www.cestyksobe.cz - Články - Poesie - Poesie pro všední den - Petra Zemanová

19.07.2009

Poesie pro všední den - Petra Zemanová

Odpovědi

 

Z pod pera líhnou se odpovědi

Duše má přichází ke zpovědi

Cože to skrývá v lůně svém

Hádanky na cestě za světlem

K rozbřesku zvonky už vyzvání

Skládá se mozaika poznání

Co chybí mi k radosti ke štěstí

Přijmout ranec svých neřestí

A srdcem láskou protkaným

Rozpustit bojem zažhlý dým

S odvahou odhalit světla stín

Vydat se alejí ke snům svým

 

2007

 

Mámě

 

Říkáš, že v lásku mou nevěříš

Však důkaz v srdci mém se neskrývá

Snad jen minulost Tvá ožívá

Když stýskáš si po mé přítomnosti

 

Věz, že srdce mé je na dosah

Aniž domu Tvého překročit muselo by práh

To jen duše své zaslechla jsi volání

Která nevzdává se svého hledání

Poklad ten však blíže leží než se může zdát

Mně klenoty Tvé nenáleží

Najít klíček k rozvzpomnění mohu Ti já přát

Radost z dnů všedních nemohu Ti dát

Chci ji jen s Tebou sdílet, bez smutku a bez trápení

Pojď zkusit se se mnou zase jednou smát

 

Navzdory Tvé nevíře

Sic z cestování k Tobě nemám zrovna puchýře

Myšlenky mé k Tobě zas a zas se stáčí

Tak už nemnož slzy na polštáři

A nechej roztančit slunce ve své tváři

Vždyť v srdci mém je stále psáno:

Miluju Tě, mámo!

 

2006

 

Řeka života

 

S duší svou sedíš tu tak přede mnou

Já v obrazech ti žehnám pro Tvou cestu následnou

A cítím radost, radost ze spojení

Jenž tak spěšně mihlo se mým životem

Však oba máme ještě dost co do činění

Není třeba dlouhých zastavení

V přístavech, kde čeká nás jen střípek poznání

Než poskládáme mozaiku světlem utkanou

A zahladíme stopy po krajinách snění

Které dovedly nás z noci k probuzení

Do jasného rána v domě bez závěsů

A smyly zbytky temných běsů

V duších unavených z nelásky

 

A až zas na břehu řeky chtít budu sbírat oblázky

Kéž vzpomenu si s vodou splynout

A proudit zlehka zvána k radosti

Do moří věčné přítomnosti

 

2006

 

36

 

Až další den zrodí se pod víčky

Rok nový připluje v životě sestřičky

 

Oslaví svátek svého zrození

Kdy do peřejí života býčci byli hození

 

Létající talíř našel místo v hangáru

Do dob, kdy s krokem pozemským přestane být ve sváru

 

Vůz plný klenotů vypravili z nebes

V srdce tvé vložili, darů svých se už neděs

 

Po letech bloudění kráčíš cestou domů

Do světla duše své – na dosah jsi tomu

 

Po lávce poznání přejdeš v zemi úrodnou

Krajinu radosti, kde ani odvážné sny nehynou

 

Život svůj dobýváš na vlastní pěst

Další list obracíš a píšeš: 36

 

2006

 

 

Milostí je obdařen

Ten, kdo v lásce kráčí jen

V srdci voňavou má kytičku

A záři hvězdy zračí na líčku

Slovům propůjčuje hebký háv

Takový duch v těle bude zdráv

A pokud z mráčku kaluž naprší

V očích pravdy hledá přístřeší …

 

Doteky

 

Až dopadnou krůpěje na polštář

Dotknu se tě ve snu, to už znáš

Jak vlahá je moje vzpomínka

Stejně jak polibek na břehu rybníka

Kam kroky nás před časem zavedly

Než city tvé znovu zešedly

 

Duši tvou cítím na dosah

Pokaždé když života mého překročíš práh

A pozveš mě na letmé setkání

Se světem tvým, co otázky z útrob mých zas a zas vyhání

 

Doteky rtů tvých po odezvě volají

Srdce však tají se potají

Vítr v pár chvílích blízkost rozfouká

Když zavane touhu tvou dál do krajin bez pouta

 

Dotknu se ještě jednou očí tvých

Co vodu skrývají v peřejích

Než lodí svou vypluji k břehům dnů

Které včerejšky vymažou z mapy snů

 

2006

 

 

Sen

 

Ulice mlčí ty ukládáš se ke spánku

Hlavu tvou laská polštář s vůní heřmánku

Zbloudilé počítáš ovečky

Opona zvedá se pod víčky

Filmový pásek se rozbíhá

Krajina snová zpívá do ticha

Dříve než příběh si vysníš

Hlas duše své vyslechni, ať víš

Co žene tě touhou nezdolnou

K branám světů, co kroky tvé v den projít nestihnou

 

2005

 

Let

 

Každý na něco věří

Svým okem svět měří

Své srdce si střeží

Slova rozfouká s peřím

 

Kdekdo o něco žádá

Touhy poctivě střádá

Zkouškám nastaví záda

Kéž by duše to zvládla

 

Až ti narostou křídla

Dáš vale bublinám z mýdla

Štěstěna na tě teď kývla

Dnes ráno v tobě se zhlídla

 

Po šňůře nočních všech můr

Jdeš vstříc i neskromným snům

Otvíráš zářivým dnům

A v sobě nový stavíš si dům

 

Dej sbohem těsným poutům

Zavolej světa všem koutům

Tisíce andělů jsou tu

Oslav den posledních soudů

 

Nechtěj být jejich stínem

Chce ven co uvnitř dříme

Po stopách svých jít smíš hned

Poklad se probouzí z líhně

 

Dnes v noci múzu vzýváš

Nesnázím tvář svou skrýváš

Překážky z talíře smýváš

Jak život svůj žít víš zas

 

Víly teď k tanci zvou Tě

Do světa báječných kouzel

Pěšinou do oblak stoupej

Motýli zítřkem provedou Tě

         …. Tak leť

 

2005

 

 

Narozeniny

 

Srpnový vánek další rok odvane

40 lístků a 1 k tomu

Prolétne krajinou přání a tužeb tvých

Na cestě z domova zpátky zas domů

 

Slunce ti nahlíží do očí blankytných

40 paprsků a 1 navíc

Jaký mrak mohlo ještě by roztavit

Pověz, co duši tvou zahřeje nejvíc?

 

Břehy tvé omyje proud řeky života

40 studánek a 1 ještě

Z každé pár tajemství vypluje k hladině

V poklidný lásky tok spojí je deště

 

Matička země záda svá nastaví

40 životů a 1 z dalších

Úžinou k poznání přes prach a kamení

Nechej se pohoupat i ty v božích dlaních

 

                   Krásné narozeniny …

 

2004

 


Hodnocení článku

Hodnotilo 5 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti