www.cestyksobe.cz - Články - Poesie - Poesie pro všední den - Markéta Huclová

23.07.2009

Poesie pro všední den - Markéta Huclová

LÁSKA

 

Láska to jsou kapky deště

Láska je jak ptačí zpěv

Láska je vše, co je tady

Láska milenců je svět.

 

Láska je jak třpytky lesk

Láska je zde, žádný spěch

Láska hladí

Láska hřeje

Láska všem vše dobré přeje.

 

Láska srdce otevírá

Láska duši blaží

Láska vidí, že už svítá

Láska je jak nový den.

MILOSRDENSTVÍ

 

Svět naruby je

Kde hledat klid

Kde kout ticha najít

Kde v milosti žít?

 

Jak otáčí se země

chvátá

Tak já se ptám

A ve tmě žádám

Jeho ve své milosti

Ach, dej nám hrst své radosti

A štěstí, lásku

Soucit, hojnost

Tak žádám, znám

To jedno slovo…

 

Když vyslovím

Tak, Bože, vím,

,,Děkuji“

Že jsem ti blíž.

 

BEZBŘEHÁ

 

Jak bezbřehá je láska moje

Kde hledat břeh

Kde hledat dno?

Jak pomoci a vyslyšet ty

Kdo dnes prosí o pomoc?

 

Kdo řekne mi

Kdy stavidla pustit

Kam nechat plout

Tu vodu jasnou?

Kam směřovat ji

Kudy téct?

kde hledat stébla

Pod vodou?

 

Tak stojím tiše

Vody čiré

Láska jiskří na hladině.

 

Má milá, mě se zeptej

Uvěř slovům zvučícím

Jsou jak zvony

Jsou uvnitř tebe

Jsou jasné, každý slyší

Jsou Boží silou tvořící.

 

 

ČERNÉ BÁRKY

 

Mé černé myšlenky

Vyplouvají jak bárky

Z oparu mlžného

Plují do dálky.

 

Vypouštím je

Nechám plynout

Sleduji je

Ať jen zhynou.

 

Doufám snažně

Že snad jen

Odplují tam v dálku

Bude nový den.

 

PEGAS

 

Křídla roztáhni

A leť, jen výš..

Kam doletíš mi vypovíš.

Já nechám tě volně

Jsem tady..

Však v myšlenkách

Jak ve snách létám taky.

Jsem s tebou plujem mraky

Záhadnou krajinou

Co vábí nás, vábí..

Posvátná krajina

Zračí se před námi

My plujeme do víru

Tužeb, velkých přání

Co dneškem jsou pro nás

My vplouváme spolu

Do té snové krajiny

Je to jak domů.

 

SLUNCE

 

Záře, jas

Co oslňuje

Stále nás k ní přitahuje

S vírou jdem

Kam kráčíme?

Ptej se, všechno povíme.

Světlo, záře, klid a jas

Uzříš v sobě

Uzříš v nás.

Oči všechno prozradí

Jsme tady, jsme však v povzdálí.

Čekáme tu klidně, skromně

Až uslyšíš nás ve svém domě

Až otevřeš svou truhlu v sobě

S poklady, co dají jas

Jsou tvé, jsou světlem

Očistí tě i všechny, všechny z nás.

A každý kout na této zemi

Spojme se, ta slunce v nás…

 

 

 KLÍČ

 

Ten malý klíček v kapse mám

Já vím, že mám ho

Tajně, sám

Stojím tu teď na zápraží

Jak v předpokoji postávám

Ťukám, nevím

Sahám pro něj

Je malý, ale stačí pro mě.

K pokladu se dostat, tam

Já beru ho a objímám

Prsty, které směřují ho

Do té dírky, co poví mi

Co skrývá se vně

V hloubce srdce.

Kdo má to vědět?

Jak se třese

Jsem to já, už otvírám

Tam poklad ve svém srdci mám.

 

VIDĚT

 

Vidět vše

Být vědom si

Všech hříček

Pána života.

To sen je můj

Tak otvírám

Své oči

Lehce usínám.

 

 

 

 

 

 


Hodnocení článku

Hodnotili 3 čtenáři průměrem 4.33 bodů z pěti