Všichni jsme poutníci na Cestě. Putujeme po této Zemi už velmi dlouhou dobu. Za ten čas mnoho z nás zapomnělo, kým vlastně jsme. Putujeme po cestách, které známe a jsou pro nás bezpečné. Protože však nevíme, kdo vlastně jsme, kam přesně jdeme, co si přejeme, co potřebujeme - často jdeme oklikou nebo postranními uličkami. Přitom postrádáme pocit radosti. Prostě jdeme, protože jdou všichni, protože musíme - už jsme si na cestu zvykli.

Víme, kam jdeme?
A dál ..... ? Na zádech neseme batoh. Velký batoh, který je mnohdy větší než my sami. Co je batoh a co my? Téměř už nevíme, co v něm máme. Kdo by si to pamatoval - za tu dlouhou dobu? Jak dlouho se s ním vláčíme - a proč? Co do něj máme ještě přidávat? A co v něm vlastně máme?

Mám tam svoje věci, přeci!
Opravdu? Ty víš, co je uvnitř? Podívej - rady, názory, příkazy rodičů, připomínky, výtky, ale i pohlazení babiček a dědečků, hádky, sliby a smlouvy s kamarády, úspěchy a ponížení ze studií, nenaplněné lásky, zklamání, výhry, zranění, všechna nevyřčená nevyjádřená přání, obavy, slova omluv a díků. A další kapsa? Ukryté odkazy našich předků, jejich sliby, které dali za celý rod. Přísahy, kdy v nejčistší lásce milovali a také prokletí, kdy v zoufalství a bezmoci nenáviděli.

Opravdu je to všechno tvoje?
Opravdu to potřebuješ? Chceš se s tím dál vláčet? Už téměř lezeš po kolenou. Chceš v tom pokračovat dál? Chceš se nechat úplně zavalit? Co jsi ty a co je batoh? Nebylo toho už dost?!

Co když se do svého batohu opravdu podíváš?
A konečně jednou - na Cestě zpomalíš a zastavíš se. Batoh otevřeš a zjistíš, co v něm neseš. (Snad to bude dřív, než pod ním úplně klesneš.) Chce to odvahu, protože když půjdeš pořádně do hloubky, až ke dnu, možná objevíš leccos plesnivého a shnilého. Třeba to bude nepříjemně cítit. Pocítíš odpor k těm starým věcem. Ale kdo to do batohu dal? Je to přece tvůj batoh. Aha! Teď už víš, co tě tíží. Máš odvahu to odložit? Neboj, pod tím vším objevíš i zapomenuté poklady a dobroty, na jejichž chuť jsi už dávno zapomněl. To zastavení za to stojí.

Odstranil jsi nepotřebnou zátěž, objevil skryté poklady.
Můžeš se konečně znovu zhluboka nadechnout. Zvednout hlavu, objevit nové cesty a možnosti, které jsi přes tu tíhu neviděl. Uvidíš nové lidi, se kterými jsi kvůli těžkému batohu nemohl mluvit, neměl jsi sílu, hleděl jsi k zemi. Je třeba použít novou mapu. Ta stará je už tak poničená .... na mnohých místech nečitelná. Vždyť je už tak stará! Nejsou tam zakresleny nové cesty, chybí dálnice. Vykračuješ s lehkostí.

Vítáme tě při hledání tvé Cesty a zveme tě na zkoumání obsahu tvého batohu.

Kalyani Pavla Mašková a Pavel Veselý