www.cestyksobe.cz - Články - Poesie - Poesie pro všední den - Petra Zemanová
19.07.2009
Poesie pro všední den - Petra Zemanová
Odpovědi
Z pod pera líhnou se odpovědi
Duše má přichází ke zpovědi
Cože to skrývá v lůně svém
Hádanky na cestě za světlem
K rozbřesku zvonky už vyzvání
Skládá se mozaika poznání
Co chybí mi k radosti ke štěstí
Přijmout ranec svých neřestí
A srdcem láskou protkaným
Rozpustit bojem zažhlý dým
S odvahou odhalit světla stín
Vydat se alejí ke snům svým
2007
Mámě
Říkáš, že v lásku mou nevěříš
Však důkaz v srdci mém se neskrývá
Snad jen minulost Tvá ožívá
Když stýskáš si po mé přítomnosti
Věz, že srdce mé je na dosah
Aniž domu Tvého překročit muselo by práh
To jen duše své zaslechla jsi volání
Která nevzdává se svého hledání
Poklad ten však blíže leží než se může zdát
Mně klenoty Tvé nenáleží
Najít klíček k rozvzpomnění mohu Ti já přát
Radost z dnů všedních nemohu Ti dát
Chci ji jen s Tebou sdílet, bez smutku a bez trápení
Pojď zkusit se se mnou zase jednou smát
Navzdory Tvé nevíře
Sic z cestování k Tobě nemám zrovna puchýře
Myšlenky mé k Tobě zas a zas se stáčí
Tak už nemnož slzy na polštáři
A nechej roztančit slunce ve své tváři
Vždyť v srdci mém je stále psáno:
Miluju Tě, mámo!
2006
Řeka života
S duší svou sedíš tu tak přede mnou
Já v obrazech ti žehnám pro Tvou cestu následnou
A cítím radost, radost ze spojení
Jenž tak spěšně mihlo se mým životem
Však oba máme ještě dost co do činění
Není třeba dlouhých zastavení
V přístavech, kde čeká nás jen střípek poznání
Než poskládáme mozaiku světlem utkanou
A zahladíme stopy po krajinách snění
Které dovedly nás z noci k probuzení
Do jasného rána v domě bez závěsů
A smyly zbytky temných běsů
V duších unavených z nelásky
A až zas na břehu řeky chtít budu sbírat oblázky
Kéž vzpomenu si s vodou splynout
A proudit zlehka zvána k radosti
Do moří věčné přítomnosti
2006
36
Až další den zrodí se pod víčky
Rok nový připluje v životě sestřičky
Oslaví svátek svého zrození
Kdy do peřejí života býčci byli hození
Létající talíř našel místo v hangáru
Do dob, kdy s krokem pozemským přestane být ve sváru
Vůz plný klenotů vypravili z nebes
V srdce tvé vložili, darů svých se už neděs
Po letech bloudění kráčíš cestou domů
Do světla duše své – na dosah jsi tomu
Po lávce poznání přejdeš v zemi úrodnou
Krajinu radosti, kde ani odvážné sny nehynou
Život svůj dobýváš na vlastní pěst
Další list obracíš a píšeš: 36
2006
Milostí je obdařen
Ten, kdo v lásce kráčí jen
V srdci voňavou má kytičku
A záři hvězdy zračí na líčku
Slovům propůjčuje hebký háv
Takový duch v těle bude zdráv
A pokud z mráčku kaluž naprší
V očích pravdy hledá přístřeší …
Doteky
Až dopadnou krůpěje na polštář
Dotknu se tě ve snu, to už znáš
Jak vlahá je moje vzpomínka
Stejně jak polibek na břehu rybníka
Kam kroky nás před časem zavedly
Než city tvé znovu zešedly
Duši tvou cítím na dosah
Pokaždé když života mého překročíš práh
A pozveš mě na letmé setkání
Se světem tvým, co otázky z útrob mých zas a zas vyhání
Doteky rtů tvých po odezvě volají
Srdce však tají se potají
Vítr v pár chvílích blízkost rozfouká
Když zavane touhu tvou dál do krajin bez pouta
Dotknu se ještě jednou očí tvých
Co vodu skrývají v peřejích
Než lodí svou vypluji k břehům dnů
Které včerejšky vymažou z mapy snů
2006
Sen
Ulice mlčí ty ukládáš se ke spánku
Hlavu tvou laská polštář s vůní heřmánku
Zbloudilé počítáš ovečky
Opona zvedá se pod víčky
Filmový pásek se rozbíhá
Krajina snová zpívá do ticha
Dříve než příběh si vysníš
Hlas duše své vyslechni, ať víš
Co žene tě touhou nezdolnou
K branám světů, co kroky tvé v den projít nestihnou
2005
Let
Každý na něco věří
Svým okem svět měří
Své srdce si střeží
Slova rozfouká s peřím
Kdekdo o něco žádá
Touhy poctivě střádá
Zkouškám nastaví záda
Kéž by duše to zvládla
Až ti narostou křídla
Dáš vale bublinám z mýdla
Štěstěna na tě teď kývla
Dnes ráno v tobě se zhlídla
Po šňůře nočních všech můr
Jdeš vstříc i neskromným snům
Otvíráš zářivým dnům
A v sobě nový stavíš si dům
Dej sbohem těsným poutům
Zavolej světa všem koutům
Tisíce andělů jsou tu
Oslav den posledních soudů
Nechtěj být jejich stínem
Chce ven co uvnitř dříme
Po stopách svých jít smíš hned
Poklad se probouzí z líhně
Dnes v noci múzu vzýváš
Nesnázím tvář svou skrýváš
Překážky z talíře smýváš
Jak život svůj žít víš zas
Víly teď k tanci zvou Tě
Do světa báječných kouzel
Pěšinou do oblak stoupej
Motýli zítřkem provedou Tě
…. Tak leť
2005
Narozeniny
Srpnový vánek další rok odvane
40 lístků a 1 k tomu
Prolétne krajinou přání a tužeb tvých
Na cestě z domova zpátky zas domů
Slunce ti nahlíží do očí blankytných
40 paprsků a 1 navíc
Jaký mrak mohlo ještě by roztavit
Pověz, co duši tvou zahřeje nejvíc?
Břehy tvé omyje proud řeky života
40 studánek a 1 ještě
Z každé pár tajemství vypluje k hladině
V poklidný lásky tok spojí je deště
Matička země záda svá nastaví
40 životů a 1 z dalších
Úžinou k poznání přes prach a kamení
Nechej se pohoupat i ty v božích dlaních
Krásné narozeniny …
2004
