Zdroj: Pixabay.com

Představme si energii, esenci, která jen JE. Tato energie je ABSOLUTNÍ LÁSKOU (Existence, Vědomí, Absolutno). Jen JE, nic víc a nic méně. A tato energie, která je vším a zároveň ničím, se chce zažívat. Ona ví, kým nebo čím je, ale chce to zažít tady a teď v jednom věčném okamžiku. A tak ze sebe vytvoří PRINCIP A JEHO PROJEKCI.

Princip a projekci projeveného světa, ve které se nyní všichni nacházíme, a dokonce i my sami jsme projekcí této energie – samotné EXISTENCE, takže jsme ve skutečnosti co?

Energie, kterou tedy budeme v tomto textu nazývat samotnou EXISTENCÍ, nechá vzniknout dokonalému systému = PRINCIPU, který se bude sám od sebe vyrovnávat (vyrovnávání v projeveném světě – tzv. DUALITA – to znamená pozitivní versus negativní, veselé versus smutné atd.). Vše se tedy v projeveném světě uvádí do ROVNOVÁHY.

Když je někde na planetě velké sucho, někde jinde na světě musí být záplavy, když je někdo příliš bohatý, někdo musí být chudý, když jeden den sršíme nadšením, jiný den musí přijít smutek. Podle toho, ve které fázi se nachází náš obsah mysli, a jaké jsou naše programy mysli a naučené vzorce, tam se také nachází systém vyrovnání našeho bytí tady a teď.

Slovo vytvoří je v případě EXISTENCE zavádějící, neboť to, co vzniklo, vzniká či teprve vznikne se ve skutečnosti děje tady a teď – vše najednou. Ale pro představu musíme zavádějící slova používat, jinak nelze PRINCIP A PROJEVENÝ SVĚT sdílet textem.

Na základě PRINCIPU je vytvořen éter, čas a prostor. Také projevený svět – světlo i tma, noc a den, i příroda, zvířata, věci, jaro, léto, podzim, zima, přírodní cykly atd. Vše je jen energie – SVĚTLO V POHYBU (rychlost pohybu pak určuje vnímání hustoty dané věci či projevu a ve spojení se světlem i barvy, vůně atd.).

Podle PRINCIPU jsou vytvořeny i iluze lidských bytostí, ty, které k čistému vědomí, které mají zvířata a rostliny (samozřejmě mají i některé smysly), mají lidské bytosti nejen pět smyslů ZRAK, CHUŤ, HMAT, SLUCH, ČICH, ale také MYSL.

MYSL, kterou lze označit přijímačem této dokonalé iluze, kdy přes ÉTER, přímo z EXISTENCE (Vědomí, Absolutno), je schopna zachytávat myšlenky, které nejsou ve skutečnosti její, ale pokud se shodují s jejím OBSAHEM MYSLI (naprogramováním), lidská bytost se na myšlenky chytne a začne díky nim i smyslům cítit – mít emoce. A tím se začne v projeveném světě sama PROJEVOVAT a tím spustí PRINCIP, který její jednání skrz tyto emoce uvádí do ROVNOVÁHY.

A VE SPOJENÍ S TÍM VŠÍM, LIDSKÁ BYTOST I JEDNÁ – JEDNÁ NA ZÁKLADĚ TOHO, KTERÝ OBSAH MYSLI (A S TÍM SPOJENÉ TĚLO, PROGRAMY MYSLI A VZORCE) SI PŘITÁHLA.

Podle intenzity EMOCÍ (potlačených i vyjádřených) a síly PROGRAMŮ MYSLI, tedy přesně podle OBSAHU MYSLI, se začne uvádět PROJEVENÝ SVĚT DANÉHO ČLOVĚKA DO ROVNOVÁHY a tím SE NÁM DĚJE DĚJ.

Jak se projevuje obsah mysli a programy mysli?

Jen tím, že se naše NAPROGRAMOVÁNÍ jako lidské bytosti PROJEVUJE (zapne se po narození, ve věku 2 až 3 let, kdy si uvědomíme svoji osobnost JÁ JSEM) v projeveném světě, lidská bytost začne zažívat život z osobnosti, tedy již ne z čisté EXISTENCE (Vědomí, Absolutna), ale z obsahu mysli a programů.

Pokud je člověk nevědomý a neuvědomuje si, že MYŠLENKY nejsou ve skutečnosti jeho, ale jsou tu všechny najednou a jen náš OBSAH MYSLI se na ně chytá, přitáhne si tzv. myšlenku, a protože se na ni chytne, začne se trápit, nebo zase nadšeně radovat, a neustále se snaží dokola svůj život řídit myslí (tzv. hlavou), a tak všechno, co se mu děje také hodnotí, soudí, má vlastní představy o životě, o druhých, sám o sobě, má různá očekávání, domněnky apod., a protože je jeho OBSAH MYSLI a to, jak se projevuje, uváděno samotným PRINCIPEM zpět do ROVNOVÁHY, tak je jeho život neustále tzv. NAHORU A DOLŮ.

I díky ILUZI ČASU se “časem” mysl unaví. Neboť to, jak se neustále chytá lidská bytost na MYŠLENKY, díky obsahu MYSLI A PŘIJATÝM PROGRAMŮM A NAUČENÝM VZORCŮM, a její život je neustále uvádět do rovnováhy (nahoru, dolu, dobře, špatně, radost, smutek atd.), začne MYSL pociťovat, že už neví kudy kam.

Ve chvíli, kdy se MYSL konečně unaví (a to může být i prostřednictvím nemocí – potlačované emoce, ale i rozchodem, ztrátou blízké osoby, ztráty představ a ideálů atd.), dostane na chvíli prostor program samotné EXISTENCE (Vědomí, Absolutna) a začnou se dít tzv. záblesky – OSVÍCENÍ.

Najednou díky principu samotného VĚDOMÍ (tedy EXISTENCE, ABSOLUTNA) a jen na tu malou chvíli, je tu prostor pro vhled do SKUTEČNOSTI. To jsou ty stavy mysli, kdy bytost díky těmto zábleskům začne vnímat – věřit, že je všechno jinak. A pak je to již krůček k tomu se ROZHODNOUT a nakonec i VĚDĚT.

A tak začne hledání toho, co je skutečnost.

A až ve chvíli, kdy přestane být hledáno, až ve chvíli, kdy dojde k VĚDOMÉMU ROZHODNUTÍ ZE SRDCE (z nitra samotné bytosti) již NETRPĚT A BYTOST ODEVZDÁ VŠECHNO – celé vedení svého života právě VĚDOMÍ (Existenci, Absolutnu), až v tu chvíli začne VĚDOMÍ konat, neboť tam konečně není MYSL zacyklená v PROGRAMECH a tím pádem překážky.

Je to PROCES samotného VĚDOMÍ (Existence, Absolutna), a tak i když se MYSL ještě chytne na pár a někdy i mnoho MYŠLENEK díky zmutovaným programům mysli, ale už je v tu chvíli VĚDĚNO, kam jdu a co už nejsem (nechci takto žít).

Je tam již to vědomé silné ROZHODNUTÍ poznat PRAVDU – POZNAT SKUTEČNOST. A není tomu bráněno, to znamená, že nastupuje v lidské bytosti stav tzv. VĚDOMÝ POZOROVATEL, který spouští proces uvědomování si programů mysli a jejich přijímání – to znamená přijímání života takového jaký je.

A co se stane, když přijímáme vše takové, jaké to je? 

No, a protože tím pádem nebráníme samotnému PRINCIPU (životu) v jeho nastavení, a není tím pádem potřeba tolik vyrovnávat a uvádět náš život do ROVNOVÁHY, samotný PRINCIP má čím dál tím méně a méně překážek (PROGRAMY MYSLI), je postupně vedena lidská bytost k tomu, KDO VE SKUTEČNOSTI JE, aby mohla začít prožívat naplno SAMA SEBE – naplnit se samotným VĚDOMÍM (Existencí, Životem, Absolutnem).

A to, co je SKUTEČNÝ ŽIVOT a ABSOLUTNÍ LÁSKA nelze zažívat, pokud by bytost předtím nepoznala opak této lásky, to znamená tzv. BOLEST (ať už fyzickou nebo psychickou).

Stav ODEVZDÁNÍ, tedy přechod do stavu tzv. vysvobození, nastává ve chvíli, kdy už nemůžeme, kdy jsme vyčerpali všechny varianty programů MYSLI, kdy pocity jako nechci žít, už mi život nedává smysl, už nevím, kam dál, už nemohu, spouští po vědomém ROZHODNUTÍ NETRPĚT – Proces ODEVZDÁNÍ SE (osobnosti) SAMOTNÉMU VĚDOMÍ (Existenci, Absolutnu, Životu atd.).

Neboť by nemohlo dojít k vyrovnání samotným PRINCIPEM, který vše uvádí do ROVNOVÁHY. Takže to tzv. přijetí SMRTI SEBE SAMA (ve skutečnosti odevzdání osobnosti samotnému principu) je nutné si projít, aby nastalo vyrovnání – tzv. přechod do ABSOLUTNÍ LÁSKY. Strach ze smrti, pod kterým je ve skutečnosti veškerý strach, totiž brání na konci procesu k plnému přechodu do stavu SEBE SAMA – ABSOLUTNÍ LÁSKY.

Je vnímáno, že ta tzv. BOLEST (temnota, peklo) nemusí nastat, pokud by tam bylo plné odevzdání se. Ale to nebylo obsahem mysli Tereza zažito😊.

Co je tedy smyslem našeho života?

Celý projevený svět i my sami, jsme HROU samotného VĚDOMÍ (Existence, Absolutna), které chce zažívat samo sebe. Nemá to žádný smysl, žádný cíl, je to vnímáno jako HRA na ABSOLUTNÍ LÁSKU.

Celý projevený svět je tedy ILUZE (Projekce). Ale úžasná, dokonalá iluze, která když se tzv. prokoukne – když se uvidí SKUTEČNOST a lidská bytost se plně uvědomí – pozná SAMA SEBE – přepne se do stavu samotného VĚDOMÍ (Existence, Absolutna), začne se RADOVAT A OSLAVOVAT TO, jak geniálně to vymyslela, jak geniální je PROJEKCE I HRA a začne HRÁT už z jiného úhlu pohledu – z jiné úrovně vnímání.

JE TO ZAMILOVAT SE ZNOVU DO SEBE SAMA. JE TO ABSOLUTNÍ LÁSKA. Ale ne z nějakého ega, osobnosti, nadřazenosti, nebo naopak méněcennosti či neúcty – ne, v tomto stavu je pokora a obrazné pokleknutí před tím, kdo ve skutečnosti jsem, kdo jsme my všichni. Kdo je CELEK.

S láskou a v absolutní lásce Terka

Zdroj: mahulen-tereza-kisir.webnode.cz


Není v našich silách ručit za všechny obsahy videí, názory a jednání jednotlivců.
Přejeme vám všem mnoho lásky v této transformační době.


Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat a velmi nás mrzí, že se mnoho vašich chtěných plateb neuskutečnilo vzhledem k potížím funkčnosti platební brány. GoPay muselo přijmout nové podmínky bank, kdy spolkům neumožní on-line platby kartou. Prosíme o znovu zaslání/zasílání vašich příspěvků, prozatím přes klasický bankovní převod:

Pro platby v ČR: 107-7380440287/0100 s uvedením slova „Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí: IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287, BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX

Snažíme se pro vás najít jiné zjednodušující služby pro vaše platby. Děkujeme za pochopení i za podporu.

S láskou Cesty k sobě