Jen málokdy máme příležitost vnímat podobnou bezelstnou a horoucí promluvu srdce, která takovým ojedinělým způsobem vstupuje do básníkových slov.  Nechť se tedy tato slova dotknou i vašeho nitra - tak jako rozechvěla vibrace mojí duše…

  

Tatiana Kejvalová

 

TANEC

 

Pomalu, pomalu tanči

tu píseň co ti byla dána,

protanči den

a miluj večery i rána.

 

Pomalu tanči, nespěchej,

vychutnej rytmus a pohyb boků,

kdoví jak dlouho ještě bude píseň znít,

několik hodin, dní a nebo roků.

 

V šíleném spěchu nezjistíš,

jak voní ráno tráva,

v šíleném tanci nezjistíš,

co ti Země darem dává.

 

Pomalu tanči a vychutnej blízkost jiných duší i těl

a v srdci měj úctu a díky,

žes tančit tady směl.

 

Pomalu, pomalu tanči

a s radostí svojí píseň zpívej, zlehka našlapuj

a s láskou se dívej.

 

Všeho se dotýkej

a všechno si pamatuj,

vždyť ten tanec je z lásky,

ten tanec je tvůj.

 

 

 

ANDĚL

 

Já mám svého anděla,

je ze světla a lásky,

on stále stojí vedle mne

a hladí moje vrásky.

 

Když všechno kolem utichne

a myšlenky jdou spát,

já mluvím se svým andělem

a vím, že mě má rád.

 

I když dělám hlouposti,

on nekárá a nehubuje,

když kypí ve mně vztek,

jen cestu lásky naznačuje.

 

Díky mému andělu

mám tady lehčí žití,

díky mému andělu

mi šťastná hvězda svítí.

 

   

PRŠÍ ČAS

 

Potichu, polehoučku,

prší čas,

potichu, polehoučku,

anděl krás.

 

Vyjděme z úkrytů

a otevřeme oči do široka,

lidé jsou poslové a život krásná řeka.

 

Láska je odpověď

na všechna naše soužení,

láska je kouzlo,

co život pozmění.

 

Potichoučku, polehoučku,

prší čas,

potichoučku, polehoučku,

co s ním uděláš?

 

Nastavíš dlaň,

anebo zbraň?

Svou duši si chraň

od šedi šedých dní.

Zůstane s tebou,

když zůstaneš s ní.

 

 

 

PŘÁNÍ

 

 

Ať ve svých dlaních cítíš

svou duši,

tělo světa,

ať láskou začíná

každá započatá věta.

 

Ať ke slunci kráčíš

schůdek po schůdku

a nikdy si nenecháš našeptat „dost",

protože ta cesta jediná

je ke štěstí most.

 

Ať své oči máš k vidění,

svá ústa k úsměvu

a ruce své k hlazení,

protože to kouzlo

svět kolem promění.

 

Ať víru máš v duši

a až krásně rozkvete ten květ,

pochopíš, poznáš,

jak úžasně spravedlivý je svět.

 

Přeji ti štěstí a mír,

který proudí z poznání.

Přeji ti blízkost tvého anděla,

který když zavoláš,

tě vždy ochrání.

 

 

 

NEVĚŘÍME

 

 

Nevěříme na zázraky.

A co láska, řekněte mi.

Nevěříme na zázraky.

A co když své srdce zpívat uslyšíme,

- najednou víme.

 

Nevěříme na anděly.

A co když nám někdo setře slzu z tváře?

Nevěříme na anděly.

A co když někdo zahřeje naší dlaň,

- tak se staň.

 

Nevěříme

a přece je zázrak anděl i láska.

Nevěříme

a přece je milujeme.

K Bohu jdeme.

 

 

 

OČI

 

 

V očích se skrývá

svět, vesmír i Bůh.

 V očích se skrývá

duše i láska.

 

V lidských očích

jsem se utopila,

v lidských očích

jsem se rozpustila,

až ke hvězdám.

 

 

JSI

 

Jsi poutník bezejmenný

a tápeš po hvězdách.

A volíš si cestu mezi růží a trny.

 

Jsi poutník bezejmenný

a volíš si barvu pro svůj svět.

A kterou půjdeš z možných cest?

 

 

 

 

KRÁSNÁ CESTA

 

 

 

Vydám se na cestu

do chrámu srdce.

Vydám se na cestu

do chrámu duše.

 

Vydám se na cestu

do lidských očí,

krásu jim ukázat.

Vydám se na cestu

do lidských úst.

Budu je otvírat,

aby uměly povídat:

„Mám tě rád.“

 

Vydám se na cestu,

pohladit, potěšit,

lásku světem sít.

 

 

 

 

NEMOCNÉ SRDCE

 

Onemocnělo srdce.

Ze zrady, bolesti.

Kdo mu teď odpustí?

Bůh už to udělal.

Zvládnu to taky?

 

 

 

PŘÁTELSTVÍ

 

 

Snad že v srdci mám víru

a věřím na anděly,

co mi pomáhají žít,

tak ke mně sestoupili

a ty jsi jeden z nich.

 

Do srdce, do dlaní

vkládáš mi co je třeba,

do srdce sluníčko

a do úst chleba.

 

Dovol mi pokleknout,

modlit se k Bohu,

je to mé děkuji,

je to to jediné

co zatím mohu.

 

 

 

 

DUŠE

 

Je duše

a Bůh,

našli se spolu,

v lásce,

míru,

požehnání.

Bůh jí chrání.

 

Je duše,

a lidé,

žijí spolu,

v hádkách,

válce

a neuznání.

Bůh je stále chrání.

 

Je duše

a musí tu být,

neumí žít,

neumí brát,

z toho, z čeho lidé berou,

nechápe, kam se derou,

volá o pomoc.

 

Je duše,

netouží znát,

proč se má prát,

netouží znát,

proč mírou lásky

je milování.

Bůh jí chrání.

 

Volá.

Křídla vzpíná,

touží se vznést,

ale marně,

bojí se odletět.

 

Je duše

a má tělo,

je nevinnost

a hřích,

jsou slzy

a smích.

 

Je duše

a je svět,

ona v něm tápe,

učí se žít.

Kéž Bůh jí chrání

a nechá ji své požehnání.

 

 

 

Ukázky z knížky básniček jogínky Hany Jonášové Tanec duše.