje, svazuje a ego si to dokáže krásně odůvodnit, proč všechny tyhle vjemy potřebujeme. Strach si zaslouží samostatnou kapitolu.

Nikdo za nás nic neudělá

Všechno je proces. Bývá i pořádně dlouhý. Někdo jde do cíle cestou dlouhou, ale nenáročnou, jiný zase krátkou, ale pořádně se přitom zapotí, může ho to i bolet. Ale cíl je vždy stejný.

Show ještě nekončí

Jak to dopadlo s panem Zvědavým? Nakonec jsme spolu záměr přeci jenom našli. Nebyl pro něj až tak moc velkým překvapením a prý něco takového dlouho tušil. Spolu jsme přisli na úžasné věci, které mu pomohly rozklíčovat nejednu životní situaci. „Proč obcházím hluboké procesy uvnitř sebe? Jak odbourat strach, podívat se do věcí, které by mohly i bolet?“

Paní s dlouhým seznamem rozličných a zapeklitých otázek o vesmíru, smyslu života a vůbec, z kterých by se dal uplést svetr, nakonec otevřela pravé téma. S pomocí záměrů: „Co mi brání spoléhat se sama na sebe? Jak naslouchat sama sobě, svým pocitům? Proč si nevěřím?“ se dokázala na svůj svět dívat i z jiných úhlů.

Přeji všem úžasně jasné odpovědi na všechny vaše záměry.

Zdroj: https://vecimezinami.cz

 


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png