cestyksobe.cz

Svatý Grál na posvátných místech Prahy a Čech

Pojem grálu vešel do středověkého povědomí, když lidé přečetli legendy Chrétiena de Troyes a Woframa von Eschenbacha o jeho hledání jako ryze křesťanského atributu. Příběhy o Artušovi, Guinevře, Lancelotovi a rytířích, kteří se vydali za grálem - Parsifalovi, Galahadovi, Borsovi a Gawainovi jsou i dnes vzrušující svým tajemnem a mystikou.

Čím však grál je a proč byl - a zřejmě opět je - pro lidi tak žádoucím, se stěží v legendách dovíme. Sama jeho dostupnost je pravděpodobně vázána na schopnost člověka objevit jeho podstatu.

V období příchodu křesťanství byl grál spojen s pojmem hmotného předmětu - posvátné nádoby, poháru - který ztělesňoval vyšší síly a byl jejich odrazem ve hmotném světě. Zpráva o Josefu z Arimatie alespoň nazývá předmětný kalich grálem a popisuje jeho přivezení a uložení v anglickém Glastonbury. Mělo jít o pohár, který použil Ježíš při poslední večeři před svým ukřižováním.

Glastonburská Studna grálu, anglicky zvaná Holy Well, skutečně uchovává zbytkovou energii takového předmětu, který zde mohl být skryt i 400 let. Kristus je navíc v zahradě obklopující pramen neustále svou energií přítomen; proto je místo velmi navštěvováno.

Jakkoli jsou artušovské legendy poplatné literárním ambicím autorů, vystupuje z nich přece jedna velmi důležitá informace, a to podmíněnost úspěchu při hledání přítomností ženy. Je to mu tak v parsifalovském okruhu, kde vystupují dokonce tři, i galahadovském, kde Dindrane ovšem ke grálu živa nedospěje. Grál nicméně lidem trvale přinesen není, neboť hrdinové přece jen neuspějí zcela ve všech zkouškách a také - jak vyplývá z podtextu - lidstvo na takový dar není připraveno.

Po celou dobu, kdy byl grál vytouženým cílem lidí, se víc a víc projevoval jeho duchovní charakter, určený k povznesení člověka. To byl pravý důvod hledání a snah o dosažení kontaktu s ním. Jakýmsi pomocným prostředkem je tu samotná informace o tajemství grálu, která byla patrně nesena určitou genetickou řadou zasvěcenců, k nimž náležel Kristus a Marie Magdalena. Jakýmsi kódem je přitom španělské slovní spojení san greal. Toto může být nesprávným rozdělením slova sangreal, které je snad zkomolením výrazů sangre real. To doslova znamená královskou krev nebo také krev skutečnou nebo pravou. Takzvaní králové grálu byli pak nositeli tajné informace o grálu.

Dnešní pojetí grálu se pohybuje v oblasti mystiky, respektive alternativních energií. Jde zde o energii prostoru, který je mimo naši oblast vnímání, nad oblastí, kterou jsme schopni svou filosofií obsáhnout. Mohli bychom říci nad její hranicí, kdyby pro nás tento pojem nebyl tak svazující. Nejčastěji o něm hovoříme jako o Světle či energii působící na živé bytosti, na jejich podstatu. Pouze jeho prostřednictvím může člověk dosáhnout vysokého zasvěcení, svého nejvyššího vývojového duchovního stupně. Proto ten, kdo po tomto cíli touží, hledá cestu k vyšším dimenzím.

O nejvyšším možném lidském vývoj hovořil v této souvislosti již Rudolf Steiner, který předvídal objev dosud tajných vědomostí o grálu. Mají poskytnout jedinci vnitřní sílu, která se projeví ve všech oblastech jeho života.

Ztracené povědomí grálu oživil ve třicátých letech minulého století Abd-ru-shin. Informace, přijaté od vysokých duchovních bytostí uvedl v knize Ve světle pravdy. Důvody, proč se tak stalo, byly zřejmě hluboké a pro ducha lidstva významné. Kromě toho, že definoval a vysvětlil hranic mezi prostorem, ke kterému náležíme my a prostorem grálu, popsal též vysoké duchovní bytosti, obývající oblasti pod a nad hranicí grálu.

Síla grálu jako transcendentní fenomén proměňuje člověka a jeho život, který může i prodloužit, neboť posiluje mládí v něm. Grál dodává energii k vítězství, léčí smrtelná poranění, ale může být i ničivý, nezachází-li se s ním správně.

Svatý grál a Česká Země

Pojem Grálu znamená od počátku křesťanství hmotnou věc - pohár, který byl použit při poslední večeři Páně. Po Kristově ukřižování jej Josef z Arimatie odvezl do Anglie a tím začala éra neustálého jeho hledání. Je nutno říci, že fenomén je mnohem starší, než křesťanství a jeho podstata je nehmotná. Teprve následná christianizace jej ztotožnila s Kristovým kalichem.
To, co hledali legendární rytíři Artušova kulatého stolu, nebyl posvátný předmět, ale síla, kterou bylo možno zřetelně identifikovat a která mohla lidem přinést cosi úžasného. Její projev bylo možno pouze spatřit nebo ji za určitých okolností přinést do našeho světa. Je o něj totiž oddělena hranicí pro člověka nepřekročitelnou - lze za ni výjimečně jen nahlédnout. Právě tuto hranici definuje Abd-ru-shin jako Hrad Grálu; je základním pojmem jeho filosofie, kterou zveřejnil v meziválečné době v knize Ve světle pravdy. Cílem celé Abd-ru-shinovy práce pak bylo obnovení velmi staré, snad nejstarší lidské víry respektive náboženství.

Z dnešního pohledu je zřejmé, že Grál, zvaný též Světlo, je druhem energie nacházející se v prostoru nad vším, co jsme si schopni představit. Artušovské snahy o jeho získání jsou popsány v legendách, jež se navzájem liší. V jedné z nich hledá Grál pouze Parsifal. U cíle své cesty potkává postupně tři ženy: ošklivou čarodějku, krásnou královnu a moudrou ženu - animu. Ty mu Grál zpřístupní, ale on už u něj zůstává.
Jiná pověst hovoří o třech rytířích, kteří grál nalezli a přinesli k lidem. Byli to kromě Parsifala Galahad a Bors, měli však také ženskou společnost. Jmenovala se Dindrane a byla Parsifalovou sestrou.
Vidíme, že důležitou úlohu při hledání měl kromě mužského principu také ženský. Grál ve skutečnosti nejspíš přinesen nebyl a to proto, že nebylo důsledně využito společného působení obou principů. Aspoň tak mi to bylo naznačeno při oné návštěvě Camelotu.

Abych dále nenapínal, nešlo o nic menšího, než o jakési „stažení" části energie Grálu z jejího domovského prostoru do našeho trojrozměrného, jinou podobu artušovského „přinesení". Mělo se tak stát v Čechách na blíže neurčeném místě. Později se ukázalo, že jím je lokalita lipanské mohyly, místo takříkajíc národního průšvihu. Prochází tudy energetická linie z Řípu do Staré Kouřimi a je možné, že věc tu byla potenciálně připravena již několik staletí, nebyl však k dispozici mechanismus otevření - nemělo to prostě být. V souvislosti s tím je jistě zajímavé, proč se radikální husité před osudnou bitvou roku 1434 uchýlili právě sem.
Rituál byl proveden 22. 7. 2005 a zdá se, že úspěšně, i když je předčasné hovořit o trvalosti fenoménu. Způsob provedení náleží do velmi náročných druidských postupů v krajině; vlastně každý z nich je novodobou premiérou. Byl při něm uplatněn i ženský princip. Energie po příchodu nejprve zvětšovala svůj objem, ale pak se stáhla do velmi malé plošky. Ta je označena ve schématu.

První zkušenosti s povahou místa přinesly dost významné poznatky; s jejich zobecněním však ještě počkejme, protože mohou být závislé na duchovní úrovni zúčastněných. Místo energie Grálu je možno vidět jen podobně jako astrální bytosti. Na citlivého člověka však může působit dost razantně ve smyslu neovladatelných pohybů, například pravotočivé rotace. Vstoupí-li do něj muž a žena, mající k sobě pozitivní bezproblémový vztah (i partnerský), mohou se nadít velmi zvláštního mystického zážitku. Je při tom nutné opírat se o sebe zády, žena přibližně tváří k jihu. Takovéto ideální spojení  ženského a mužského principů zruší rotační tendence a přinese harmonické procítění charakteru vyšších duchovních světů, tak, jak je člověk schopen jej procítit. Snad jsme si tak vždy představovali pocit „věčné blaženosti", jednoty.
Je také nutno počítat s možnou změnou vidění světa kolem nás, snad aktivací třetího oka; jakoby za viditelnými povrchy věcí byla zřetelná jejich hlubší podstata. I vztah k ostatním lidem a jejich hodnocení se pozitivně mění.

Co může tento jev znamenat pro chápání spojení mužského a ženského principu a vůbec duchovní život v Čechách. Je však pro Čechy určen.

Zdroj: http://www.archet.org/