3. část seriálu na pokračování O léčení pohybem

views 418 datum 13. 4. 2021
Zdroj: Pixabay.com

Vážení a milí čtenáři,

máme za sebou leden, a protože 1. měsíc roku předznamenává úkol právě probíhajícího roku, je nám jasnější co nás letos čeká. Jestliže rok 2020 ukázal náš problém, naši „nemoc“, rok 2021 nám dává úkol najít cestu, jak jej vyřešit. Proto jsem se odhodlala pomoci seriálem o tom, jak si můžeme pomáhat léčením pohybem.

Dnes se zaměříme na dýchání. Jedná se o základní projev života a jeho projevení se děje prostřednictvím pohybu těla. První nádech narozeného dítěte je osamostatnění se. Dítě se stává samostatně fungujícím živým tvorem. Nepohybuje pouze hrudníčkem, ale rozhodí ruce, nožičky a tím začne vyživovat celé tělo. Jeho volnost sice potom částečně omezí maminčin strach o jeho zdraví v podobě nejrůznějších opatření. Ale začíná fungovat jako samostatná jednotka. Svádí boj s omezováním, ale zároveň si na něj zvyká.

V našem způsobu dýchání je náš příběh. Je v něm naše povaha, reakce na překážky, přijetí proher i strach z bolesti. Silné pocity narušují naší vnitřní rovnováhu s cílem posílit naší vůli přežít. Posílení je bezpečný návrat k normálu. Pokud se návrat nepodaří, dochází k narušení rovnováhy a oslabení až do doby nápravy. Vědomá práce s dechem = pocitem, je cesta k nápravě narušené rovnováhy.

Naše pocity vyvolávají celou škálu pohybů, které se potom sčítají. Jedná se o opravdu velkou sílu.

Když utíkáme ve strachu, dokážeme utíkat mnohem rychleji než trénovaný sportovec.

Pokud se matka bojí o své dítě, zvedne nepředstavitelně velké břemeno.

Z toho lze usuzovat, že narušení rovnováhy způsobené pocity má mnohem větší dopady, než nám způsobuje fyzická práce. Přesto si velmi často působení pocitů neuvědomujeme. Podceníme jejich vliv na náš život.

Z tohoto úhlu pohledu je mnohem účinnější začít pracovat na rovině pocitů = skrze dech než prostých pohybů = postavení těla.

O dýchání a dechových cvičeních bylo toho už mnoho napsáno. Není divu, protože je to opravdu správná cesta. Já ale nechci opakovat už napsané a raději zpřítomním tento problém na tom, čemu čelíme dnes. Najdete zde cvičení, s nímž můžete hned pracovat, pokud se vás tento problém nějak dotýká.

Šok, nejistota, zmatek, pochybnosti, strach, beznaděj, úzkost, únava, deprese. To určitě znáte. Tyto pocity nám dnes velmi často odčerpávají životní elán a sílu. Pokud má dojít k vyrovnání a posílen naší odolnosti, je potřeba prožívat po šoku uklidnění, z nejistoty se vrátit k jistotě, zmatek nahradit řádem, strach odvahou, beznaděj proměnit ve světlo naděje a únava odezní a přijde nový impulz.

Jenže to se dlouhou dobu neděje a proto si na tento těžký dech začínáme zvykat. Podporuje to i přikrytí úst. Dusíme se. Dýcháním proti plátnu se posiluje nádech a oslabuje výdech. Doslova to připomíná trénink Katky Neumanové. Přijímáme stále méně kyslíku a tak se nám občas točí hlava, slyšíme podivné zvuky, rozostřuje se nám zrak a ani závratě a pocit nejistoty nejsou výjimkou. U někoho více bojuje hrudník a bránice slábne, u jiného je tomu naopak. S bránicí slábne naše sebevědomí, pocit jistoty = naše tělesná stabilita. S ní se mohou dostavit i pocity slabosti nohou, někdy i rukou. Tak to je.

No a co s tím?

Jak probudit radost? Protože potom by to šlo přirozeně samo.

To nevím.

Co ale vím, že jednou přijde a do té doby je potřeba dbát na to, aby se naše dýchání příliš nezměnilo. Abychom se potom uměli vrátit zpět. Abychom za tuhle těžkou dobu něco v sobě trvale nepoškodili. Je to návod s účinkem jak preventivním tak léčebným.

Nádech – výdech.

Pozoruj, jak se Ti dýchá. Je pro tebe snadnější nadechovat se nebo vydechovat? Kdy potřebuješ víc energie? Co je těžší?

Zkus počítat, nádech 1, 2, výdech 1, 2.

Tento vzorec platí v klidu. Je to rovnováha nádechu a výdechu. Může se na ní podílet více hrudník nebo více bříško. Zjisti, co se víc pohybuje. Jen pozoruj. Zatím nic neměň.

Cvičit se dá v lehu i sedu. Jen si dejte obě poloviny těla přibližně stejně. Natočte si budíček nebo jinak sledujte čas. Pozorujte svůj dech. Nejprve o sobě něco zjistěte.

Jsme hodně vzájemně odlišní. Proto i náš způsob dýchání není stejný. Přesto tohle základní cvičení může pomáhat úplně všem. Nyní uvedu pár rozdílů mezi námi lidmi z pohledu dechu.

Někdo se dlouho nadechuje a nakonec nic neřekne, krátce „rezignovaně“ vydechne. Já jim říkám „váhavý střelec“.

Někdo se krátce ale rychle nedechne a potom dlouho mluví a mluví. Někdy dokonce při mluvení doslova „tlačí“ na své posluchače. Já jim říkám „kulometčíci“.

Někdo dýchá tak mělce, jako kdyby ani nebyl. Pan „ticháček“.

Jiný zas nadechuje rázně a vydechuje také rázně, takže mu raději nikdo neklade odpor. Možná „bojovník nebo velitel“.

Z této odlišnosti je dobré vycházet. Zjistit si, kdo jsem Já. Je potřeba se tomu nějaký čas věnovat, protože si o sobě často myslíme pravý opak.

Pro dnešní dobu je nevýhodou být příliš opatrný, zodpovědný, citlivý k druhým i k sobě, protože výdech těchto lidí není jejich silná stránka. Právě v době kdy bojují s nádechem, mají na výdech ještě méně sil a dokonce v sobě mohou zadržovat mnoho nevydechnutého vzduchu, který působí nafukování v bříšku, střevech nebo jinde.

Počítání u dechu je dobrá pomůcka. Je dobré s tím začít právě v době, kdy se necítím dobře. Nebo potřebuji jen trénovat a tak začnu počítat a pozorovat dech. Nemusí to být vždy čísla, používají se i slabiky manter a podobně.

Pokud máte výše zmíněné potíže spojené s těmito pocity s pravděpodobným dopadem na okysličování hlavy, je dobré si uvědomit ještě něco. Většina z nás má nerovnoměrně postavená ramena. Tam je povaha i dominance končetin silně projevená. Vypovídá to o tom, že ani krční páteř nebude v ideálním postavení. Možná o tom již víte déle. Kvůli situaci vyvolaného zhoršeného dýchání se problém obvykle zvětší ve prospěch stranové odchylky. Jednoduše „Schwarzenegger“ je ještě silnější. Hučení v uších nebo například točení hlavy se mohou takto dostavit mnohem dřív a s větší razancí.

Potom je cvičení nezbytné a to denně. Doporučuji leh na zádech, nohy pokrčit nebo dát výš, ruce podél těla a trénovat dýchání. Při dýchání je důležité upřít pozornost na nějaký bod uprostřed našeho těla. Může to být čelo, zátylek, nos, ústa, hrudní kost apod. Může to být i tečka na stropě. Pozorujte, jak reagují vaše oči, jak utíkají do strany.

Poslední fází cvičení je prodloužený výdech, protože posiluje naší stabilitu, úlohu bránice. Nádech 1, 2, výdech 1, 2, 3, /možno i déle ale vždy delší výdech/.

Jak dlouho?

Začněte 1 minutu. Potom libovolně přidávejte. Dech se bude přirozeným trénováním prodlužovat a stávat plynulejší.

Tak to shrnu. Zaujmeme polohu, vše nastavíme, jak má být, oči, pozornost a soustředíme se na sebe. Chvíli pozorujeme, jak dýchám 1 – 3 minuty. Potom dýchám 1-3 minuty rovnoměrně nádech 1,2 /více/ výdech 1,2 /více/. Poslední část prodloužený výdech 1 – více minut.

Já cvičím často když nemohu spát, v noci. Také když mi nepříjemně bzučí v hlavě, Někdy potřebuji i 10 minut než to odezní a já opět usnu. Pravidelným cvičením lze dostat problém pod vědomou kontrolu. Nějaký čas to trvá a u každého je to jiné.

No a do kdy?

Dokud nebudete silnější nebo se nezmění situace kolem vás. Je to taková meditace, která se může hodit vždy.

Dech je jako vítr. Udělejte ze svého dechu léčivý vánek, uklidňuje a hojí.

S láskou Zuzana Beranová

sdílet: 
holubice
Podpořte nás

Děkujeme

Vážení diváci, velmi si vážíme vašich příspěvků – dáváte nám naději, že budeme moci pokračovat.

Pro platby zdarma v ČR a Eurozóně:
2502009848/2010 s uvedením slova
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro platby v ČR:
107-7380440287/0100 s uvedením
„Dar“ do zprávy pro příjemce.

Pro mezinárodní platby ze zahraničí:
IBAN: CZ40 0100 0001 0773 8044 0287 
BIC/SWIFT kód: KOMBCZPPXXX
Název účtu: CESTY K SOBĚ
Praha 4, 149 00
Česká republika

111
111 Kč
222
333 Kč
333
555 Kč
444
777 Kč
999
999 Kč
libovolna
libovolná částka
logo Cesty k sobě 2021