Co když mi lže

Snad odjakživa jsem v sobě řešila jednu věc.

Odmala jsem cítila, zda to, co dotyčný říká, je čisté nebo to čisté není.

Většinou jsem nevěděla, co tam smrdí, ale s jistotou jsem věděla, že informace nejsou úplné, že vědomě či nevědomě něco zamlčuje, že třeba i nevědomě potlačuje určité vzpomínky či zkušenosti, aby nemusel na dotaz o tom vědomě lhát atd.

Toto mě vždycky dokázalo vnitřně velmi rozrušit. Byly to jedny ze situací, u kterých jsem cítila zlost, vztek na toho dotyčného, na tu situaci, na sebe, že to vnímám a nevím, co s tím, jak s tím naložit.

Až nyní jsem pro sebe konečně rozluštila tu záhadu, co s tím mám dělat, jak postupovat, abych se zachovala ve své síle = abych složila zkoušku, kterou mi ta situace předhodila.

Situace, kdy vám někdo něco říká, na něco odpovídá nebo ne přímo vám, ale vy jste toho účastni a vy víte, že, ať už si to ten člověk uvědomuje nebo ne, není to čisté, je jednou z mnoha forem nepříjemné situace.

Takže jsme se tím ocitli v nepříjemné situaci. A už najíždí ty známé emoce vzteku, zloby, bezmoci. To už se zahájilo naše přezkušování, už jsme před kantorem.

Tak jako v jakékoliv jiné nepříjemné situaci nejde vůbec o to, co ten dotyčný. To je jeho příběh, za který si ponese odpovědnost. A samozřejmě, pokud je dotyčný využit pro naše přezkoušení, tedy pro něco, co ještě neumíme, kde jsme v egu, tak jeho chování musí být v egu.

Vždy nám zkoušku – zda dáme na ego nebo na lásku (na odpor či stav bez odporu) zprostředkuje člověk, který sám před chvílí situaci neustál, svoji zkoušku nesložil a je v egu. Jinak to ani nemůže být. Jakmile něco neumíme = jednáme tam egem, tak v té oblasti nám stále vládne ego a tak ten, prostřednictvím koho ta zkouška přijde, není nikdo jiný než převlečené ego = člověk aktuálně ovládnutý egem. Jelikož ten, který je v lásce, nás z toho, co neumíme, nepřezkouší.

A jednání egem může mít mnoho podob. Například děláme něco, protože se u toho cítíme důležití, z povinnosti, protože se to očekává, z potřeby kontroly, lenosti, z potřeby jistoty atd.

A tak v situaci, kdy cítíme, že nám jiný neříká úplné informace nebo lže, ať už vědomě anebo z důvodu potlačení informací, aby jakože nemusel lhát, my nemůžeme řešit dotyčného. My můžeme, tak jako ostatně vždy, řešit pouze sebe. My se v té situaci potřebujeme postarat o to, aby my jsme vůči němu nebyli v odporu (abychom nesoudili, nehodnotili), zkrátka nevysílali negativní emoce. To je ta zkouška pro nás v té situaci.

Už ve chvíli, kdy zpochybňujeme druhého, kdy nedůvěřujeme tomu, co nám říká, už v té chvíli vysíláme negativní emoce, jsme v odporu vůči němu, situaci. Soudíme. A to bez ohledu na to, zda dotyčný lže, zda by naše pochyby byly oprávněné.

My máme dotyčnému věřit, věřit tomu, co říká.

Že je to naivní?

Právě že opak je pravdou. Ale chápu, proč si to tak někdo může myslet. Taky jsem si to tak dříve myslela. Zkusím to vysvětlit.

My všichni jsme Jedním. To mnozí víte, ale je rozdíl vědět to hlavou a žít to, být tím. K tomu se každý dostane postupně. Jakmile jste ve fázi, kdy nejen že hlavou víte, že jsme všichni Jedním – že co člověk to jen jiný obleček a role toho samého, ale už to i žijete, pak je vám jasné (máte prožito), že zpochybňovat jiného znamená zpochybňovat sebe. Když jinému prokazujeme nedůvěru, je to naprosto stejné, jako kdybychom nevěřili sobě. A to se všemi dopady, které jsou s nedůvěrou v sebe sama spojeny. Jelikož opravdu vše, co děláme jiným, děláme sobě. Jelikož my nejsme odděleni. Navenek pro oči to vypadá tak, že máme odlišná těla a tedy jsme odděleni. Jenomže to je právě ta výuka tady. Díky iluzi oddělenosti snáze v tom člověčím těle se necháme nachytat egem, že můžeme jiného oklamat, podvést, nebo jinak zranit, aniž by se nás to dotklo. I když se na to nepřijde, tak to splatíme do puntíku. Jelikož zde platí příčina a následek. A to, co uděláme jinému, byť jen myšlenkou, jsme udělali sobě. A dříve či později důsledky toho pocítíme, ať už na těle či jinak v našem životě.

A věřit dotyčnému, i když cítíme, že lže, není naivní i z důvodu toho, že tím, že mu budete věřit, se vůči jeho lži ochráníte. Daný člověk jeho taktiky a strategie již na vás nebude zkoušet. Jelikož když vůči dotyčnému nebudete mít soudící myšlenky (stav bez odporu, bez negací) dotyčný vám nemůže dát nic jiného než to, co jste mu vyslali, a to je láska. A projeví se v mnoha podobách. Právě stav bez odporu, nemít negativní myšlenky a emoce v nepříjemné situaci (= stát tam v lásce) se učíme na Tréninku mysli a okrajově na Individuálkách, je-li to vhodné. A dějí se doslova zázraky. Sami na vlastní kůži můžete pocítit, že vy nejste tělo, jelikož změna vašeho postoje (ta opravdová, ne hraná) mění vše.

A ještě jedna věc. Jsou tu lidé, které vůbec nenapadne, že by jim někdo lhal, chtěl je nějak podvést, chtěl nad nimi nějak vyzrát atd. Lidem přirozeně věří, věří tomu, co jim říkají, za jejich jednáním nevidí nic jiného než to, co dělají a vůbec je nenapadne, že by ti lidé měli nějaké postranní úmysly. A těmto lidem se to ani neděje – nikdo je neklame, každý s nimi jedná čestně atd. Pozor!  Někdo by namítl, že to není pravda, jelikož je spousta lidí důvěřivých a ti právě naletěli. Jenomže oni ve skutečnosti měli v sobě odpor, soudící myšlenky, pochyby, které se tímto způsobem projevily.

Takže už to, že vás toto napadne – že by někdo vám mohl lhát, že by vás mohl nějak oklamat, že s vámi nejedná čestně atd., je známka toho, že v této oblasti máte blok. Jinak by vás to ani nenapadlo. Pak to i vy někde v nějaké podobě sami děláte.

A musí se vám to dít, musí vám někdo lhát, klamat vás atd., jelikož vy potřebujete vidět, kde ještě nejste Bohem a potřebujte v této oblasti prozkoušet, abyste právě tím, že neodsoudíte jiného za to samé chování, jste se i v této oblasti Bohem stali a nebylo třeba vás v tom již vyučovat a vy zase o něco posílili = stali se zase o něco více láskou.

A právě v momentě, kdy vnímáte, že vám někdo nejspíš neříká pravdu, nebo na základě minulých zkušeností s ním se můžete domnívat, že vám neříká pravdu, vy ho máte přestat zpochybňovat. A v tom spočívá ta zkouška. To neznamená, že když zjistíte, že dotyčný lže a v důsledku toho se potřebujete nějak zařídit, že mu to nesdělíte nebo se dle toho dle potřeby nezařídíte, ale bez negací. V tom je ohromný rozdíl. Ale je třeba neskočit na lákavou nabídku ega, že to budete automaticky předpokládat a že vás zjištění, že dotyčný lže, nějak rozruší.

Máme se dostat do stavu, kdy v dané situaci my budeme vědět, že my jsme Bůh a ten druhý je taky Bůh. Takže mu budeme věřit. Není jiná možnost. Nic jiného není možné. Neřešíme, jestli říká pravdu nebo lže či zamlčuje, budeme věřit tomu, co říká, a budeme se podle toho chovat. V případě, že by vyplynulo, že neříká pravdu a v důsledku toho je potřeba, abychom činili nějaké kroky, abychom se postarali o své tělo, tak činíme, avšak bez negací vůči dotyčnému či té situaci.

S láskou Peťa

Zdroj: www.jinypristup.cz