Tabulka I.: Historie Thótha Atlantského

Domněnky o tom, že starověká egyptská civlizace prožila mohutný rozkvět vědění i spiritualismu na základě impulsu z "vnějšku", začínají nabývat na síle i přesvědčivosti. Zastánci této teorie se dělí na 2 proudy. Jedni tvrdí, že toto vědění přišlo do Egypta z vesmíru, tedy od mimozemských civilizací, druzí pak to, že toto vědění pochází od dávných pozemských civilizací, zejména pak Atlanťanů. Podle následujících textů se zdá, že pravdu by mohly mít oba proudy zároveň.  

Nyní vám tedy překládáme zásadní materiál obrovské historické i spirituální hodnoty:

Překlad první desky smaragdových desek Thótha Atlantského, resp. Herma Trismegista.

Čtěte text pozorně a několikrát, neboť podle proroctví má obsah tabulek schopnost otvírat pro mnohé zatím uzavřené stezky našeho nevědomí. Zdá se, že texty tabulek obsahují mnohem více, než jen prostou pozemskou historii mnoha desítek tisíc let před Kristem. Vraťme se tedy společně do dob před pádem bájné Atlantidy k osobě mocného krále Thótha, kterému bylo dovoleno nahlédnout mnohem dál, a mnohem výše, aby pak mohl své vědění, po opětovném návratu na Zemi, uchovat a předat generacím budoucím....

Jiří Mašek

Tabulka I.: Historie Thótha Atlantského

Já, Thóth Atlantský,
velmistr mystérií, zasvěcenec, mocný král, magik,
žijící z generace na generaci,
se chystám vložit do síně Amenti,
ustavené jako pomoc těm, kteří přijdou,
tyto záznamy mocného vědění Velké Atlantidy.

V obrovském městě KEOR na ostrově UNDAL,
jsem poprvé započal svou inkarnaci.
Nikoli jako malí lidé současnosti
žili a umírali mocní Atlantidy,
spíše z aeonu na aeon
obnovovali své životy v Síni Amenti,
kde řeka života teče bez ustání vpřed.

Stodesetkrát jsem sestoupil
po temné cestě vedoucí ke světlu,
a stejně tolikrát z temnot
znovu ke světlu vzestoupil,
znovu plný síly a schopností.

Pro tento čas jsem sestoupil,
a člověk z KHÉMu (Khém je starověký Egypt)
již mě nepozná.

Ovšem v čase dosud nezrozeném
znovu povstanu, mocný a vlivný,
a budu žádat zúčtování se svými následníky.

A potom velký pozor,
Ó člověče z KHÉMu,
pokud jsi zpronevěřil mé učení,
svrhnu tě z tvých výšin,
do temnot jeskyní, odkud pocházíš.

Nepokoušej se vyzradit má tajemství
člověku ze Severu, ani člověku z Jihu,
seč dostihne tě má kletba.

Pamatuj a dbej mých slov,
že se jednoho dne vrátím
a vyžádám to, cos opatroval.
Vrátím se zpoza času, zpoza smrti,
a po zásluze Tě odměním či ztrestám.

Skvělí byli mí lidé v dávných dnech,
skvělí byli mí lidé ve srovnání
s malými lidmi kolem mne dnes,
při vědění moudrosti věků,
hledají hluboko v srdci nekonečna,
znalosti které přináležely k mládí Země.

Byli jsme rozvážní
díky moudrosti Dětí Světla,
které u nás pobývaly,
byli jsme silní díky energii
vycházející z věčného ohně.

A nejvyšší mezi všemi dětmi člověka
byl můj otec, THÓTME,
držitel velkého chrámu,
spojnice mezi Dětmi Světla,
které pobývaly uvnitř
a lidskými rasami, které obývaly deset ostrovů.

Hlásná trouba, po Stromu,
obyvatele UNALu,
mluvícího ke Králům,
hlasem, kterému je třeba naslouchat.

Tam jsem vyrostl z dítěte v muže,
a otec mě zasvěcoval do starých mystérií,
dokud nezazplál vnitřní oheň moudrosti,
dokud nezahořel obrovským plamenem.

Nežádal jsem ničeho, jen dosažení moudrosti.
Až jednoho velkého dne přišel rozkaz od
Obyvatele Chrámu, že budu přiveden před něj.
Jen několik dětí člověka
jež pohlédly do oné mocné tváře a žily,
kdy ne synové člověka jsou Děti Světla,
když nejsou inkarnovány ve fyzickém těle.

To já byl vybrán ze synů člověka,
poučen Obyvatelem, že by jeho
záměry mohly být splněny,
záměry v lůně času ještě nezrozené.

Dlouhé věky v chrámu jsem pobýval,
vstřebávající stále více a další moudrosti,
dokud také já nepřistoupil
ke světlu vydávanému velkým ohněm.

Naučil mě cestě k Amenti,
podsvětí kde sedí mocný král
na svém trůnu moci.

Před Pány Života hluboce jsem se v úctě poklonil
a Páni Smrti dostali jako můj dar
Klíč života.

Byl jsem volný v Síních Amenti,
vysvobozen od smrti v kruhu života.
Dokud se prostor a čas nestaly nicotou.

Pak jsem zhluboka pil ze šálku moudrosti,
díval se do srdcí lidí, kde jsem objevil
další tajemství a byl jsem potěšen.
Protože teprve nalezením Pravdy mohla má Duše
utichnout a být uhašen vnitřní plamen.


Šel jsem věky,
a díval se na druhé,
jak pijí ze šálku smrti a znovu se vracejí ve světle života.
Pozvolna se z Království Atlantského předávaly vlny
vědomí a jedna byla se mnou
jenom proto, aby byla nahrazena zárodkem nižší hvězdy.

A podle zákona,
slovo Pán vyrostlo v květinu.
Myšlenky Atlanťanů začaly upadat do tmy,
až nakonec povstal hněv ze svého AGWANTI,
Setrvávání, (toto slovo nemá žádný anglický ekvivalent, znamená stav nestrannosti)
a promluvil ke Světu, uplatnil svou moc.

Hluboko v srdci Země synové Amenti zaslechli,
a slyší, bezprostředně mění ohnivou květinu, která hoří věčně,
s LOGOSEM mění a posouvají,
dokud obrovský oheň nezmění svůj směr.

Přes svět se potom převalily obrovské vody,
utápěly a zalévaly,
měnily rovnováhu Země,
dokud nezůstal pouze Chrám Světla,
stojící na obrovské hoře UNDAL, tyčící se nad vodami;
někde tam byli živí, ukryti před náhlými proudy.

A pak mě vyzval Pán, říkaje:
Shromáždi můj lid.
Uměním, které znáš, proveď je vodami,
až dosáhnete země zarostlých barbarů,
žijících v pouštních jeskyních.
Tam rozviň plán, který již znáš.

Shromáždil jsem tedy svůj lid a
nastoupili jsme na obří koráb Pána.
Vpluli jsme do rána.
Temnota za námi pohltila Chrám,
tu povstaly náhle vody.
a velký Chrám, ustanovený do času,
zmizel z povrchu Země.

Rychle jsme letěli vstříc rannímu slunci,
dokud se pod nerozprostřela země dětí KHEMu.
Zuřili, šli s klacky a oštěpy,
hněvem pozvednutými, aby zabili a zneškodnili Syny Atlantidy.

I pozvedl jsem svou hůl a zaměřil vibrační parsek,
a hory se začaly rozpadat jako střepy.
Promluvil jsem k nim klidně a v míru o síle Atlantidy,
o tom, že jsme děti Slunce a jeho poslů.
Zastrašil jsem je ukázkou zázračné vědy,
a uvolnil je až v okamžiku, kdy se plazili u mých nohou.

Dlouho dleli jsme v zemi KHÉM,
dlouho a dlouho zas a znova.
Do doby, než jsme vyslechli příkaz Pána,
který i přes svůj spánek stále žije věčně,
rozeslal jsem Syny Atlantidy,
vyslal je mnoha směry,
že z lůna času
by znovu mohla u jejích dětí povstat moudrost.

Dlouhou dobu jsem pobýval v zemi KHÉM,
a vnitřní mourostí činil velká díla.
Světlo vědění stoupalo u dětí KHÉMu,
zmáčeni od deště mé moudrosti.

Poté jsem odstřelil cestu k Amenti,
a zachoval tak svoji moc,
žít po věky Slunce Atlantidy,
udržovat si moudrost a uchovat záznamy.

Několik synů KHÉMu,
si podrobilo okolní lid,
pomalu dorůstající síly Duše.

Nyní jdu načas v jejich doprovodu
do temných síní Amenti,
hluboko do síní Země,
než se Pánové moci,
znovu postaví tváří v tvář Obyvateli.

Pozvedl jsem se vysoko nad vchod, vstupní bránu,
vedoucí dolů k Amenti.

Jen pár by si tam s odvahou trouflo,
jen pár prošel portálem k temné Amenti.
Pozvednutý nad průchod, Já, mocná pyramida,
využívám sílu, která překoná sílu Země (gravitaci).
Hluboko a ještě hlouběji pokládám silový dům či komoru;
z toho jsem vyřízl kruhový průchod
sahající téměř až k velkému sumitu.

Tam ve špici jsem usadil krystal,
vysílající paprsek do časo-prostoru,
přitahující sílu vnějšího éteru,
koncentrující se na bráně Amenti.

Vybudoval jsem další komory, které se pozdávaly prázdné,
a přesto jsou uvnitř skryty klíče k Amenti.
Ten, který by si odvážně troufl na temných říší,
nechť je nejdříve očištěn dlouhým půstem.

Ulehne do kamenného sarkofágu v mé komoře a
já mu odhalím velká tajemství.
Brzy bude zaveden na místo setkání se mnou,
setkám se s ním dokonce i v temnotách Země,
Já, Pán Moudrosti, se s ním setkám, podržím ho a setrvám vždy s ním.

Vystavěl jsem Velkou pyramidu,
podle vzoru pyramidy zemské síly,
hořící věčně, aby také ona,
směla setrvat po celé věky.

Do té jsem vestavěl svou znalost "magické vědy",
abych zde mohl být až se znovu vrátím z Amenti,
a zatímco já spím v Síních Amenti,
má Duše se svobodně potuluje a inkarnuje,
do podoby muže v této formě či jiné. (Hermes, trojrozený.)

Jsem pozemským vyslancem Přebývajícího,
plním jeho rozkazy, takže mnoho může být pozvednuto.

Nyní se navracím do síní Amenti,
zanechávaje za sebou jisté vědění.
Chraňte a udržujte odkaz Přebývajícího:
Pozvedněte někdy své oči nahoru vstříc světlu.

Jistě časem splynete s Pánem,
jistě právem budete v jednotě s Pánem,
jistě právem budete v jednotě se VŠÍM.

Nyní vás opouštím.
Má přikázání znáte,
zachovejte je a buďte jimi,
a já pak budu s vámi,
budu vám pomáhat a provázet vás do Světla.

Nyní se přede mnou otvírá portál.
Sestupuji dolů v temnotách noci.