Jak děti rostou a vyvíjejí se, zcela jistě zažívají mnoho emocionálních reakcí. A mezi těmito emocionálními reakcemi bude nevyhnutelně mnoho takových, které bychom zařadili mezi negativní emoce.

Děti však zatím nevědí, že tyto emoce nejsou běžné, jakož i to, že je považujeme za negativní emoce. Děti za těch několik pár let ještě nezískaly dostatek zkušeností, aby věděly, co vlastně pociťují a prožívají.

Ale i přesto nám dají vědět, že něco není v pořádku, i když to ve většině případů nedokážou zcela jasně pojmenovat nebo vyjádřit slovy.

Děti vnímají svět jinak než dospělí. Celkem pochopitelně ještě nemají rozvinuté sebepoznání či sebeuvědomování na té úrovni jako dospělé osoby. Z tohoto důvodu je jejich vnímání čistší a hlubší.

Emoce dětí procházejí neustálými změnami a rychlým vývojem. A dospělí, kteří by se v emocích dětí rádi vyznali, často stojí před nerozluštitelným hlavolamem.

Bylo by však unáhlené a nerozumné chtít na základě těchto změn vyslovit nějakou definitivní prognózu ohledně budoucího zdraví dětí.

Tato prognóza by byla téměř najisto nepřesná a nepravdivá. Na základě toho, co nám dítě tvrdí o svých pocitech, však umíme rozeznat příznaky, a na základě našeho poznání a zkušeností mu potom umíme pomoci.

Většina rodičů si ještě donedávna neuvědomovala, jak důležité je hned od začátku věnovat pozornost prvním příznakům a projevům možné duševní poruchy dítěte.

Donedávna jsme věděli jen o poruše aktivity a pozornosti (ADHD) a některých dalších poruchách v chování dětí.

A zdá se, že i v případě, kdy děti vyrostou a řeknou, že trpí úzkostí, je nikdo nebere tak vážně jako by možná měl. Důvodem bude zřejmě to, že většina lidí vnímá úzkost pouze jako jeden z více projevů obyčejného strachu, který se nás právě zmocňuje.

To však není pravda. Je třeba si uvědomit, že úzkost je mnohem silnější než projev běžného strachu. Úzkost umí hodně znepříjemňovat a komplikovat život v první řadě té osobě, která trpí úzkostí.

Je mnoho situací, kdy se dítě přivine k matce a schovává se za své rodiče – např. když se venku setmí, nebo když uslyší náhlý a silný zvuk. I v těchto situacích je dítě úzkostlivé.

Tato jeho reakce je však zcela pochopitelná a normální, a proto se rodič nemusí vůbec znepokojovat. Ale v některých jiných, extrémnějších případech se u dítěte může vyvinout úzkostná porucha, která tak může negativně ovlivnit vývoj jeho vztahů, učební výsledky či celkovou kvalitu života.

Podle nedávných statistik se úzkostná porucha vyvine u každého osmého dítěte. Pokud se tato úzkostná porucha nezačne léčit hned v počátečních stádiích, její negativní důsledky se mohou začít projevovat v problematickém navazování a udržování vztahů s vrstevníky, silnými poruchami spánku nebo vznikem závislosti na návykových látkách.

Neléčená úzkostná porucha může v dítěti zanechat pocit méněcennosti, který se může projevit ve zhoršených studijních výsledcích, opožděném vývoji a nerozvinutí plného potenciálu dítěte.

Častým výsledkem zanedbané úzkostné poruchy ve vývoji dítěte bývá vznik deprese. Vyvstává zde tedy otázka: Co můžeme udělat pro to, abychom co nejúčinněji předešli tomuto nechtěnému scénáři, který má na život dítěte nezřídka fatální důsledky?

V první řadě si musíme začít pozorněji všímat veškerých změn v chování dítěte, které lze považovat za volání o pomoc. Způsob, jakým nás může naše dítě upozorňovat na svou úzkost, může být velice odlišný od toho, který bychom očekávali.

Určitě nám tedy pomůže, když si začneme jasněji uvědomovat, jak naše dítě reaguje na různé situace a jaké pocity či projevy u něj vyvolávají tyto situace.

U dítěte si všímejte zejména následujících příznaků:

– opakující se bolesti břicha v průběhu stresových situací a po nich

– nervozita

– neklidné chování

– vyhýbání se situacím a osobám, u nichž je pravděpodobnost, že by mu způsobily stres

– nervové zhroucení pod náporem i těch nejtriviálnějších problémů

– problematické období puberty a dospívání

– extrémní perfekcionismus

– zvláštní způsoby vyrovnávání se s psychickou zátěží, které lze považovat za sebepoškozování (tj. kousání do rukou, škrábání se po celém těle, vykrucování se, mačkání krku, hlavy a končetin, vytrhávání vlasů)

Pokud zpozorujete, že vaše dítě prožívá neustálý stres, a to až do té míry, že mu tento stres překáží v provádění každodenních činností, vyhledejte pomoc důvěryhodného terapeuta.

Pokud příznaky rozpoznáte včas, roste tím možnost, že zásah terapeuta bude úspěšný, a to až do té míry, že možná vůbec nebude nutné, aby dítě během léčby užívalo léky.

A především pozorně naslouchejte tomu, co se vám dítě snaží říct, a zaujměte rozumné stanovisko k dané situaci.

Nejrozumnější také bude, když se budete zaměřovat zejména na ty projevy chování a návyky u vašeho dítěte, které považujete za normální, jakož i situace a okolnosti, které u vašeho dítěte podporují toto chování a návyky.

Dodržování těchto jednoduchých kroků může v konečném důsledku významně zamezit možnosti, že by se u vašeho dítěte rozvinula úzkostná porucha, čímž samozřejmě významně přispíváte k jeho zdravému a šťastnému vývoji.

Zdroj: awarenessact.com, Zpracovala: Mocvědomí.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Líbí se vám, co děláme?
Rádi byste podpořili provoz internetové televize Cesty k sobě?

200,-

Platba

300,-

Platba

500,-

Platba

1000,-

Platba

Za veškeré příspěvky předem děkujeme!

Zasláním daru dochází k uzavření darovací smlouvy dledarovacích podmínek.
Prohlášení o ochraně osobních údajů darujícího. Platba probíhá prostřednictvím služby

géčko.png verified_by_visa-full-colour.png Mastercard_SecureCode [Převedený].png visa-full-colour-rgb.png visa_electron_2015.png mc_accpt_match_eps.png me_accpt_match_eps.png ms_accpt_match_eps.png