Zdroj: Pixabay.com

Jak nahradit produkci palmového oleje, nejlevnějšího rostlinného oleje na světě? Vědci usilovně bádají a vymýšlejí nejlepší alternativu. Pomocí moderní biotechnologie vznikla plnohodnotná alternativa s nízkým vlivem na životní prostředí. Chcete vědět, jak chutná?

Doba čtení 4 min.

Cesty k sobě


V posledních letech figuroval v mnoha médiích palmový olej jako ekologický a zdravotní problém, který je potřeba vystrnadit nejen z jídelníčků. Výzkumné týmy evropských univerzit se již několik let snaží přijít na způsob, jak jeho produkci nahradit. Jednu z možných cest nyní vidí v zapojení kvasinek, které přeměňují organický odpad právě na tuky. Z řad odborníků nicméně zaznívá i skepse.

Palmový olej je nejlevnější rostlinný tuk na světě a to z něj činí nedílnou součást nejrůznějších potravin. Přidává se do mnoha výrobků od margarínů, chipsů, arašídového másla a čokolády až po šampony, kosmetiku, čisticí prostředky a biopaliva.

Zároveň je ale v posledních letech veřejným nepřítelem západního světa, a to nejen kvůli jeho dopadu na životní prostředí. Ochráncům přírody se nelíbí, že pěstitelé kvůli němu rozšiřují své plantáže na úkor deštných pralesů.V poslední době rovněž přibyly hlasy kvůli jeho škodlivosti na lidský organismus. Není proto divu, že vědci celého světa hledají jeho náhražku.

Náhradu za palmový olej nalezli výzkumníci z Technické univerzity v Mnichově Thomas Brück a Mahmoud Masri. Ti produkují olej původem z kvasnic tím, že přeměňují organický odpad na bázi lignocelulózy (rostlinná biomasa) za pomoci kvasinek bohatých právě na olej.

„Buňky kvasinek mohou pojídat cokoli, co je organické, od dřevěného odpadu nebo slámy po zbytky potravin z restaurací nebo i zpracované mořské řasy. Ekologické dopady lze tedy udržet velmi nízko,“ vysvětluje Mahmoud Masri pro Deutsche Welle, proč s kolegou zvolili právě tuto metodu.

„Říká se tomu moderní biotechnologie. Kvasnice se pěstují ve fermentoru (bioreaktorech) a lignocelulózový odpad slouží jako potrava, respektive substrát, pro kvasnice, které pak biochemicky syntetizují mastné kyseliny,“ popisuje Vladimír Filip, vedoucí Ústavu mléka, tuků a kosmetiky na Vysoké škole chemicko-technické (VŠCHT) v Praze proces, při němž vzniká olej původem z kvasnic. Zároveň upozorňuje, že produkce těchto tuků probíhá zatím jen na experimentální bázi.

Ústav mléka, tuků a kosmetiky měl také již olej původem z kvasnic k dispozici. Podle jejího vedoucího nicméně senzoricky neodpovídá představě o chuti oleje. „Slušně řečeno chutná netypicky,“ uvádí Filip.

Palmový olej se nahrazovat nemusí

Cílem akademiků z mnichovské univerzity však nejsou experimenty, ale snaha o výrobu jejich kvasnicového produktu v průmyslovém měřítku. Nicméně situace, v níž by tuk původem z kvasnic nahradil palmový olej, je podle odborníků stále v nedohlednu. Například podle Sophie Parsonové z Univerzity v britském Bathu je nepravděpodobné, že by objem jeho výroby mohl někdy dosáhnout současné produkce palmového tuku, který činí zhruba sedmdesát milionů tun ročně.

Podle Mariana Urbana, ředitele Výzkumného ústavu potravinářského v Praze je veřejný odpor k palmovému oleji přehnaný a jeho úplné nahrazení zbytečné.

„V dohledné době se nepodaří nahradit palmový olej. Navíc ani nevidím důvod, proč by se tak mělo stát. Palmový olej nemá zase tak špatný dopad na životní prostředí, jak často zaznívá. Palmy produkující olej jsou ideální rostliny pro konverzi energie v biomasu, pohlcují oxid uhličitý z atmosféry a uvolňují kyslík. V této souvislosti je třeba brát v potaz udržitelnou produkci, bez zabírání nových ploch k hospodaření. V současné době se do popředí v záboru deštného pralesa dostává pěstování sóji, která je hlavním viníkem odlesňování a kontaminace půd pesticidy a to zejména v Brazílii,“ vysvětluje Urban.

„Technologie pěstování a produkce palmového oleje bude vždy ekonomičtější a s menší uhlíkovou stopou než při využití moderních biotechnologií, kde musíte například zahřívat či chladit bioreaktor. Samozřejmě tyto tuky mohou zpestřit jídelníček, ale vzdávat se úplně palmového oleje není třeba,“ uvádí Urban. „Z pohledu potravinářského a zdraví konzumenta nepřestavuje racionální a vědomě omezená konzumace těchto olejů s vyšším zastoupení nasycených mastných kyselin riziko,“ dodává.

Problémy hladového člověka

Skepticky se k alternativám palmového oleje staví také Vladimír Filip z VŠCHT. „Je potřeba se na to podívat perspektivou hlavních světových odběratelů, což je celý islámský svět, Indie a Čína. Tedy asi 4,5 miliardy lidí, z nichž polovina hladoví. Tam moc alternativ není a my si tady v Evropě jen na něco hrajeme. Hladový člověk nemá tyhle problémy. Jinak samozřejmě alternativy jsou, ale narážejí na to, že chemicky zasahují do chemismu tuků, což zase v Evropě vadí zeleným aktivistům,“ dodává Filip.

I přesto Thomas Brück či Sophie Parsonová volají po tom, aby Evropská unie zvýšila veřejné výdaje do vývoje bioreaktorů. Brück předpokládá, že by stačilo dvě stě milionů eur  (více než 5,2 miliard korun) na to, aby jeho technologie pěstování kvasinek bohatých na olej fungovala v průmyslovém měřítku.

„Naše univerzitní laboratoř již nyní spolupracuje s pivovarem a dalšími společnostmi, které produkují kvasinkové kultury v průmyslovém měřítku,“ uvádí Bruck.

Podle Deutsche Welle se nicméně technologie již do komerčního prostoru pomalu ale jistě dostává. V březnu tohoto roku například investoval jeden z fondů založený společností Microsoft dvacet milionů dolarů (zhruba 440 milionů korun) do newyorského startupu C16 Biosciences, jehož cílem je produkovat olej původem z kvasnic v komerčních bioreaktorech. Technická univerzita v Mnichově nedávno založila společnost Globální transformace udržitelnosti (GST), která má stejný cíl.

Na druhé straně světa

Hlavním problém palmového oleje představuje jeho dopad na životní prostředí. Palma olejná totiž roste zejména ve vlhkých tropech, kde její plantáže narušují přirozenou biodiverzitu. Kvůli ekonomickým cílům tak dochází k vykácení původní vegetace a ohrožení některých živočišných druhů, například orangutanů.

Ostrov Borneo, o který se dělí státy Indonésie, Malajsie a Brunej, pokrývá 8,4 milionů hektarů plantáží palmy olejné. Indonésie a Malajsie produkují dohromady 85 procent veškerého palmového oleje na světě. Pro obě země je důležitým vývozním artiklem. Proto dlouhodobě protestují proti krokům Evropské unie, která chce dovoz palmového tuku z těchto zemí omezit. V roce 2018 Evropská komise rozhodla, že do roku 2030 zcela zastaví dovoz palmového oleje používaného k výrobě pohonných hmot.

Autor: sam

Zdroj:www.idnes.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě