Příběh o událostech okolo nešťastné ropné studny v Zálivu, o kterém se vědělo již v únoru 2010.

30. 06. 2010

Svědectví očitého svědka naznačuje, že manažeři Deepwater Horizon už před explozí 20. dubna věděli, že jejich ropná plošina zápasí se závažnými problémy. Dokazují to vysoce podezřelé obchody s akciemi a podíly prováděné lidmi spojenými s BP, které probíhaly prakticky těsně před explozí. Goldman Sachs se takto překvapivě zbavil 44% svých podílů na BP Oil už během prvního čtvrtletí 2010. Tyto akcie následně ztratily 36% hodnoty. Současný prezident Goldman Sachs je známý člen skupiny Bilderberg Peter Sutherland, který je současně bývalým prezidentem British Petroleum.

Jak 5. června oznámil London Telegraph, nynější výkonný ředitel BP, Tony Hayward, odprodal své podíly na energetickém gigantu v hodnotě 1,4 miliónů liber - jen týdny před neštěstím.

Průsak ropy je nejen větší, než 53 000 barelů dennně, ale patrně i větší než 80 000 barelů za den, což se shoduje s odhady mnoha lidí s patřičnými znalostmi v tomto oboru.  Jestliže ropa a plyn proniknou do okolní horniny, budeme mít v zásadě nekontrolovatelný tok [ropy] do mořského dna. A to je scénář konce světa.

Popis událostí
Hned na začátku bylo ohlášeno, že vypažení ropné studny, včetně betonování a utěsnění, bylo záležitostí firmy Halliburton. Málokdo ovšem tušil, oč vlastně jde. Mnozí si mysleli, že se jednalo o spojení mezi zařízením na ústí vrtu a koncem roury, vnořené 5 480 metrů do mořského dna. Omyl.

Úkolem fy. Halliburton bylo utěsnění vypažení studně. Když se začíná vrtat nějaká ropná studna, i ta poškozená v Zálivu na ropném poli BP Macondo, začíná se poměrně velkou dírou osazenou ocelovou rourou o průměru 55 centimetrů. Pak, po několika nebo třeba i 1500 metrech, postupně přejde na stále menší průměry, povězme 40 cm, pak 30 cm, 25 cm, 20 cm. Tomuto počátečnímu vrtu se říká vypažení studny (well casting). Vypadá to pak jako několik kilometrů dlouhá teleskopická anténa zaražená špičkou napřed až po konec do země. Teprve když je vypažení dokončené, přijde na řadu pevná 10 cm silná trubka, která vede mezi vystředěními až úplně dolů. Tou pak má vytékat navrtaná ropa na povrch.

Úkolem lidí od Halliburtona tedy bylo zřídit vypažení a utěsnění studně betonem - přes 4 825 metrů výztuže, tak, aby deset centimetrů silnou trubku v jeho středu ze všech stran obklopil speciální beton.
Nová odhalení přinesla na světlo skutečnost, že se BP „rozhodla ušetřit nějaké výdaje", což snížilo spolehlivost Haliburtonem prováděného zajištění ropné studny. V článku na huffingtonpost.com jsou citáty ze zprávy kongresmanů Henryho Waxmana a Barryho Stupaka, zúčastněných na vyšetřování katastrofy:

„BP přes varování vlastních odborníků zvolila riskantnější alternativu zapažení studny, zřejmě proto, že by volba s více vystřelovacími vložkami stála o 7 až 10 miliónů více a práce se o něco protáhly," píší Waxman a Stupak.
Morel z BP v krátkém mailu naznačil, že společnost patrně ohledně zapažení studny udělá na poslední chvíli nějaké změny. „Měli bychom to rozjet během 2 - 3 dnů, takže potřebujeme poměrně rychlou odpověď. Promiňte mi minulou poznámku, tohle snad není studna, ale zlý sen pro všechny zúčastněné," psal Morel. To ještě netušil, že všechno, nač žehrá, je proti budoucím událostem jen dětská hra...

Jak je vidět, BP odmítla radu subdodavatele, Halliburton Inc., při přípravě vystředění před zabetonováním pažení studny. BP zavrhla odborné doporučení použít 21 „výstředníků" zajišťujících, aby trubka probíhala středem pažení. Místo toho použili jen šest.
V mailu z 16. dubna, jeden vedoucí zaměstnanec BP na to konto prohlásil: „Instalace (dodatečných výstředníků) by zabrala 10 hodin. To se mi nelíbí." Později tentýž den jiný vedoucí pracovník sice rozpoznal rizika opatření s nedostatečným počtem výstředníků, ale komentoval to takto: „Koho už to zajímá, je to tam, konec příběhu, bude to asi v pohodě."

Nyní se z rozmanitých stran vynořují náznaky, že práce s utěsněním byly problematické. Washingtonblog.com s použitím četných zdrojů píše, že v zasvěcených kruzích panuje znepokojení nad tím, že výztuž vrtu je možná narušená, což způsobuje průsak zabíhající daleko pod povrch mořského dna.

Výrobce BOP (bezpečnostního ventilu na ústí vrtu, který měl pramen uzavřít) Cameron International soudí, že do zařízení patrně vnikly vyplavené části vypažení a znemožnily jeho uzavření. Washington-blog míní, že: „... ztráta integrity vypažení studny rozhodně už sama o sobě může vysvětlit, proč BP vrtá odlehčovací studny v mořském dně do hloubky více než 3000 metrů pod netěsné potrubí."
Nedávno penzionovaný prezident Shell Oil, John Hofmeister, míní, že vypažení studně pod mořským dnem bylo možná narušeno:
Otázka - Jaká je zde možnost, že vypažení studně pod mořským dnem je poškozené, a že se plyn a ropa tlačí vzhůru mimo vypažení, a cestou eroduje sousedící měkkou horninu? Nemohlo by to nakonec vést ke katastrofální geologické poruše, nepodchytitelné ani pomocnými vrty?

John Hofmeister: „To je to, čeho se mnozí obávají. A to je také důvod, proč byl přerušen pokus o úplné ´zabití vrtu´. Jestliže je vypažení narušené, bude mnohem obtížnější vrt uzavřít, včetně rizika, že pomocné vrty nemusí stačit. Kdyby výron nezastavily, bude dalším, a drastickým, krokem pokus implodovat studnu přímo na vrcholu, což sebou samozřejmě nese řadu dalších rizik."
Časopis Engineer uvedl poznámku jednoho zástupce Cameron International - výrobce pojistky proti náhlým výronům (BOP) pro BP - poznamenal, že jednou z příčin selhání BOP může být poškození výztuhy vývrtu studny:

„Z pramene mohl být katapultován ocelový válec nebo závěs výztuže, který zablokoval činnost beranů."
Rovněž ropný expert Rob Cavner se domnívá, že výztuž může být pod mořským dnem poškozená a poznamenává:
„Jestliže část výztuže povolí a projde do jiného článku teleskopické trubice, máme před sebou doslova scénář konce světa. Uvědomte si, že to je jen tato teleskopická trubice, co tu studnu drží pohromadě. Jestliže ropa a plyn proniknou do okolní horniny, budeme mít v zásadě nekontrolovatelný tok [ropy] do mořského dna. A to je scénář konce světa." Cavner pak dodal, že „BP za těchto okolností logicky musí nechat ropu a plyn volně odtékat, aby byl minimalizován prostup ropy a plynu do skalní formace po straně vrtu."
Prominentní znalec ropného průmyslu Matt Simmons odhaduje, že vypažení studně patrně bylo zničeno rázem při explozi ropného ostrova.
Business week přináší detaily, opírající se o dopis Waxmana a Stupaka z parlamentní vyšetřovací komise:

Návrh studny
„Pět dnů před explozí BP rozhodla o změně postupu při zabezpečení finálních 360 metrech vrtné studny, tedy o nepoužití vystřeďovacích disků, protože se jim navrhovaný způsob jevil jako časově náročný a nákladný," píší zákonodárci. „Užitím alternativy nazývané long-string casing ušetřili nejméně tři dny a tím asi 7 až 10 miliónů dolarů."
Původní zavržený postup využívající mnoha středících vložek (v podstatě vodících disků upevněných ke středové trubce, kterou udržují uprostřed roury a současně zpevní celou konstrukci po konečném zabetonování celého sestupného kanálu) nabízel mnohonásobnou bariéru blokující průval plynu, který mohl zapříčinit výbuch. Každá ocelová vložka takto zahrnovala jen dvě místa určená k tomu, aby studnu případně uzavřela. Pak zbýval už jen beton na mořském dně a technické zařízení na ústí vrtu, které v tomto případě zklamalo.

„BP si byla plně vědoma rizik zjednodušeného vypažení," konstatují zákonodárci.

Ještě k vystředění potrubí v obalu
„Vystředění ve vypažení studní snižující riziko, že se v betonovém tmelu vytvoří kanálky, jimiž by z pramene mohl prostupovat plyn, je standardní průmyslové řešení. BP však 15. dubna firmě Halliburton sdělila, že ve studni hodlá použít jen šest vystřeďovacích přípravků, ´centrovacích disků´, ačkoli modelování situace u Halliburtona ukázalo, že jich je zapotřebí 21," píší dále zákonodárci.
Když u Haliburtona vznesli námitku, Morel z BP odepsal, že už je stejně příliš pozdě dostat na plošinu další vybavení: „Je to vertikální díra, tak doufejme, že roura zůstane vycentrovaná," mínil.
I když se 15 potřebných disků našlo v Houstonu, vedoucí mužstva BP Gregory Walz namítal: „Trvalo by dalších 10 hodin, než bychom je instalovali," a dodal: „To se mi vůbec nelíbí."
Jesse Gagliano z Halliburtonu nato použil počítačový model s použitím sedmi centralizérů. V poznámce z 18. dubna na návrhu zabetonování uvedl: „U této studny lze předpokládat těžké problémy s průsakem plynu."

Beton
Rozhodnutí BP upustit od testu integrity betonového utěsnění „...patrně hnalo znepokojení zaměstnanců nad rostoucími výdaji a ubíhajícím časem," míní zákonodárci. „Provedení potřebného testu týmem firmy Schlumberger Ltd. mělo stát 128 000 dolarů, zatímco zrušení zakázky přišlo asi jen na 10 000."
Výbor kontaktoval Gordona Aakera, konzultanta Engineering Services LLP v Houstonu, která provádí analýzy příčin výpadků. Ten prohlásil vynechání této zkoušky za „neslýchanou věc" a klasifikoval rozhodnutí BP jako „příšernou nedbalost".

Cirkulace kalu
American Petroleum Institute doporučuje užívání těžkého kalu k zaplnění vrtu během procesu vrtání, než je zabetonován k vlastní těžbě. Tento postup, který může zabrat až 12 hodin, poskytuje osádce vrtné soupravy možnost testovat tlak přitékajícího plynu a vyplavovat z vrtu drť.

„BP se rozhodla toto bezpečnostní opatření vypustit," konstatovali Waxman a Stupak.

Uzavírací objímka
BP se rozhodla proti umístění finálního kusu zařízení nazývaného uzavírací objímka, sloužícího k udržení zapažení studny na místě. Jde o součást zařízení, která brání vyplavení částí zapažení k hlavě studny v případě rostoucího tlaku plynů.
Zástupci Transocean a Halliburtona komisi sdělili, že šlo o klíčovou procedurální chybu.

Podle informace odhalené parlamentními vyšetřovateli u BP o trhlinách objevujících se při vrtu na poli Macondo věděli už v únoru, tedy právě někdy v době, kdy Goldman Sachs a prezidenta BP Tony Haywarda velice zaměstnával dumpingový prodej jejich akcií a podílů na společnosti - těsně před explozí, která vedla k ropné skvrně.
Federální agentura Mining and Mineral Services uvolnila pro Bloomberg dokumenty, z nichž vyplývá, že se BP „pokoušela utěsnit trhliny ve studni vrtu ležícího asi 40 mil (64 km) před pobřežím Louisiany".

Pukliny, které se BP snažila 13. února opravit, mohly hrát roli při havárii, ačkoli tuto otázku vyšetřovatelé ještě zkoumají. Nesprávně utěsněné trhliny uvnitř pažení mohly být příčinou, proč se zemní plyn prodral vzhůru potrubím studny.
Podle hlášení o provozu studny se „... společnost pokusila o jejich ´zacementování injektáží´", což znamená vtláčení cementové směsi k uzavření trhlin. „V průběhu následujícího týdne byly podniknuty opakované pokusy o ucpání trhlin, jimiž unikala drahá vrtací tekutina, známá jako ´kal´, do okolních hornin," stojí dál ve zprávě.
Svědectví očitého svědka naznačuje, že manažeři Deepwater Horizon už před explozí 20. dubna věděli, že jejich ropná plošina zápasí se závažnými problémy. Člen týmu, který z plošiny zachraňoval hořící dělníky vyprávěl houstonskému právníku Tony Buzbee o konverzaci mezi vedoucím instalací na Deepwater Horizon Jimmy Harrellem a někým v Houstonu. Podle svědka křičel Harrell do telefonu: „Jste teď, kurva, šťastný? Jste, kurva, šťastný? Ta plošina hoří! Říkal jsem vám, že se to stane."

Skutečnost, že si manažeři BP problémů s plošinou byli vědomi, jejichž odstranění je, zdá se, nezajímalo, pouze propůjčuje ještě větší váhu už i tak překvapujícím náznakům o předchozí informovanosti o možné havárii.
Ve vlastní vyšetřovací zprávě British Petroleum je uvedeno, že hydraulický kontrolní systém, který měl na plošině sloužit k automatickému uzavření studny v nouzovém případě, byl bez vědomosti BP někdy před explozí „modifikován".
Jistou předchozí informovanost v neposlední řadě signalizují i vysoce podezřelé obchody s akciemi a podíly prováděné lidmi spojenými s BP, které probíhaly prakticky těsně před explozí.

Goldman Sachs se takto překvapivě zbavil 44% svých podílů na BP Oil už během prvního čtvrtletí 2010. Tyto akcie následně ztratily 36% hodnoty, což je ekvivalent 96 miliónů dolarů. Současný prezident Goldman Sachs je známý člen skupiny Bilderberg Peter Sutherland, který je současně bývalým prezidentem British Petroleum.

Jak 5. června oznámil London Telegraph, nynější výkonný ředitel BP, Tony Hayward, nadto odprodal své podíly na energetickém gigantu v hodnotě 1,4 miliónů liber - jen týdny před neštěstím.

12. dubna, týden před explozí na Deepwater Horizon, firma Halliburton, druhá největší servisní společnost pro přípravy ropných polí na světě, překvapila mnohé akvizicí firmy Boots & Coots, relativně malé společnosti, která ale má ohromné zkušenosti s kontrolou ropných vrtů.
Halliburton figuruje ve většině z dvou tuctů žalob podaných po havárii plošiny obyvateli Gulf Coast a firem tvrdících, že nese za katastrofu odpovědnost. Firma byla ve výpovědi před výborem Kongresu minulý měsíc nucena připustit, že prováděla cementování ještě 20 hodin předtím, než se plošina v Mexickém zálivu ocitla v plamenech. V žalobách se tvrdí, že čtyři zaměstnanci Halliburtona, působící na plošině, studnu nesprávně utěsnili.

Co bude dál
Jestliže dojde k nalomení výztuže, a to se dnes jeví vysoce pravděpodobné, všechny pokusy uzavřít pramen nahoře selžou. Prosakování z praskliny v rouře, tvořící vnější obal studny, by jen zesílilo. Proto by nepomohlo ani zastavení pramene o 3000 metrů níže. A to je patrně hlavní důvod, proč BP po nařízení Obamovy vlády vrtá dvě nové díry až úplně dolů, ke dnu narušené studny.
Dosud sice nevíme, zda problémy se zapažením způsobil Haliburton, tedy jestli jeho lidé nedokončili práce na utěsnění velkých částí studny. Víme jen, že Halliburton přistoupil na požadavky BP a nepoužil adekvátní počet potřebných komponentů - centralizérů - k utěsnění studny. To je jediná věc, která zatím ze sudu mlčenlivosti BP vybublala nahoru.

Kde je zodpovědnost dodavatele, když neumí říct ne poté, když mu smluvní společnost dává příkazy k tomu, aby provedl vysoce odbornou práci způsobem, o němž oba vědí, jak je nespolehlivý?

Jestliže ropa prosakuje zlomy a škvírami v tom, o čem už víme, že je podřadné, tedy lacinějším, než původně projektovaným doporučeným zapažením, které, jak lze předpokládat vydrží jen dočasně, může ropa začít prosakovat nebo vyrazit jako gejzír z mořského dna kdekoli v prostoru načatého ropného pole.
Pátrají snad podmořští miniroboti po podobných netěsnostech? Našla už tajnůstkářská BP nějaký takový průsak, a neohlásila to? Jestliže ropa už od začátku prosakuje zlomem v obalu studny, pak by světu prezentované podmořské video ropy řinoucí se ze zlomené stoupačky na vrcholu BOP, mohlo reprezentovat jen malou část ropy, která poškozený vrt opouští.

Chmurné vyhlídky
Geolog Chris Landau naznačil, že pokud je zapažení přerušené, bude tento pramen velice obtížné uzavřít, pokud vůbec někdy, a jediným řešením může být navrtání DALŠÍCH studní, aby poklesl tlak neovladatelného prosakování z poškozeného vrtu. Rizika jsou samozřejmě spjata s každým vrtem pod 1600 metrů.

Kromě Haliburtona jsou tu i jiné společnosti provádějící výztuže vrtů a jejich utěsňování. Ale máme dostatek obřích vrtných zařízení, jako byl potopený Deepwater Horizon? Na tak vysoké úrovni, při ceně 600 miliónů plus potřebná výbava, jich není tak mnoho a stavba takové plošiny trvá déle než tři roky. Většina stávajících je navíc pod kontraktem ropných společností jiných národů. Zdrojů potřebných k navrtání doplňkových odlehčovacích studní proto nemusí být dostatek.

Na veřejnost pomalu začaly prosakovat zajímavé útržky informací:
V BP konstatovali, že by podle revidovaného plánu od 1. července mohli jímat až 53 000 barelů ropy denně! To jen potvrdilo, že únik je mnohem větší, než udávané množství. To také znamená, že umí měřit jeho průtok, a velmi pravděpodobně znali každodenní uniklé množství takřka od prvního dne.

A objem se zázračně dále stupňuje: poté, co Watson, druhý muž v čele komise federální vlády pro reakci na ropný únik, společnosti v pátek sdělil, že její dosavadní plán je nedostatečný a poskytl BP poslední lhůtu 48 hodin k tomu, aby přišla s jeho revidovanou podobou, společnost předložila zatím poslední plán, v němž zástupci BP závazně slíbili, že dalším vylepšením zvýší kapacitu odběru uprostřed července až na 80 000 barelů denně!

To znamená, že průsak je nejen větší, než 53 000 barelů dennně, ale patrně i větší než 80 000 barelů za den, což se shoduje s odhady mnoha lidí s patřičnými znalostmi v tomto oboru.
Nová vyšší čísla, k nimž se BP pod tlakem postupně přiznává, se pochopitelně týkají jen proudu vytékajícího ze stoupačky, kterou nám stále ukazují. Nezahrnuje žádný možný únik plynu či ropy zlomem v opláštění, blížící se k povrchu mořského dna na jiných místech jeden a půl kilometru pod hladinou Zálivu.

Tohle není válka. V té věci by neměla být žádná tajemství. Nemělo by tu být nic, co se jeví jako dohoda o zatajování informací mezi vládou a BP, bagatelizování odhadů a bránění sdělovacím prostředkům v tom, aby směly přinášet pravdu o této katastrofě.
Čelíme pohromě, která několikanásobně překonává všechno, před čím nejen USA, ale asi i lidstvo vůbec kdy stálo, a není tady místo pro stranictví. Zvládnutí této situace vyžaduje rozhodné vedení, a to je netechnická výzva, jejíž řešení může být obtížnější, než vlastni technologický problém.

Podle internetových zdrojů

Článek otištěn v čísle: WM 102/103