Tabulka III.: Klíč k moudrosti (první část)

Já, Thóth Atlantský,
teď vzdávám se své moudrosti,
vzdávám se svého vědění,
a vzdávám se své moci.
Vše dávám dětem člověka bez omezení.
Nechť i oni toto dále předávají,
aby zakusili onu moudrost
kdy závoj noci po celém světě náhle bude prozářen.

Moudrost je silou a síla moudrostí,
vždy jeden s každým novým, společný celek posílí.

Nebuď pyšný na svou moudrost, ó člověče,
rozmlouvej s neznalým stejně jako s moudrým.
Pokud někdo dojde k stromu poznání,
naslouchej mu a dbej ho, neboť moudrost je vším.

Nemlč, když zlo je vydáváno za Pravdu,
jako že slunce svítí nade vším.
Ten, který překročí Právo bude potrestán,
neb pouze skrze něj přichází svoboda člověka.
Nepodporuj strach, neboť strach je pouto,
pouto, které vždy ke tmě poutá člověka.

Naslouchej svému srdci po život svůj celý,
čiň více, než určeno Ti jest.
I pokud získáš bohatství,
pak poslouchej své srdce,
neb nic z toho nebude Ti platné,
pokud Tvé srdce bude znavené.
Umenšuj sebe, nikoli však čas,
kdy jemu nasloucháš.
To činíš-li, svou duši odmítáš.

Ti, kteří jsou pozorní, z té cesty nesejdou,
však ti, kteří zbloudí, jen těžko hledají cestu přímou.
Pokud jdeš mezi lidi, tvoř si,
Lásku, kde srdce začíná a končí.

Pokud někdo k Tobě přijde pro radu,
dopřej mu svobodné promluvy,
že věc, kvůli které přišel,
smí být učiněna.
Pokud snad váhá otevřít Ti srdce své,
toť proto, že činíš chybu, Ty, soudce.

Neopakuj marnivou řeč,
ani jí však nenaslouchej,
neboť toť promluva jednoho
a v nerovnováze.
Nemluv více o tom, nechť může před Tebou poznat moudrost.

Mlčení má prospěch velký,
však z mnoha řečí nevytěžíš nic.
Nechval své srdce před dětmi lidí,
neb níže než v prach se Ti obrátí.

Pokud se Ti bude mezi lidmi dařit,
budeš veleben za moudrost a vlídnost.
Jestliže budeš zkoumat povahu přítele,
neptej se jeho druhů,
ale buď nějaký čas jednoduše s ním.
Debatuj s ním,
skrze slova a postoje otestuj mu srdce.

Ten, který vstoupí do studnice, zas musí vystoupit,
a věci, které jsou Tvé, musí být s přítelem sdíleny.

Vědomosti jsou považovány bláznem za neznalost,
vždyť věci přínosné, jsou pro něj škodlivé.
Žije ve smrti.
Toť jeho chléb.

Mudrc nechá své srdce přetékat,
však ústa svá nenechává povídat.
Ó člověče, přikloň se k hlasu moudrosti;
přikloň se k hlasu světla.

Tajemství existují v Kosmu
jejichž odhalení naplní svět svým světlem.
Nech toho, kdo se osvobodí od pout tmy,
poprvé užasnout nad hmotným z nehmotného,
ohněm ze země;
protože Ty víš, že tak jako země sestupuje k zemi,
tak stejně i oheň vzestupuje k ohni
a stává se s ním celistvý.
Ten, kdo zná a ví, že uvnitř oheň dlí,
ten sám vystoupá k věčnému ohni,
a právě tam splyne v život věčný.

Oheň, vnitřní žár,
je nejtvořivější ze všech sil,
neboť přemůže veškerý vzdor
a pronikne ke všemu na Zemi.
Člověk roste pouze tím, když překonává odpor,
proto i Země klade odpor člověku,
jehož by jinak nebylo tu.

Všechny oči stejný obraz nespatří,
vždyť když jednomu se jeví objekt
formy a barvy té,
jiným očí zas zcela onaké.
A stejně tak věčný oheň,
mění barvu od jedné k druhé,
a nikdy stejný není žádný další den.

Proto já, Thóth, mluvím ze své moudrosti,
že pro člověka jasně plane
temnou nocí oheň;
ten nikdy v temném závoji neuhasne,
ten nikdy závojem noci neuhasne.

Do lidských srdcí nahlédl jsem svou moudrostí,
a spatřil je v zajetí otroctví sváru.
Vysvoboď z léčky svůj oheň, Ach bratře,
v případě, že je pohřben v noci stínu!