Hranice lidstva

datum 4. 6. 2020
Zdroj: Pixabay.com

Téma hranic je hluboké. Pokud se nacházíme ve svém srdci, veškeré hranice jsou rozpuštěné. Když se vracíme zpět, nacházíme je ve formě našich vzorců, omezení, naší minulosti. Co kdybychom to vše postupně opustili? Co zůstane?

Doba čtení 2 min.

Cesty k sobě


Když se nyní podíváme na svůj život, vidíme hranice - hranice, které nás limitují, které nám říkají, co ještě můžeme a co už ne, co je v pořádku a co není. Hranice, které nás drží a nedovolují nám, abychom plně procítili, kdo ve skutečnosti jsme a kam až můžeme jít. A to se netýká hranic fyzických, ale našich hranic v hlavě, v naší mysli. Pokud nás ještě drží naše mysl, nyní přišel čas prolomit tyto hranice a stát se plně svobodnými.

Jak jdeme hlouběji a hlouběji do svého srdce, fascinuje nás, že uvnitř naší skutečnosti, kdo doopravdy jsme, hranice nejsou. Nejsou tam žádná omezení, žádné limity, je tam jen láska a vše, co jsme v životě udělali či neudělali, bylo a je jen čistou láskou. Nemohli jsme v danou chvíli jednat jinak, protože jsme jednali, jak nejlépe jsme mohli a uměli v té dané situaci. Vše se děje samo podle toho, jak jsme zrovna vnitřně nastaveni a s tím souvisí i naše hranice.

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

Tyto hranice je potřeba nyní rozpustit. 

Znamená to, opustit v sobě i všechny minulé vztahy, přátelství, které byly učiteli na cestě a se vztahy, které chceme dnes prožívat, nemají nic společného. Znamená to opustit svoje domnělé chyby, ale i pocity oběti. Opustit všechny hranice v podobě toho, co si pomyslí ostatní, nebo jak nás bude okolí vnímat a vidět. Opustit strach z toho, že budeme vidět. Že bude vidět, kdo skutečně jsme. Opustit strach z toho, že i my sami uvidíme, kdo skutečně jsme.

Opustit strach z pravdy. Z čisté pravdy v nás. Mělo by nám být jedno, kdo jsou ostatní a kde jsou na své cestě. Přijmout, že je to jejich cesta, jejich hranice, jejich programy. Cítit, že musíme každý pracovat na sobě sám. S láskyplností, s respektem k sobě a tím i k druhému, ale sám na sobě a pro sebe.

Pravda ve světě, ve kterém nyní žijeme, neexistuje.

Jsou tu jen informace (myšlenky), které sbíráme, které skrz nás proudí a my jsme příjemci těchto domnělých pravd, které si přes filtr našeho stavu vědomí upravujeme a posíláme dál. Pravda je neviditelná, je za hranicí tohoto světa a našeho současného vnímání.

Jediné co můžeme pro pravdu udělat, je prolamovat hranice lidstva. Měnit svým životem, svým postojem, svým rozhodnutím a vyjadřováním hranice. Hranice ve smyslu sebehodnoty, sebelásky, sebeuvědomění, seberealizace. Hranice, které nám brání v naplnění našich životů a našeho potenciálu. Hranice, které nám nedovolí být svobodní.

Prolomit hranice znamená, že to může i chvíli bolet, že to může měnit naše vztahy, měnit nás samotné a hlavně vztah k nám samým. Ale znamená to osvobození a možnost začít dýchat, svobodně a volně dýchat. Beze strachu, bez limitů, bez ohraničení mysli.

Od chvíle kdy odevzdáme své obavy a svůj vysněný život vedení božského Bytí, začnou se v našich životech dít zázraky.

Je to vedení, kterému v první chvíli třeba nerozumíme, můžeme mít dokonce pocit, že jdeme opět zpátky, ale opak je pravdou. Narovnávání všeho v našich životech, přináší někdy i tlaky, chvilkovou bolest a vyplavování emocí, ale na konci je vždy duha. Na konci narovnávání je vždy zázrak (za-zrak, to co oči nevidí) v podobě nového života bytí v lehkosti a kráse.

Rozhodnutí je na nás.

Věřím, že bychom nevyměnili současný život za ten předchozí, protože všichni vnímáme, že předtím jsme nežili, necítili, nevěděli, předtím jsme byli otroky programů a vžitých vzorců. To co žijeme nyní se mění a ještě se měnit bude, ale každá taková změna nás činí šťastnější, silnější, vědomější a svobodnější bytostí. A v té svobodě je ta lehkost - lehkost bytí ve vedení.

Nebojme se odevzdat své vedení svému božskému Bytí a nebraňme se ničemu, co přijde. Vnímejme vše jako to, co se děje samo. Vždy jsme v pravou chvíli na pravém místě. A i když to může ještě občas bolet, už je to jen emoce, která je nám vyplavována. Pozorujme ji, co nám chce říci a nechme ji v klidu odejít.

V přítomném okamžiku, když nebudeme lpět na minulosti, ani budoucnosti se nám odkryje život v té nejčistší podobě. Takový jaký opravdu je, takový, jak jsme v danou chvíli nastaveni a připraveni ho přijmout. Jsme transformátorem, přes který se to všechno děje, a co se bude dít, je jen na nás.

S láskou Tereza Mahulen Kisir

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
Cesty k sobě
FB ico